THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XIV.'Maybe'

Alexandra se zapřela do židle a sklopila zrak ke svým bosým nohám. Je sice zvláštní, že se jí zatím nějaký malý kamínek nezapíchl do chodidla, ale co už - chtěla jít bosa, tak ať jde. Koneckonců, pozdě večer bývá teplo, tak proč vlastně ne?

"Bereš mou přítomnost na vědomí?"ozval se Minho, který Alex už minimálně čtyři minuty sledoval a čekal, až se mu tedy svěří.

Dívka s hnědýma očima vzhlédla a povzdechla si. Nebyla si jistá, zda svému asijskému příteli řekne všechno,co ji trápí. Například, o tom divném hlase v její hlavě nejspíše ne, jelikož Minha zná a určitě by si z ní utahoval, že jí straší v hlavě.

"Jen..."začala Alexandra a hned se zarazila, což donutilo Minha pozvednout obočí, "jen mě mrzí, že se mnou teď Chuck nechce mluvit. Nevím, co se mu stalo, ale nejsem si vědoma, že bych mu něco udělala,"odpovědela tiše a přitom si hrála se svým lemem modré košile.

Vážně si nebyla vědoma ničeho, co by udělala špatně nebo co řekla špatně. Nechtěla být zbytečně paranoidní, ale řekněme si narovinu... Nikdo asi nemá rád, když ho jeho kamarád přehlíží z ničeho nic. Alexandru to vážně mrzelo a nevěděla, co má s tím dělat. Snažila se nějak navázat konverzaci, ale nic. Zkrátka, byla z toho smutná a špatná.

"Myslím si, že ty jsi nic neudělala," řekl po chvíli ticha Minho a Alexandra k němu upřela pohled, neboť před tím takzvaně hleděla do blba.

"Spíš si myslím, že je to kvůli té nové bažantici," ušklíbl se a Alexandra se zamračila. Ano, nad tímhle taky před chvílí uvažovala.

"Taky si myslím."zamumlala a pousmála se.

"Třeba se Chuckovi líbí," odvětil naopak Minho a pak se zatvářil, jako by snědl shnilé jablko, když se mu v hlavě objevil obrázek podivného... No, raději ničeho.

"Třeba," pokrčila rameny Alexandra.

Byla už unavená, a tak své ruce použila jako polštář a položila si na ně hlavu.

"Hele, Alex, vím, že to je od Chucka hnusný. Já se ti ani moc nedivím, taky by mě to štvalo, neli sralo, ale ten grind je kluk a... Newt je taky kluk, chápeš," vysvětlil Minho a Alexandra se začala smát.

Tak tohle bylo skvělé!

"To vím taky, olivo," vydechla, potom, co se přestala smát.

Minho si založil ruce na hrudi a probodl jí očima.

"Přijde ti to nějak vtipné?"vyplivl svou otázku naštvaně, ale šlo moc dobře slyšet, že mu nechybí k tomu, aby se rozesmál taky.

"Promiň, ale to tvé vysvětlení by se mělo někde zaznamenat. Ten grind je kluk a Newt je taky kluk. No vážně, Minho! Vysvětlení na úrovni teda," smála se dál a teď už se k ní přidal i on.

I přesto, že měla náladu pod psa, se teď smála a byla upřímně šťastná, že je její přítel právě tento pošuk Oliva.

"Děkuju, Minho," řekla Alexandra, když se přestali smát a nastalo mezi nimi ticho.

"Nevím, za co děkuješ," pozvedl obočí a ona se usmála.

"Za to, že jsi mě rozesmál a odreagovala jsem se od toho divného pocitu v břiše.." odpovědela se stálým úsměvem.

Minho si prohrábl vlasy a předklonil se.

"Máte na mysli motýlky v bříšku, slečno divoženko?"zeptal se rádoby okouzlujícím hlasem.

"Dej pokoj," vyzvala ho a vstala z dřevěné židle.

Už si tak nějak zvykla, že její kamarád za vším vidí dvojsmysly a má tendenci si z každého dělat legraci, i když to třeba není vtipné.

"Jdem se projít?"navrhl Minho a Alexandra mykla rameny, načež se zatvářila přemýšlivě... Možná by to nebyl špatný nápad.

Byla ráda, že může večer strávit po boku někoho, kdo ji donutí vyhnat vše zlé z mysli. A tak prostě a jednoduše kývla a vydali se vstříc Placem.

Cestou se bavili úplně o všem, co je napadlo.
Tak nějak ještě neměli čas na to, aby se v soukromí pobavili o nějakých věcech a podobně.
Ten večer si Alexandra upřímně užila. I když toho měla už plné zuby, dokázala se odreagovat a chvilku přestat myslet.
Je to občas totiž to nejlepší, co můžeme udělat. Jen tak vypnout a užívat si chvíle vedle někoho, kdo tu chvíli umí udělat něčím zajímavou. Aby si to někdo nevyložil blbě... To, co Alex k Minhovi cítí je pouze přátelství, nic víc. Nemůže popřít, že se jí líbí, to i Alexandra Minhovi, ale Thomas. Jednoduché vysvětlení.

"Ještě jednou moc děkuju za dnešek, bylo to fajn," poděkovala dívka, která zářila jak hvězda na nebi.

"I já děkuju... Tak dobrou noc a hezky se vyspi," odvětil Minho a stáhl Alexandru do kamarádského objetí.

Potom si každý šel svou cestou - Alexandra zamířila k sítím, kde si následně lehla a přikryla se hnědou dekou a Minho šel ještě zkontrolovat cosi do Krchálku.

Dívka se už po několikáté přetočila a frustrovaně, přesto tiše, zařvala a otevřela oči.
Nemohla usnout. Ani netušila proč, ale prostě nemohla.
Jednou rukou si promnula obličej a druhou se odkryla. Měla v plánu se jít ještě projít, třeba jen k Bráně a zpátky, aby se unavila. Opatrně se posadila na síti a následně vstala.
V tu ránu sebou málem praštila o zem, když na něco stoupla.

"Zatraceně.."zaklela přes zaťaté zuby a vyhoupla se do sedu, neb se kvůli bolesti chodidla sesunula zpátky do sítě.

Zakroutila nad sebou hlavou... Samozřejmě, že se jí chodit bosa muselo vymstít.
Zadívala se na zem a strčila si pramínek za ucho, když se sehla dolů, aby mohla zjistit, co to do háje bylo.
Oči ji zněžněly a hned se podívala na spícího kloučka vedle sebe. Byla to ta dřevěná fugurka, kterou Chuck vyrobil svým rodičům. Rychle zkontrolovala, zda svou sloní nohou to dílo neponičila a položila mu ji do sítě, aby se o to znovu nepřerazila.

Tak Alexandře, hned potom, co se vrátila z procházky, skončil další den uprostřed tajuplného Labyrintu. Kdo ví, co se bude dít dál...

***

Dobrý podvečer, milí přátelé!
Tak nová kapitola konečně spatřila světlo... Je to celkem hustý, neboť já mám dneska 14 a je to 14.kapitola.
Zajímavé 🙊

Moc se Vám omlouvám a doufám, že teď už to půjde tak, jak jsem chtěla - čili každý týden nová kapitola. 🧡

Byla bych ráda, kdyby jste napsali názor a třeba do toho zahrnuli i to, jakou postavu máte nejraději.🧡

Děkuji moc za hvězdičky a čtení, popřípadě přidání do Vaší knihovny.🥰

Tak zatím u další kapitolky, kde to bude docela zajímavé....🙊👻

Vaše Zichia01💜