THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

VII. 'Are you fine?'

Alexandra se sesunula podél jedné zdi v chodbě.
Nevěřila tomu, co se právě stalo. Včera si myslela, že to tu není tak hrozné ale opak je pravdou. Ten hlas v hlavě a Gallyho výstup ji přiměl k tomu začít přemýšlet, kdo skutečně je.
Snažila se ponořit do svých myšlenek a najít alespoň matnou vzpomínku, kdo byla.

Rázem se otevřeli dveře.

"Jsi v pohodě?" Stál tam Chuck s plnou pusou a Newt po jeho pravici. Oba dva se na Alexandru zaraženě dívali.

"Chucku, " začal Newt, "běž se najíst." Přikázal a Chuck se na ni podíval.

"Běž." Řekla mile a Chuck odešel.

Newt zavřel dveře od jídelny a nastavil k Alex ruku.

"Pojď, půjdeme někam jinam." Řekl a Alexandra se za pomoci jeho ruky zvedla a rozešla se za Newtem, který měl namířeno z chodby ven.

"Alex..." odmlčel se a podíval se jí do očí.

"Co se děje?" zeptal se a Alexandra sklopila oči na své boty.

Ucítila na své bradě studené prsty, a tak vzhlédla.
Newt naklonil hlavu na stranu a čekal až odpoví. Alexandra věděla, že se z toho už nedostane, ale přesto řekla první blbost, co ji napadla.

"Udělalo se mi špatně." Odpověděla.

Newt se zamračil a pustil její bradu.
"Alex, proč mám pocit že mi lžeš?"

Alexandra uhla pohledem.
"Jak můžeš vědět, že ti lžu?" Podívala se zpět.

"Snad vidím, jak se chováš. Nemysli si, že jsem si nevšiml - "

"Newte, nestačí ti říct, že mi není dobře?" Zvýšila hlas.

Newt kývl.
"Fajn," řekl a poškrábal se na zátylku.

Alexandra na to nic neřekla, otočila se a odešla pryč.

Alexandro.

Dívka se zastavila a promnula si oči, přičemž jí po tváři začaly téct slzy. Měla už toho plné zuby, nevěděla co se to děje.

"Co po mě chceš..." Vzlykla potichu.

Alexandro, nemusíš se mě bát.

"Co jsi zač?!" Zakřičela hlasitě a rychle se ohlédla za sebe, aby zjistila, zda ji někdo neslyšel.
Hlas už se však neozval.

Čekala dlouhých pět minut a když stále nic, rozběhla se k Bráně od Labyrintu.

Jakmile se zastavila těsně před ní, sedla si na trávu a zvedla nohy, aby je mohla pažemi obejmout.
Doufala, že se za chvíli z Labyrintu vynoří Thomas a Minho. Tak moc by si přála to říct Thomasovi hned teď, avšak Thomas nikde a tak musela čekat dál.

Po nějaké době, mohla to být hodina, za sebou uslyšela dusot něčích bot. Ohlédla se přes rameno a spatřila Chucka.

"Newt říkal, že bych s tebou měl promluvit," řekl a s žuchnutím se posadil vedle ní.

"A o čem?" Zeptala se.

Chuck se na ní podíval.
"Tys brečela?" Zajímal se.

Alexandra si setřela slzy a dál na jeho otázku nereagovala.
"Kdy se vrátí Thomas?" Kývla směrem k Labyrintu.

Chuck se zamyslel.
"Jak kdy," začal s pohledem upřeným na Bránu, " někdy těsně před zavíráním a někdy dřív. Ale podle toho, co říkal Minho se dneska moc nezdrží, takže počítám nějak plus mínus ve čtyři odpoledne." Odpověděl Chuck.

"A nevíš kolik je?" Zeptala se.

Chuck zakeoutil hlavou.
"To nevím." Oznámil a začal trhat trávu.

Alex se položila na záda a zadívala se na nebe. Bylo zamračeno a z dálky pluly černé mraky.

"Chucku?" Alexandra si podepřela záda rukama, aby na Chucka lépe viděla. Odlepil zrak od země a podíval se na ní.

