THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

X. 'Smile?'

Probudil ji hlasitý vřískot,  který se ozval za hradbami Placu.
Prudce otevřela oči,  a když viděla,  že vedle ní leží Thomas a upřeně se dívá na zdi,  ulevilo se jí.
Myslela si,  že to byla jen noční můra. V tu chvíli si Alexandra uvědomila,  že ji drží stále za ruku.

" Ty nespíš? " zeptala se tiše,  aby nevzbudila Chucka.

Thomas odtrhl pohled od zdí a podíval se Alexandře do očí, následně se usmál.

Byl to úsměv,  po kterém by se jí podlomily kolena,  kdyby stála na zemi.

"Nemohl jsem usnout... Ale ty jsi usnula docela rychle. " odpověděl Thomas.

Alexandra sklopila zrak na jejich propletené prsty.

" Nezdálo se mi,  že bych spala dlouho proto - " ozval se opět ten děsivý zvuk,  jakoby jeho původce byl kousek od nich.

" Klid,  to byl rmut. Je za zdmi,  takže se nemusíš bát. " řekl Thomas,  ale Alexandra mu stiskla ještě víc ruku. Pocit,  který teď měla,  byl smíšený. Bála se,  avšak zároveň měla pocit,  jak kdyby byla omámená nějakou látkou.

" Pojď za mnou. " přikázal Thomas s úsměvem a Alexandra vstala ze své sítě.

Sedla si k němu a v další chvíli ji Thomas stáhl k sobě do pevného sevření.
Znala jeho objetí,  ale tohle bylo něco zcela jiného... Něco krásného a romantického. Byla si jistá,  že takový příjemný šimravý pocit v bříšku nikdy neměla.

Ležela po boku Thomase,  a ten ji jemně přejížděl prsty po vlasech.
" Co když nás někdo uvidí? " zeptala se Alex.

Thomas se jedním okem na ni ohlédl ,  a pak zase pohled zabodl někam jinam.

"Tobě by to vadilo? " usmál se.

" Ne,  to ne jen... Minho by - " jako ji před tím přerušil ostrý zvuk rmuta,  teď ji přerušil Thomas.
V jedné chvíli se k ní nahnul a spojil jejich rty v jedno tělo. Ten polibek byl krátký,  ale bylo tam něco určitého,  co ho dělalo dělalo nezapomenutelným.

" Spi. " pronesl Thomas a zavřel oči. Alexandra se na něho dlouhou chvíli dívala.

Přemýšlela,  zda se jí to zdálo,  a nebo se to skutečně stalo.

A v další chvíli se jí potvrdilo,  že tohle byl pouhý sen...

Vzbudila se za úsvitu,  a když se ohlédla na místo,  kde před tím ležel Thomas,  bylo prázdné. Brány. Určitě byl u Brán.
Rychlostí blesku už byla na nohách a běžela k Branám,  ale zarazila se. Brána byla zavřená a oba dva kluci se před ní protahovali.
Minho protřepával ruce a Thomas dělal kliky.
Náhle ji pohltila prázdnota. Ten sen se zdál skutečným,  dokonce nikdy nezažila nic tak skutečného,  ale... Bylo to pryč,  stejně jako Thomas.
V neposlední chvíli se otočila a chtěla odejít.

"Hej! " zavolal na ni Minho.

Tak moc chtěla odejít pryč a dělat,  že ho neslyší,  avšak přinutila se otočit.

Jak Minho,  tak Thomas na Alexandru mávali,  a tak se k nim nejistě rozešla.

" Dobré ráno, " pozdravil Minho s přehnaným úsměvem.

" Ahoj.. " odvětila dívka a podívala se na Thomase.

" Úsměv? " mrknul Thomas a spravil si vlasy. " Sluší ti to tak víc,  když se usmíváš. " dodal s úsměvem.

Alexandra se usmála a spravila si pramínek vlasů.

"Nevím jak vám,  ale mě se dnes spalo skvěle. " prohlásil Minho.

" Jo,  to mě taky. " odvětil Thomas,  přitom se stále díval na Alexandru.

Brány se začaly otevírat.

" Tak,  já už půjdu. Mějte se. " řekla Alex s úsměvem a začala odcházet pryč.

