THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XX. 'You're right'

Ranní Plac byl nádherný.
Začínalo svítat a narůžovělá obloha barvila zelenou trávu a temný les. Slunce vycházelo a s ním se začínali probouzet ostatní Placeři. Tedy... Placeři, kteří přežili minulou noc.
Byla to úmorná noc, která v každém zanechala zvláštní pocit z toho, co se bude dít dál.
Pochopili to. Pochopili, co měli a tím  bylo to, že se Labyrint obrátil proti nim. Ne, že by někdy byl nějak pro ně, ale tentokrát to bylo jiné. Za ty tři roky, co tu jsou se ještě nestalo, aby se na noc nezavřely Brány. Uvědomili si, že tamto předtím byla procházka růžovým sadem, ale že od minulé noci se toho hodně změní.
Ztratili své přátele. Ztratili lidi, jejichž jména se jim zaryla hluboko do srdce.

Alexandra procitla zrovna v tom, když se ozval křik.
Malátně se posadila a zasyčela bolestí, neboť byla celá rozlámaná.
Důvodem bylo to, že všichni Placeři - ti živí - spali uvnitř stanu, kde se většinou pořádali porady kápů. Ze včerejší, skoro probdělé, noci si pamatovala téměř úplně všechno.
Zamračila se při té hrůzné vzpomínce a pokusila se vstát.

Rozhlédla se kolem sebe. Vedle ní ležel Thomas a Teresa, o kousek dál Newt s Minhem.
Na tohle však neměla čas. Tušila, že ten, kdo zakřičel byl Chuck, a tak se rozešla kupředu. Propletla se mezi spícími Placery a otevřela dveře.

A jak tušila, oným klukem, který zakřičel byl Chuck. Seděl na trávě u nějakého těla a prohlížel si ho.

"Chucku?" Oslovila jej.

Chuck sebou trhl a otočil se na Alexandru. Mizerně se pousmál.

"Je to příšerný, že?" Zeptal se tiše.

Alex postopila pár kroků dopředu a polkla, když spatřila Zrta, jenž ležel s otevřenýma očima a s hlubokou řeznou ránou na břiše.
Bylo to tak nespravedlivé. Sice Ztra moc neznala, ale od Chucka slyšela, že to byl fajn kluk.
A i kdyby nebyl, nikdo z nich si nezasloužil smrt.
Poklekla si a dvouma prsty zavřela Zrtovi oči.

Chuck si vedle ní povzdechl a upřel zrak na oblohu.

"My to zvládneme, Chucku." Pronesla Alex. A myslela to upřímně. Přece zde nebyli zavření tři roky na to, aby je ti hnusní kovoví brouci rozkouskovali. Ne, tohle ne. Pokud, že byli k něčemu předurčeni, nemohou se na to vykašlat.

"Snad máš pravdu," odvětil Chuck.

Alex se zadívala stejným směrem jako on.

"Mám a jsem si tím jistá," ujistila ho.

Chuck na to však nic neříkal. Jen hleděl do neurčita.

***

Jakmile se všichni Placeři probudili, Pánvička byl nucen jim udělat nějakou pořádnou snídani.
Neprotestoval, neboť i on se potřeboval najíst.
Věděli, že teď už je stejně zbytečné se vrátit do původního stereotypu, když jim na krk dýchají rmuti. Mohli se jen modlit, ať je nenavštíví během bílého dne.

Alex se celou dobu bavila s Chuckem, zatímco Alby si svolal poradu kápů, které se musel účastnit i Thomas a ta černovlasá dívka Teresa.

Když Pánvička svolal Placery na snídani, Alexandra očima vyhledala Minha a rozešla se jeho směrem.

Vypadal strašně. Na to, že je to Minho a bere všechno tak jak je to dané, dneska vypadal strhaně a sklesle.

"V pohodě?" Zeptala se Alex. Minho zakroutil hlavou a uchechtl se.

"Vypadám jak kravskej plopák, kterej právě vysral rmut," smál se.

Díky Bohu, jeho humor zůstává. Alex si v duchu oddechla, protože kdyby nebyl v pořádku Minho, bylo by to v prdeli. On jí totiž dodává takový ten pocit toho, že se všechno může spravit, ačkoliv tomu nevěřila už tolik, jako předtím.

"Víš Minho, tohle ale postrádá smysl," ušklíbla se.

Minho její úšklebek napodobil.
"Řekni mi, co tady ještě dává smysl, Alex? Už téměř nic,"

"To máš pravdu," přisvědčila s povzdechem.

Kolem nich prošel Thomas, bez povšimnutí zamířil do jídelny. Alex si s Minhem vyměnil pohled a oba dva ho následovali. Teresa nebyla nikde k nalezení.

"Thomasi!" Zvolala Alex. Thomas se otočil a upřel k nim pohled. Jeho oči byly tvrdé.

"Co ti zase je?" Zeptal se Minho, načež protočil očima.

Thomas si mezitím vzal talíř se snídaní a posadil se na židli vedle Chucka.

"Teresu zavřeli do lochu," zamumlal, když u stolu seděl i Minho s Alex.

"A dál?" Pozvedl obočí Asiat.

"A dál?" Zamračil se Thomas,"zrovna ona nám byla užitečná, ale to Albymu prostě nevysvětlíš. Chová se jak pitomec," dodal.

Alexandra se napila studeného mléka,"Co jste na té poradě přesně řešili, že ji Alby zavřel?"

"Normálka, takový ty pindy, že Thomas spolupracuje s těma hajzlama, kteří nás sem zavřeli, a že v tom máš prsty i ty a Teresa," odvyprávěl otráveně Minho, Thomas zamračeně přikývl. Alex zvedla jedno obočí.
Chuck vypadal jako kdyby je vůbec neposlouchal.

"Ale... Proč teda nepozval i mě?" Zeptala se se zájmem.

"Protože nás někdo viděl, že si spolu povídáme. Myslím já a Teresa. Ten někdo to práskl Albymu a hádej, kdo to tak mohl asi být," odvětil Thomas s ironií.

Alexandra nechápavě zakroutila hlavou, ale když Minho nenápadně ukázal za sebe, kde seděl Gally, ihned jí to došlo.
"No jenže i já mám takový pocit, že my tři jsme s Tvůrci něco měli společného," řekla Alex upřímně ale tak, aby ji nikdo jiný neslyšel.

"Nesmysl a i kdyby, proč vás sem teda zavřeli?" Odfrkl si Minho.

Alexandra si s Thomasem vyměnila pohled a oba dva zamračeně pokrčili rameny. Tohle byla dost dobrá otázka.

***

Ahojky.😀
Dvacátá kapitola na světě, konečně!💜

Situace v Placu začíná být pěkně na nic. Celkem se i já samotná bojím toho, co se bude dít dál. Budu se snažit, aby to bylo co nejpeprpenější.😁

Nicméně, děkuji Vám za stálé čtení. Vážím si toho.🖤

Tohle bude ode mě všechno a užívejte si prázdniny.
Další kapitola by měla vyjít brzo.🤪

Vaše Zichia01 💜

Btw, podívejte se na to video, já ho úplně zbožňuji!❤️❤️❤️