HarryMohl bych na začátek říct něco o tom jak to tady vypadá a chodí.
Jsou tady města podobná těm na zemi, jen menší takže to jsou spíš větší vesnice které jsou mezi sebou různě propojené. Někdy normálními cestami, rybníky a taky lesy.
Všechny vesnice i města mají svůj podnázev, ale celkový název je Fallen. Nečekaně.
Bydlím hned u hranic takže vidím až do Heaven. Nebydlím sám, ale se Zaynem který nedávno přišel a teď se z nás stali bráchové takže jeden bez druhého nedáme ani ránu.
Máme dvě patra z toho ve spodním patře jsou společné prostory a horní patro jsou pokoje s koupelnami. Není to nic extra, ale líbí se mi to a jsem na to už zvyklý takže mi to ani nevadí. Tapety na zdi jsou všechny v tmavých barvách. Nečekaně když je to Fallen.
No teď abych už šel dál k tomu jak to tady chodí a ne jak to vypadá. Jsou tady hranice a každý to ví. Nejsou vidět, ale snadno se poznají protože naše strana je prostě jiná než Heaven. Když sem přijde někdo nový vždycky jde nejdřív na špatnou stranu, ale tohle se toleruje. Snad jediné co se toleruje.
Když někdo překročí hranice z Fallen do Heaven tak se to ví během pár vteřin, nejde to tady nijak obelhat protože je tady moc vyvinutý systém. Vlastně se ví o každém kroku který kdo udělá.
Za každý prohřešek nebo cokoliv co je špatně je i trest, ale nevím jak je to na druhé straně. U nás to tak je. Když někdo od nás překročí hranici tak jde na trest, který je pokaždý trochu jiný.
Třeba já už na trestech byl milionkrát a nejčastěji je to zešlehání biči které mají různý rozměr podle toho co uděláte.
Povedlo se mi už zkusit všechny biče kromě jednoho nejsilnějšího který chci dát dneska. Mám plán jak ti chci udělat a k tomu budu potřebovat Zayna.
Ještě půjdeme trochu do detailů a to takových kdo je náš a druhý vůdce, taky přiblížím legendu která tady je.
ČTEŠ
Lost Paradise/ Larry mpreg CZ
FanfictionJsem Harry a jsem padlý anděl. Žiju ve Fallen neboli městě padlých jako jsem já. Jak jsem se sem dostal? Normálně. Když jsem žil na Zemi tak jsem šikanoval fyzicky slabší osoby než jsem byl já a dělalo mi to radost kterou dneska už nechápu. Nevím...