THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

II. 'You're the only one'

Hleděla na něj s otevřenou pusou, když se pokoušela vstřebat jeho slova.

Thomas se opět pousmál a ukázal na vysoké zdi obrostlé břečťanem.

"Tam venku je Labyrint," zopakoval a podíval se zpět na dívku.

Nechápavě zakroutila hlavou.

"Labyrint?" zeptala se znovu, aby se ujistila, že slyšela správně a že ztratila jenom vzpomínky a ne sluch. To by ji vážně zabilo. 

"Ano, tohle místo je naší jedinou záchranou na noc, jinak by jsme byli už dávno zabití rmuty, což jsou příšery, které jakoby ten Labyrint hlídají v noci, když se Brány uzavírají." Odpověděl Thomas.

Díky jeho slovům se její srdce stalo zběsilou bouřkou. Co je to zase rmut?

"Panebože..." Vydechla tiše a dala si ruce před pusu.

Thomas ni upřel zrak a jemně stiskl její koleno.

"Nemusíš se bát. Ve dne oni nechodí, tedy většinou." Snažil se jí uklidnit, ale tolik informací během snad ani ne hodiny byly na ní až příliš.

Nechtěla plakat a dělat ze sebe chudinky, neboť jak se zdá, stejný osud potkal více lidí, ale pláč bohužel nešel zadržet.

"Co když to nepřejiži?" Podívala se zpětně ven do Labyrintu.

Thomas udělal to samé a zdálo se, že i on se jejími slovy nechal zmást.

"Když se budeš řídit Albyho pravidly, tak to přežiješ." Odpověděl nakonec a stoupl si.

Thomas chtěl odejít, ale místo toho se zastavil, otočil se a podal dívce ruku.

"Mám tady tři kamarády, s kterými bych tě mohl seznámit, pokud chceš. " Řekl mile a ona se bezmyšlenkovitě zvedla a následovala jej.

"Kdy dostanu zpátky svoje vzpomínky?" vypadlo z ní, když právě procházeli kolem pole se zeleninou.

Chtěla se zeptat Albyho, jenomže když viděla tolik očí na jejím zevnějšku, musela se rychle odreagovat.
Thomas se ohlédl přes rameno a nakonec se otočil celý.

"Vzpomeneš si jen na jméno, to jediné nám nechali... " Odmlčel se a už se nadechoval pro další větu, ale podíval se za ní a na někoho mávl.

I přesto, že chtěla dál mluvit o tématu, se otočila, aby se podívala na koho Thomas zamával. Měl k nim namířeno nějaký kluk, pochopitelně. Už z dálky si mohla všimnout, že kulhá.

"Ahoj," řekl k Thomasovi a rázem se podíval na ní." Už jsi v pohodě?" Zeptal se mile s úsměvem a natáhl k ní ruku, aby se mohl představit.
"Jsem Newt." představil se a čekal na odpověď. Když ale uviděl její zděšený výraz pochopil, že si ještě nevzpomněla.

"Jo, chápu..."zakýval hlavou a prohlédl si ji.

Ona si mezitím prohlížela jeho. Měl krásné zlatavé vlasy s hnědými oči. Mohla si povšimnout, že mluví jiným přízvukem než Thomas. Vypadal mile, přesto však ustaraně.

"No, těším se na dnešek. Bude to super, alespoň poznáš některý z nás a dozvíš se o tomhle místě víc. " Řekl nakonec Newt.

Přerušil ji z myšlenek, a tak kývla na souhlas a pokračovala dál za Thomasem, který už měl namířeno k dalšímu klukovi, jenž se rozvaloval v houpací síti.

"Thomasi?" Kývla Newtovým směrem, kudy odcházel. Thomas se podíval, kam ukazovala a poté zpátky na cestu.

"Proč kulhá? To sám nevím, Newt je takový tichý a neřekne mnohdy svoje tajemství... V podstatě to nejspíš nikdo neví. "

Udivilo ji to a zároveň se polekala, že to samé může potkat i ji samotnou - že se může zranit a začít kulhat.

