THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XVI. 'Woman's voice' - část druhá

Alexandra se na své židli nepohodlně zavrtěla a otočila hlavu směrem, odkud ten ošklivý smích vycházel.
A nemýlila se. Gally, opřený o dveře z klacků, se šklebil a podivně zdvihal obočí.

"No neříkal jsem to?" Otázal se po chvíli nepříjemného, skoro až děsivého, ticha.

Alby se na něho podíval.

"Tuto radu vedu já, pokud je mi známo, ty mlč," přikázal nejstarší Placer.

Gally se zamračil, pohledem přejel po Thomasovi a Alex, načež se pohrdavě ušklíbl.

"Takže... Co to pro nás znamená?" Zeptal se Alby.

Tuhle otázku myslel především na Alexandru, která slabě zakroutila hlavou.

"Abych byla upřímná, tak nevím. Opravdu nechápu, co se to děje," odpověděla upřímně.

Do jejich rozhovoru se vložil Thomas.

"Jednou jsem měl taky takový zvláštní sen a... A byla v něm Alex," řekl se zrakem upřeným na své ruce, které si mnul.

Alexandra po něm šlehla pohledem, aby se ujitila, že to myslí vážně.
Sen o ní? A zrovna Thomasovi? Jenže, přece je to normální, no ne? Záleží však na tom, co přesně se mu zdálo...

"Pokračuj," pobídl ho Alby, jenž se zdál býti lehce zaskočený.

Všichni Placeři na Tommym viseli pohledem a čekali na jeho odpověď.

"Už nevím o čem přesně byl, ale mám dojem, že to bylo ještě před tím, než sem přijela."

Alby si hluboce povzdechl, promnul si obličej a zadíval se kamsi do prázdna. Ostatně jako všichni, kteří byli tady přítomni.

Alexandra se zamyslela... Tohle byla odpověď, která toho hodně vypovídala. Konečně si mohli kluci z Placu odpovědět na záhadné otázky, protože teď už je jejich odpověď více něj jasná - Thomas a Alexandra pracovali pro Tvůrce. Pro ty ohavné zrůdy.
Ačkoliv si to ani jeden z nich nepamatoval - nebo alespoň ne všechno - bylo více než jasné, že je a Tvůrce pojí něco, čemu by měli přijít na kloub. Otázkou však nadále zůstává to, proč pro ně ksakru pracovali a za jakým účelem.

Sevřel se jí hrudník, a tak se pokusila zahnat tyto myšlenky. Z části proto a z části proto, že vůdce promluvil.

"Všechno, na co si vzpomenete nám budete hlásit, je vám to jasné? Už nemůžeme o nic přijít. V téhle frasácké hře jsou vsazeny životy nás všech a my jim nemůžeme dovolit vyhrát! A teď vypadněte, vy dva," dokončil a pokynul hlavou ke dvojici, která se tu pro něco zjevila.
Nebo takhle alespoň o sobě smýšlí Alex, která jako napovel vstala a za doprovodu Thomase a pohledů ostatních vstala a odešla ven ze stanu.

***

Nebe nabíralo nachovou barvu, když Alexandra seděla na nemocničním lehátku vedle Thomase.
Clint mu totiž přikázal, aby se ještě tuto noc pořádně vyležel, neboť měl na hlavě jakžtakž stále viditelnou bouli.

"Co teď?" Zeptal se, čímž prolomil ticho. Alex, která ho nevědomky hladila po ruce, vzhlédla.

"Nevím, ale je jasné, že teď nás budou ostatní nenávidět," odvětila a smutně se pousmála.

Thomas se zamračil.

"Alex," pronesl konejšivým hlasem," nepřemýšlej takhle. Myslím si, že pokud si vzpomeneme, budou ještě rádi. Protože i když jsme pro ně nejspíš pracovali, nenávidíme to tu stejně jako ostatní a chceme se odtud dostat ven." Dodal a Alexandře se rozbušilo srdce, když se své dlaně položil na její horké tváře a zadíval se jí hluboko do očí.