Zastavila ji Thomasova ruka,  která se dotkla jejich prstů. Pocítila úplně stejný pocit,  jako včera večer.

"Ten úsměv si drž celý den." a prudce se  otočil za Minhem,  kde se pomalu ztrácel až ho celého temný Labyrint pohltil.

Alexandra se odebrala zpátky k sítím.
Uvědomila si,  že dnes má jít za Clintem a Jeffem,  kde bude mít praxy. S povzdechem se svalila do svého místa a na chvíli ještě zavřela oči. Nevěděla sice,  kolik je hodin,  ale únava mluvila za vše.
Stejně by ji Chuck,  či jiný Placer probudili včas.
Jako první,  když zavřela oči,  jí proletěl hlavou celý sen. Bylo to tak skutečné,  že si chvíli opravdu myslela,  že je to pravda. Ale byl to jen krásný sen...
Alexandra si právě začala uvědomovat,  že se v jejím srdci tvoří Thomasovo jméno.Usnula.

Její vize byla přesná. O několik minut později se nad ní objevil malý Chuck a třepal s ní.

"No tak vstávej. " opakoval do kola do té doby,  než Alexandra otevřela oči.

" Ty vogo,  tebe vzbudit je pěknej oříšek. " řekl Chuck.

Alexandra na něj hodila ospalý výraz a vstala.

"Jdeme na snídani? " zeptala se.

Chuck souhlasil a oba dva se přesunuli do jídelny,  z které se  linula vůně dnešní snídaně.
Vešli dovnitř a spatřili Pánvičku,  jak se snaží uhasit drobný plamínek.

"Počkej,  pomůžete ti!" zavolala Alexandra a loktem drbla do Chucka,  aby šel s ní.

Pánvička se vřele usmál a poté zase celý zbledl,  jak se bál. Společně s Chuckem mu pomohli plamínek uhasit, za pomoci kýblu s vodou.

"Páni," vyhrkl Pánvička,"děkuji za pomoc." dodal a otřel si z čela pot.

"Není zač." odpověděl Chuck.
"A kdy bude snídaně?" zeptal se.

Pánvička ztlumil teplotu a podal z šuplíku tácky.
Chuck se spokojeně uculil a odešel si sednout ke stolu.
Alexandra tam zůstala a prohlížela si celou kuchyň.

"Nechceš ještě s něčím pomoct? " zeptala se.

"Ne, běž si sednout. Ale,  Alex,  moc děkuju. " odpověděl,  načež svou vařečkou promíchal míchaná vajíčka.

Dívka si tedy šla sednout za Chuckem. Postupně začali přicházet další Placeři.

"Snídaně!" zakřičel Pánvička.

Nato se zvedli z místa a zašli si k pultu pro svou porci.

"Ahoj." ozval se za jejími zády Clint.

"Ahoj." oplatila mu pozdrav.

"Těšíš se na dnešek?" zeptal se.

Alexandra se mile usmála a kývla,  jelikož nestihla odpovědět,  došla na ni totiž řada.
Vzala si své jídlo a zasedla zpátky ke stolu,  když v tom okamžiku uslyšela Minhův hlas,  jak volá o pomoc. Někteří Placeři se zvedli,  v čele s Alexandrou a Chuckem.
Vyběhli ven z jídelny a Alexandra zalapala po dechu.
Minho měl přes své rameno,  závěsného Thomase.
Když došli blíž mohli si všimnout,  že celá jeho hlava je poseta červenými ranami.
Byla to krev,  která stékala po jeho tváři a ztrácela se v zelené trávě.

Dobrý večer,  přátelé! :D
Moc se omlouvám,  že kapitolka se malinko zpozdila, ale naše škola nám poslední dobou dává zabrat,  zase...
Každopádně,  doufám,  že se Vám kapitolka líbila a byla bych ráda,  kdyby jste mi napsali, co si myslíte o Alexiným snu..Být na jejím místě, asi se zblázním,  obrazně řečeno :D.

Děkuji moc za hvězdičky a čtení,  hezký zbytek večera! Přežijte tento týden v klidu a míru. ;D

Mám Vás moc ráda, 
Vaše Zichia01 🖤