Lost Paradise/ Larry mpreg CZ

17

Tyhle skoro boje nám trvali další týden a já stále čekal až se tady objeví Louis. Bylo to nekonečné a pořád jsem čekal až uvidím ten jeho rozcuch nebo ty jeho modřenky které mi dokážou rozsvítit celý den. Čekání pro mě je něco jako když malému klukovi řeknete, že si může jít kopat s kamarády až přestane pršet. Hrozné.

Zayn za mnou chodil pořád i přestože jsme se pohádali, ale on se vážně snažil. Jo choval jsem se k němu jako debil, ale to mi to nedocházelo, teď mi to dochází a nehledám chyby v ostatních, ale v sobě protože já je všechny odehnal a ne oni mě. Je to těžké si tohle připustit když máte svojí hlavu a existuje pro vás jen jeden názor, ostatní vám jsou u prdele. Vlastně řešíte jen svůj názor který vám přijde ten správný a chcete se za něj rvát a je vám jedno jestli někomu ublížíte a nebo ne. Jednoduše prosazujete váš názor.

Na Zaynovi bylo i vidět jak se mnou chce mluvit, ale já na něj neměl náladu. Nevím proč, ale možná protože jen nechci s nikým mluvit a trávit čas. Je to pochopitelné. Teda aspoň pro nějaké lidi, ale nevím jak pro ostatní v mých kruzích.

Začínalo to se mnou být ještě horší než doteď protože obvykle když člověk umře tak se sem dostane za pár dní, ale na Louise čekám už moc dlouho. Normálně lidi přijdou za méně než týden a já čekám už 12 dní. Je to tak hrozně dlouhé a já nevím co mám dělat.

Se Zaynem jsme se ještě víc pohádali a nesnesli jsme se v jedné místnosti. Jenže pořád za mnou chodil jak mi je a tak. Prostě chtěl vědět, že jsem v pořádku a já mu pokaždé vynadal ať se o mě nestará.

Samozřejmě mě to pokaždé mrzelo, ale neměl jsem na to se mu jít omluvit nebo něco takového. Mrzí mě, že od sebe odháním člověka jako je on protože pokaždé pro mě tady byl a mohlo se stát cokoliv. Neodešel ode mě ani když jsme se porvali nebo něco. Někdo jiný by třeba odešel, ale on ne. Prostě zůstal.

,, Harry musím s tebou nutně mluvit a je mi jedno jestli ty nechceš. Musím ti to konečně říct. " Zvedl jsem k Zaynovi hlavu a jen jsem zamručel.

,, Sereš mě a dobře to víš.. Sere mě, že jsme se pořád dokola hádali poslední dobou.. A hlavně ti musím říct jednu věc.. " Odmlčel se a podíval se na mě protože koukal z okna.

,, Víš Louis už přišel před asi týdnem.. Byl tady u tebe, ale ignoroval jsi ho. " Zbystřil jsem a odhodlal jsem se normálně promluvit.

,, Kde je? " ,, To ti řeknu až se usmíříme. " Povzdechl jsem a přikývl jsem mu.

,, Asi máš pravdu. Bolelo mě to a chtěl jsem zůstat sám. Neměli jste mě nutit něco dělat... Vím, že jsi ze mě byl na prášky. Ale přeci jen jsi můj bratr a tohle se stává. " ,, Jo stává se to.. Takže už se nehádáme? " ,, Ne. " Usmál se a donutil mě jít do obýváku.