Lost Paradise/ Larry mpreg CZ

15

Neměl jsem sem chodit a měl jsem jim věřit. Vážně jsem přišel zbytečně protože Louis byl vážně už po smrti. Jeho pokoj byl zcela prázdný proto jsem ho zkoušel najít a ptal jsem se doktorů kde je. Nikdo mi to nechtěl říct a když jsem zaslechl jednoho z doktorů a Louise sestry šel jsem tam.
,, Víte k němu nesmíte.. Je na tom vážně špatně a potřebuje odpočinek. " ,, Jak dlouho mu ještě tipujete? " Lottie se zeptala a trochu se ošila protože cítila můj pohled v zádech.
,, Maximálně dva až tři dny.. Je mi to líto. " Ten doktor odešel pryč a Lottie tam zůstala stát.
,, Brácho... Nikdy na tebe nezapomenu. Chránil jsi každou z nás a za to ti děkuju za všechny. " Položila ruku na sklo a odešla.

Já se k němu dostal a vzal jsem ho za ruku protože mě poznal.
,, Harry sem nesmíš. " ,, Já vím lásko. Musel jsem tě vidět. Nejsi rád, že jsem tady snad? " ,, Samozřejmě, že jsem rád. Proč tady jsi? " ,, Jdu tě připravit na další cestu lásko. " ,, Jakou cestu? O čem to mluvíš? " ,, Víš.. Máš posledních pár dní před sebou. Proto tady zůstanu u tebe dokud to půjde. Musím tě připravit miláčku. " ,, Na nic mě připravovat nemusíš.. Vím, že umírám. Těším se až budu na druhé straně protože už mě nic bolet nebude. " Upustil jsem slzu která mi tekla po tváři a ani jsem se jí nesnažil utřít protože by jí nahradila další.
,, Jsi tady? " ,, Ano.. Vedle tebe. Nikam jsem neodešel lásko. Nechtěl jsem aby to došlo tak daleko.. Myslel jsem, že se to zastaví a budeš v pořádku.. Lásko hrozně mě to mrzí.. Nezasloužíš si tenhle konec. Měl jsi umřít na stáří a ne kvůli takový prkotině. " ,, Hazz nebreč mi tady. Už to nejde vrátit. '' ,, Já vím. " Usmál se protože jsem to slyšel a pevněji mi stiskl ruku. Nejsem vidět takže i kdyby jsem někdo přišel nevidí mě. Hlavně začínám propadat depresím protože Louis vážně trpí, ale nechce to dát najevo.
,, Jsi vidět? " ,, Ne. " ,, Lehneš si ke mě? " ,, Kdykoliv. " Vlezl jsem k němu a pohladil jsem ho ve vlasech které jsem mu omylem vytrhl. Vážně se rozpadá.
,, Hazz nebolí to. Nemusíš plašit, že jsi mi vytrhl vlasy.. Ani to necítím. " ,, Zlato řekni mi jestli trpíš nebo ne. ",, Netrpím. Proč bych měl? '' lehl si na mě a nevím jak poznal, že tam ležím. Třeba je tam ode mě trochu prohlubeň proto mu to došlo.

Nelíbili se mi moje myšlenky které se zaplétali do kruhů ze kterých jsem se nemohl dostat ven.

U Louise jsem zůstal vážně dokud to šlo takže tři dny než umřel.

Bylo pro mě těžké to vidět protože v jednu chvíli jsem si s ním normálně povídal a z ničeho nic prostě ty přístroje které hlídají životní funkce udělali jen rovnou čáru. Bylo mi jasné, že už ho neprobudím takže jsem začal potichu brečet. Moje srdce se v tu chvíli roztříštilo na milion kousíčků které snad už nikdy nedám dohromady. Musel by to být zázrak kdyby se to povedlo.