"Měli by jsme se jít schovat," usoudila po chvíli a ukázala prstem na nebe.

Chuck souhlasil a tak se vydali směrem k sítím.

Alex si lehla, stejně jako před tím, do Thomasovi sítě, ale Chuck se posadil na židli.
Z jeho výrazu usoudila, že ho něco trápí. Stále si totiž pohrával s prsty a koukal do neznáma.

"Chucku? Stalo se něco?" Zeptala se Alexandra a přisedla si blíž ke svému malému příteli.

Chuck zakroutil hlavou a povzdechl si.
"Ne jen, začíná mi chybět Thomas." Odpověděl a pohledem zavadil o Bránu do Labyrintu.

Alex si přisedla ještě blíž, aby mohla svou ruku položit Chuckovi na rameno.
" Jste si blízcí, že?" Řekla s velkým soucitem v hlase.

"Víš, jak jsi říkala, že vypadáme jako sourozenci?"

Alexandra to brala za odpověď, a tak přikývla.

"Hm... Mám pocit, že ještě než nám Tvůrci vymazali paměť, jsem se s Thomasem znal, ale ne jen s ním, třeba i s tebou nebo s Albym. Ale s Thomasem asi nejvíc," Chuck se Alexandře podíval do očí.
"Jestli bych za někoho někdy položil život, byl by to právě Thomas," dodal.

Jeho oči mluvily za vše. Chuck by to skutečně udělal, pomyslela si Alexandra.

"Chucku... " Odmlčela se, protože cítila jak se její hlas zlomil.
Zhluboka se nadechla a pokračovala dál.
"Za nikoho život dávat nemusíš, protože my všichni to přežijeme." Pohladila Chucka po vlasech, aby mu dodala ještě větší pocit bezpečí. Jeho oči se změnily v ještě větší strach než před tím.

Otevřel ústa, protože se chystal něco říct, ale přerušil ho Alby, který se z ničeho nic objevil naproti nim.

"Alex, Thomas mi říkal něco o tom, že by si tě mohli vzít pod křídlo meďoši, tak to teda zkusíme. Domluvil jsem s Clintem, že se dneska u nich zastavíš tak pojď. " Řekl Alby skoro na jeden nádech.

Alexandra se podívala na Chucka, který se zdál zklamaný ještě víc, když se dozvěděl, že jeho společnice musí odejít.

"Vrátím se a pak si, i s Thomasem, budeme dál vyprávět příběhy, ano?" Objala jej a Chuck přikývl.

Alby se na Chucka usmál a pohled přesunul k Alex, aby jí dal pokyn, že mají vyrazit.
Vstala ze sítě a následovala Albyho, který ji vedl k meďochům.

Když se objevili před malým stavením, z listů a dřeva, Alby otevřel dveře a nechal Alex projít jako první.
Poděkovala a vešla do místnosti v níž spatřila dva kluky. Jeden z nich vstal z lůžka a vřele se usmál.

"Jsem Clint, ty budeš Alexandra." Představil se a hlavou kývl k druhému klukovi, který stejně jako Clint vstal a představil se.

"Jsem Jeff, těší mě. " Řekl a posadil se zpět na židli.

Vypadalo to, že nejspíš má něco důležitého na práci.

"Alby..." Začal Clint a Alby na to odešel z místnosti pryč.

Alexandra se rozhlédla kolem. Byly zde lůžka s bílými prostěradly, nějaké židle, stoly na kterých se povalovaly zažloutlé papíry a lékárničky.

"Fajn, tak něco probereme a když nás zaujmeš, tedy mě, Jeff něco zařizuje, bereme tě k sobě." Oznámil Clint a posadil se na jednu z židlí. Alexandra udělala totéž a z nějakého zvláštního důvodu se nemohla dočkat, až se Clint začne ptát.

***

Ahoj :) . Jak už jsem psala, když jsou ty prázdniny dám Vám sem i další kapitolu.
Jaký máte na mou FF názor? Určitě mi jej napište do komentářů, budu ráda. ;)

Tak se zatím mějte a užijte si prázdniny, než opět začne teror. :D

Děkuji Vám

Vaše Zichia01🖤