THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

V. 'Now, you're one of us'

S Thomasem a Chuckem trávit Vatru bylo více než skvělé. Dozvěděla se o dalších vzpomínkách dvou chlapců, kteří tu také nebyli moc dlouho , ale poznala že Thomas ví o čem mluví. Chuck kolikrát jen přikývl, nebo se zasmál nějakému vtipu, který Thomas řekl. Zkrátka se dokázala cítit mnohem lépe, než když přijela v Kleci celá vystrašená a s ustavičným strachem který ji způsobil pocity, že jí něco ždímá žaludek.

Celou dobu, co si trojice povídala, nenarazila ani jednou na hrůzy za vysokými hradbami. Stále totiž mluvili o různých zážitcích a příjemných momentech tady v Placu.
Chuck z nenadání stoupl ze svého místa na trávě u teplého ohně. Thomas ho přejel pohledem.

" Už jdeš spát? " zeptal se a upil ze svého džbánku nějaké zlatavé tekutiny.

" Jo, začíná mě přemáhat únava a nechci o něco z tvého vyprávění přijít, takže zítra u snídaně. Dobrou lidi. " popřál Chuck a za chvíli už mizel z dohledu.

Dívka se dívala jak odchází a poté se pohledem vrátila k Thomasovi.

" Půjdeme si taky lehnout? " položila otázku a Thomas se na chvíli zamyslel, potom se podíval na druhou stranu.

" Klidně běž, já půjdu spát až to zabalí všichni. Ještě potřebuju mluvit s Minhem a Newtem. " odpověděl Thomas.

" Dobře, " zvedla se a chtěla odejít, ale Thomas ještě zřejmě neměl domluveno.

" Počkej, " zvolal a došel ji. Tázavě se otočila a než stačila cokoli říct, Thomas ji dal do ruky tu láhev s tekutinou.

" Dej si. " přikázal a ona si ho sjela pohledem.

" Co to je? " zeptala se.

Thomas se zasmál a rukou pokynul, aby se napila.
Dívka tak učinila a jak rychle se napila, tak rychle onu příšernou věc vyvrhla z úst do trávy.

Jako by se do její mysli tajně vkradl záblesk něčeho, co z ničeho nic poskládalo rozumná písmenka, jak šli po sobě.

A L E X A N D R A

Bylo to její jméno.

" Thomasi... " upozornila a všechno šlo teď stranou.

Thomas zvážněl.

" Všechno je v pohodě? " ujistil se.

Dívka odlepila oči ze země a pohlédla mu do očí. Široce se usmála.

" Jsem Alexandra. " řekla tiše, ale přesto tak nadšeně, že to Thomas musel slyšet.

" Alexandra? " zeptal se Thomas a následně se stejně tak nadšeně zasmál.

" Hej, kluci! " zakřičel na ostatní a oni se naráz otočili.
Thomas na ni ukázal prstem a zvolal :" Je to Alexandra! Už si pamatuje své jméno! " a jakmile to udělal, všichni opustili svá dosavadní místa a nastal hluboký potlesk, přičemž Alexandru pár kluků chytlo a vysadili si ji na svá ramena.

" Na Alex! " zvolal jeden z nich a ostatní začali ječet.

Pro Alexandru to bylo zvláštní. Cítila se dobře, ale zároveň trapně. Zdálo se jí, že kluci tohle mysleli opravdu vážně, to štěstí a lásku, co z nich vyzařovalo.

Po dlouhém poskakování sem a tam, kdy myslela že to její žaludek už nezvládne, ji postavili na zem a Alby Alexandře podal nápoj, který ji před tím nabídl Thomas. Trochu rozklepanýma rukama si jej vzala a napila se.
"Teď, " začal Alby, " jsi jedna z nás. " dokončil svou větu a opět nastal hlasitý potlesk.