Zhluboka oddechovala a snažila se udržet oční kontakt, aby nebyla ta, která tohle přeruší.
A o několik němých sekund později tento okamžik přerušil Thomas, aby mohl nastat ještě mnohem krásnější a lepší.
Jejich rty se potkaly a zapadly do sebe jako puzzle.
Polibek, tak zatraceně něžný, pomalý a tolik toho vypovídal.
Alexandra mu váhavě ruce položila na krk, což donutilo Thomase, aby si ji přitáhla blíž a polibek ještě víc prohloubil.
V tuto chvíli Alex přestala myslet na to, co se děje a vychutnávala si tuto nekonečnou - jejich - chvíli. Jenom jejich.

Teda...

"Ehm, nerad vás ruším..." Pronesl Minho a trapně se zazubil. Alexandra uskočila, čímž líbání přerušila a Thomas Minha zavraždil pohledem.

Není se čemu divit, protože být na Alex, toho olivového hnoje by teď nejradši uškrtila na provaze.

"Co chceš?" Zavrčel Thomas a Minho obrátil oči v sloup.

"Nic, jen jsem si šel popovídat se svým kamarádem a uvidím tohle," rozhodil rukama, načež se musela Alex pobaveně zasmát," vás dva."

"Řešili jste ještě něco?" Zeptala se hnědovlasá dívka, která si uvědomila, co se dneska dělo.

Minho zakroutil hlavou," To je teď u kravských plopáků. Jste teď spolu?" Usmál se.

Alexandra se zarazila. Jsou teď spolu?

"To není tvoje věc, Minho," odsekl Thomas.

Minho se zatvářil překvapeně, ale hned se začal smát.
Dvě hrdličky si vyměnili pohled. Dosti nechápavý.

"Takže od této chvíli jsi ty," ukázal na Alex, " Julie a ty, " ukázal proměnu na Thomase," Romeo. Já jdu, dětičky, zatím papá!" Zvolal a odskákal pryč.

Alex se ušklíbla. Minho je fakt kus debila, což je vlastně o něm už docela známo.

"Pojď si povídat," navrhl Thomas a než by Alexandra stačila říct Labyrint, stáhl si ji k sobě na hruď.

***

Ten večer Alex usínala s krásným pocitem na hrudi.
Ačkoliv teď není vhodná doba, rozjímá se momentálně nad pocitem štěstí a bezmezné lásky. Uvědomila si, že její srdce teď patří Thomasovi. Pouze a jen němu.
Celou dobu, co byli spolu na ošetřovně, probírali různé věci. Cokoliv, co je napadlo, potom chvíli jejich sny až nakonec to, co se dnes mezi nimi stalo.
Co se týče těch snů... Shodli se, že takové věci budou říkat a mezi sebou probírat. No a co Alexandru dostalo úplně nejvíc byla Thomasova slova, než si odešla lehnout.

"Spolu zvládneme všechno, Alex. Úplně všechno."

Krásný večer, moji drazí čtenáři!😁
Druhá část 15.kapitoly je na světě a... A upřímně je to šok i pro mě samotnou, neboť jsem ji měla trošku jinak vymyšlenou, ale vzniklo z toho tohle! Konečně jsme se dočkali legendárního polibku Alex a Thomase.❤️ Nebo legendárního... Říkejte tomu, jak chcete. 😏

Každopádně, napište mi do komentářů, co si o tom myslíte. Já jsem ráda, protože tihle dva dle mě patří k sobě ( co se týče moji fanfikce, že ano ).🖤🍀

Moc Vám děkuji za tolik přečtení a za to, že mi stále dáváte hvězdičky! Jsem moc ráda.🍀

Určitě mi také napište, jak se máte a jaké budete mít výzo. Já se teda na prázdniny těším hodně a na vysvědčení se taky docela těším, takže tak.❤️

Bomba je, že vlastně za chvíli jsou prázky a já zase onemocněla.🙃

A taky jste si mohli všimnout nového obalu - jako by jich nebylo málo - se kterým jsem asi nejvíce spokojená a už ho tam Stoprocentně nechám, protože tohle je podle mě to, co jsem dlouho dobu chtěla. 🖤

Tak se zatím mějte, broučci.
Vaše Zichia01 💜

PS: Opět si nejsem jistá, jak to teď bude s vycházením, takže se omlouvám...😔