Lost Paradise/ Larry mpreg CZ

21

Došli jsme ke kostelu na hranicích a já trochu se strachem šel dovnitř. Vážně nemám rád žádný kostel. Přijdu si v nich až moc zkaženě než vážně jsem. Nevím sice jak je to možné, ale vážně si tak přijdu.

Jinak ten kostel byl vevnitř nádherný. Taky byl rozdělený na půlky kde jedna byla naše skoro zničená a druhá polovina nádherně čistá a srovnaná proto šlo poznat jaká strana je naše a jaká odlišná. Poznal by to každý.

Pustil jsem Louise a šel jsem rovnou k oltáři který byl naštěstí druhé strany takže hezky upravený a čistý.

,, Hazz co se děje? Nikdy nejdeš tak blízko k oltáři.. Děsili tě.'' Louis za mnou přišel a je mi jasné, že na mě má zcela jistě pohled kterým mi dává najevo moje zbláznění.

,, Nic se neděje. Co by mělo? '' ,, Nikdy jsi nešel tak blízko.. I když se brala tvoje mamka tak jsi si držel odstup. Stál jsi vždycky tam kde teď stojím já. U první lavice. '' Jsem zvyklý, že tam většinou bývá třeba anděl nebo ježíš a kolem toho ozdobné věci, ale tady je hrdlička s lilií a malým andělíčkem který koukal vzhůru.

Nevím co se tím snaží naznačit.

 ,, Víš lidi se mění. Nikdy nikdo není celý život stejný. '' ,, Hazz.. Už ani jeden z nás nežije. Neměli by jsme se měnit po smrti. '' ,,Já vím. Taky tě to změní.. Změní tě život bez rodiny, blízkých a všech které jsi měl rád a znal jsi je.  '' šel až ke mě a objal mě.

,, Ano ztratil jsem hodně lidí.. Ale mám tady tebe a to mi k životu stačí protože jsi moje všechno. Nepotřebuju nic jiného než tvojí přítomnost. '' podíval jsem se na něj a políbil jsem ho do vlasů.

Ještě asi hodinu jsme tohle řešili než jsme šli ještě ven kde jsme řešili zase tu legendu a jelikož to chceme zkusit tak jsme znovu skončili před tím kostelem.