" To mě moc mrzí, ale... Proč si to nenechal spravit?" zeptala se.

Thomas se jemně usmál a zastavil se.

"Jseš fakt asi jediná koho Newtova noha zajímá. Nemyslím to zle, spíš tak, že na naším denním pořádku není téma o tom, proč Newt kulhá. " Široce se na ní usmál.

Úsměv mu oplatila.

"Ale možná, že by jste měli. Přece jenom, když nevíte co se stalo musí to být něco vážného, ne?" Založila si ruce na hrudi.

Thomas souhlasil.

"To máš pravdu." Řekl a zamyslel se.
"Jsi vážně chytrá a hrozně hodná. Tvoje starost o ostatní, i když je neznáš... Zajdu za Clintem a Albym. " Dodal a rozešel se dál.

Zvláštní. Nebo spíš pro Thomase, protože dívce připadalo normální se zeptat. A kdo je vlastně Clint?

"Kdo je to Clint?" Zeptal se se zájmem.

"Kápo meďochů, ti se starají o nemocné." Odpověděl a zastavil se na místě.

Před nimi ležel kluk s baculatými tvářemi. Ihned se však zvedl a rozesmál se.

"Konečně holka!" zajásal a přeměřil si ji pohledem.

" Těší mě, jsem Chuck, nejmladší z Placu." Představil se a Thomas se nad tím hlasitě zasmál.

Oba dva se na něho podívali.

"Chuck se o tobě dozvěděl až teď, celé odpoledne totiž prospal."Vysvětlil situaci Thomas a rozcuchal Chuckovi vlasy.

Ten se neohrabaně snažil jeho ruku chytit a zastavit jej tak. Dívka se začala smát. Připadalo ji roztomilé a zároveň vtipné tohle jejich divadélko. Vypadali, jako sourozenci.

"Vy jste bráchové?" Zeptala se s úsměvem na tváři.

Najednou přestali a vyměnili si pohledy, než odpověděli.

"Ne," hlesl Chuck, přičemž si nervózně začala hrát s malíčkem.
"I kdyby jsme byli, nepamatujeme si to." Řekl po chvíli a smutně se podíval na Thomase.

Ten ho poplácal po zádech a potom si prohrábl vlasy.

"Omlouvám se, byla to špatná otázka." omluvila se, při pohledu na zklamaného Chucka.

"Za to se nemusíš omlouvat, byla to úplně běžná otázka." Usmál se Thomas.

Chuck spadl opět do jeho sítě a založil si ruce za hlavu.

"Půjdu ještě odpočívat, večer jsem vůbec nespal." Oznámil a přetočil se na druhý bok.

Thomas kývl na souhlas a pobídl dívku, aby se rozešla za ním.

"Večer se koná Vatra." Řekl po chvíli ticha, přitom se soustředil na nedaleký les, který úplně hypnotizoval očima.

"Co to je?" zeptala se a pohledem sjela na Thomase.

"Když přijede nováček, jako jsi ty, koná se taková... Takové přivítání, čemuž se říká Vatra." Odpověděl a když se zastavil před lesem, otočil se na ní.

" Tady tohle je Krchálek. Nechoď tam, guty?" A ukázal na cestičku, která vedla do hlubokého lesa.

***

Ahoj u konce další kapitoly:)

Hmm... Ještě než se začnete ptát, kdy to konečně začne, tak Vám řeknu, že ještě pár kapitol musíte počkat! :D... Ale nebojte, za chvíli to přijde... :O
Důvodem je, že několik kapitol dál , které mám už předepsané, jsou pořád z toho samého dne, a tak by bylo podle mě divné, kdyby se tam hned vrhli rmuti a roztrhali by Placery na cucky:D

Jinak moc děkuji za čtení, hlasování a hvězdičky! Dělá mi to šílenou radost. :)

Mám Vás ráda🖤💫

Vaše Zichia01