THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XIX."Stupidity"

Čas.

Ten se naprosto zastavil.

Alexandra nebyla schopna ani dýchat. Pomalu se blížila dál, až nakonec zastavila a s bolestivým výrazem v očích pohlédla na svého blízkého přítele.

"Co jsi to říkal?" Zeptala se zaskočeně.

Minho zkameněl, bylo to poznat.

"Co bych měl říkat," odsekl a Newt se vedle něj zamračil.

Alex si hluboce povzdechla. Potřebovala vstřebat právě to, co teď slyšela.
Když od ní Minho odběhl, odešla k sítím a chvíli se bavila s Chuckem. Jenže... Jenže se potom zvedla a šla se umýt. A co neslyšela?
Minho, jenž se zády opíral o dřevěnou sprchu právě řekl, že se mu ta prokletá dívka s tmavýma očima dostala pod kůži.

"Tohle je vaše věc, čóni, když dovolíte, půjdu," pronesl Newt, kývl na Minha a potom i na Alexandru a kulhavým krokem odešel pryč.

"Minho, já... Nevím, co na to říct," vydechla všechen vzduch, který doposud zadržovala v plicích.

Minho zakroutil hlavou a zaklonil ji.

"Nic na to prosímtě neříkej. Byl to jen hloupej zkrat, není to nic vážnýho," odvětil a zavřel oči.

Hloupej zkrat?
Alex se nepatrně zamračila a nervózně přešlápla na místě.
Opravdu netušila, co na to říct. Ne, že by Minhovi nevěřila, ale něco v ní jí říkalo, že lhal. Nějaká malá část jí.

"Víš - "

"Julie, žádné sladké řeči. Nemám je rád," přerušil ji Minho.

Alex se teď zamračila úplně.

"Proč mě nenecháš nic říct?" Zeptala se, zatímco jejím hlasem cloumal vztek.

"Protože nic slyšet nechci. Pochop to, Alex, byl to... Byla to hloupost říkat a vlastně ani nevím, co bych tím změnil. Zřejmě nic." Řekl Minho a zadíval se jí do očí.

Avšak ty byly nečitelné. Alex z tohoto bláznivého rozhovoru nepochopila vlastně vůbec nic.

"Víš, že když budeš chtít, můžeš mi všechno říct, že ano?" Promluvila po delší odmlce.

Minho protočil očima a usmál se.
"Samo, bažante," odpověděl s úšklebkem.

Alex se pousmála, ale spíše falešně.

Opravdu netušila, jestli si z ní Minho dělá srandu a nebo zda to myslí vážně. Je vážně hloupá...
Vzápětí však její podivuhodné myšlenky přerušil nenadálý povyk, vycházející ze všech možných koutů Placu.

"Zatraceně," procedil skrz zuby Minho, neboť se chystal ještě něco říct.

Alex byla také zmatená, ale jak se zdálo, teď jejich rozhovor nebyl důležitý. Co se sakra děje?

***

"Co to doprdele má znamenat?!" Vyšiloval Alby a přecházel z místa na místo.

Všichni Placeři a Alex, mimo Thomase a Teresy, kteří byli ještě v Krchálku, se naskupili okolo Brány a zaraženě hleděli do útrob Labyrintu.
Měla už být dávno zavřená. Měla, ale není.
Všechno tohle v Alexandře vyvolalo mnoho pocitů, některé z nich však mohla rozeznat.
Tím největším byly obavy. Obavy z toho, že se dnes v noci nevyspí tak, jako to měli ve zvyku.
Tím dalším byl strach. Strach, že ty stvůry - rmuti - se přikolébájí do Placu a roztrhají je na malé kousky.

Tohle není v pořádku ani v nejmenším.

"Beztak to souvisí s tím, že jeden šmejd byl živej," promluvil Minho a pozornost se strhla na něj.

Alby frustrovaně zařval.

"Zavřete se, vy frasný zdi!" Vykřikl.

Alexandra si všimla, že se k nim blíží Thomas s Teresou. Oddechla si, neboť si byla jistá, že právě jeho teď potřebují.

"Co se děje?" Zeptal se s obavami v očích.

Vyměnil si krátký pohled s Alex a usmál se.

Odpovědi se ujal Alby, který si výsměšně odfrkl,"Co se děje? Já nevím, co se děje! Co třeba takhle to, že ty debilní zdi, který se mají každou noc zavírat jsou teď rázem otevřený a nehýbou se?!" Vyštěkl a pár Placerů zklopilo zrak na své ušpiněné boty. Šel z něj respekt, čemuž se Alex vůbec nedivila.

Na Thomasovi šlo vidět, že odpověď zpracovává, zatímco Teresa se tvářila naprosto zmateně.

"Může mi někdo vysvětlit, co se děje?" Ozvala se černovláska.

"Pokud nejsi hluchá, tak jsi měla poslouchat," odsekl Gally a podezíravě si ji prohlédl,"Nemáš v tom náhodou prsty?!"

Teresa vykulila oči a otevřela ústa, avšak hned je zaklapla. Alexandra se na ni zadívala. Není si přesně jistá, ale má domnění, že i ona a Thomas v tom mají prsty. Ztuhla. Ovšem, že na tomhle něco nehraje. V jejím snu se zjevila žena, která povídala něco o nějakém konci, což si pamatuje i Teresa. No a o jakém konci, že?

"Věděl jsem, že jsi - " Gallyho řev přerušil zvuk, vycházející z Labyrintu.

Všichni Placeři se otočili tím směrem a poslouchali. Byl to zvláštní zvuk, který se podobal ťukáním kovu o betonovou zem.

"Rmut!" Zakřičel Minho, čímž popohnal kluky a dvě holky k tomu, aby začali utíkat.

Thomas popadl Alex i Teresu za ruku a všichni se hnali k velkému stanu. Za sebou Alexandra slyšela strašlivé skřeky, teď už více, a ječení Placerů. Ohlédla se přes rameno a srdce jí vynechalo úder, když spatřila obrovské rádoby brouky s klepetama, kterými chytali Placery.
Byla si jistá, že dnešní noc nepřežijí. Nikdo z nich.

***

Přeji krásný večer, moji milí!🧡
Tak další kapitola je na světě. Co bych k ní řekla... Hmm, právě, že nic moc. Jen to, že už se nám to začíná rozvíjet a že zjišťujeme různé věci. Kdo si toho všiml?😁
Doufám taky, že mě neukamenujete za to, že jsem to takhle uřízla, ale drama je drama, že ano.😄
Tady už to začíná být ostré a v příští kapitola čekejte další ostré věci, které se ve filmu objevily, ale i ne a je to můj vlastní výmysl.😀

Moc Vám děkuji za tolik přečtení, vážím si toho. 🧡

PS: Ještě jsem přemýšlela, jakou bych tak dala písničku na 'vztah' Minha a Alexandry. Tak v médiích ji máte.🧡
Už ten název toho sám o sobě mnoho vypovídá...

Vaše Zichia01 💜