THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XV. 'When?'

Alexandru probudil nějaký šramot pod její sítí, kde spala.
Unaveně si zívla a lokty se zapřela, aby se mohla posadit. Následně vyjekla, když cosi kovového vyběhlo z poza sloupu a utíkalo to směrem k temnému lesíku.

"Neječ tak.." zabrblal Chuck, kterého vzbudila a upřel k ní své hnědé oči.

Alex se na něj podívala.

"Promiň," omluvila se tiše a ještě naposledy se ohlédla k místu, kde to před chvílí bylo, než zase ulehla do sítě.

Nechtěla už raději nikoho rušit, a tak se rozhodla, že si půjde ještě odpočinout.

"To byl břitvoun... Takovej malej zmetek, kterým nás monitorují Tvůrci," prohodil z ničeho nic Chuck a Alexandra se přetočila na bok, poněvadž doposud ležela na zádech.

"Je jich tu víc?"zeptala se.

Chuck přikývl a protáhl se.

"Mám pocit, že je jich tu jak much," povzdechl si, načež nahmatal figurku a začal si s ní hrát.

"Chucku?"upoutala na sebe pozornost malého kloučka, který si teď svou hračku prohlížel snad zkoumavě.

"Já vím, já vím... Promiň, Alex, vím, že tě to mrzelo," řekl s provinilým úsměvem.

Alexandra se nepatrně zamračila. Tohle přece po něm nechtěla - žádnou omluvu či něco tomu podobného. Jedinou věc, kterou by ráda slyšela bylo vysvětlení. Minho jí to sice už vysvětloval, ale jak už ona podotkla... Bylo to dost prazvláštní vysvětlení a byla z toho zmatená.

"To je v pořádku, nemusíš se omlouvat, ani to po tobě nechci, jen... Jen mi řekni, co se stalo," vyzvala ho a Chuck si přestal hrát s figurkou a položil ji zpátky vedle sebe.

"Jen jsme s Newtem řešili tu holku," odpověděl, nebo si to spíše zahuhňal pod nosem a nebylo mu moc rozumět.

Alexandra to však slyšela a chápavě pokývala hlavou. Teď už jí to Minhovo vysvětlení Ten grind je kluk a Newt je taky kluk dávalo větší smysl.

"Mezi námi všechno v pohodě?"otázal se Chuck, který měl obavy z toho, jak to Alexandra vezme.

Ona se na něho usmála, což způsobilo, že mu trošku zrudly líčka.

"Mezi námi všechno v pohodě," potvrdila jeho slova a on jí úsměv, trochu rozpačitě, oplatil.

Dál už se nebavili, protože mohlo být něco kolem páté hodiny ranní a oni si ještě chtěli poležet v teple a nechat svou mysl napospas snům.

***

"Vstávej," sykl tiše Minho směrem k dívce, která tvrdě spala a byla ponořená hluboko do svého divokého snu.

Ačkoliv si nebyla jistá, jak to uvnitř toho prokletého místa vypadá, nějak si to dokázala představit... Alespoň trochu.

Běžela v jedné dlouhé uličce a před něčím utíkala. Nevěděla, co to je, nebo si to alespoň pořádně neuvědomovala. Neustále se ohlížela za sebe a zdálo se, že tiše vzlyká. Svůj hlas a ostatní zvuky v Labyrintu jí byly na míle vzdálené. Bylo to divné, ale i přesto si tak nějak uvědomovala, že to, co se děje, není skutečné. V tu chvíli se  před ní zjevily vysoké, kovové dveře. Neváhala ani vteřinu a vběhla do nich, neboť byly otevřené. Vrata za sebou ihned zavřela a naťukala nějaký kód na tablet, který byl na těch velkých dveřích pověšen. Byla si jistá, že to, co sloužilo jako heslo, aby se dveře uzavřely úplně, byl název 'ZLOSIN'. V podstatě to nebylo ani nijak zvlášť překvapující, když tento název byl patrně všude po Labyrintu a všude po Placu. Poupravila si svou modrou košily, kterou nosí, a vyrazila vpřed, dál do útrob této místnosti. Byla prázdná a bílá - taková nezdravě zářivá, jako by se octla v nebi. Jak to tak vypadalo, byla dokonce i velká, protože nebylo vidět na její konec, ale byly vidět tři postavy v dálce. Alexandra neváhala, stejně tak, jako před tím než vběhla právě sem, a zamířila rovnou k nim.
Stála tam žena a dva muži v maskách a pláštích. Ta žena byla tak zhruba ve středním věku - blonďaté vlasy, které měla stažené v drdolu a modré nečitelné oči budily autoritativní dojem.
"Alexandro," usmála se na ni paní a podala dívce ruku. Přijala ji.Nutno podotknout, že teď už slyšela téměř dokonale.
"Paní Paigeová... Už to dál nejde, nemůžu se před nimi tajit. Jsou to moji přátelé a já jim lžu."
"Musíš ještě chvíli počkat, dítě, za chvíli to všechno skončí,"
"Kdy?"
"Jakmile se spustí konec,"
"Ale kdy to bude?"
Žena, kterou Alexandra nazvala paní Paigeová, si skřížila ruce za zády, " Teď už jistě za chvíli."

Prudce otevřela oči, když ji Minho štípl do ruky a začal se smát.

"Co chceš?!"zavrčela naštvaně. Asiat se přestal chichotat a odkašlal si.

"Jen jsem tě chtěl slyšet," odvětil a posadil se na dřevěnou židli, " za chvíli jdem do Labyrintu a nevím, kdy se vrátíme."dodal ještě a mrknul na ni.

Alexandra protočila očima.

"A proč jsi mě teda budil?"nechápavě nazvedla obočí. Minho její nechápavý výraz napodobil.

"Proč myslíš? Asi proto, že jsem tě chtěl obejmout, ne?"odsekl, pleskl si dlaní do čela a zakroutil hlavou.

Dívka se usmála, protože tohle bylo po tak divném snu a hrubém probuzením hezké slyšet.
Vzápětí strnula. Ten sen. Myslí jí ještě jednou projel ten sen... Paní Paigeová, ti dva muži, nějaký konec a hlas... Hlas té blonďaté ženy. Byl stejný jako ten, který Alexandra slyšela ve své hlavě. Identický...

"Haló," zamával jí rukou před obličejem Minho a ona zamrkala.

"Promiň, zamyslela jsem se..."zamumlala mezitím, co její kamarád vstával ze židle a na někoho vzadu u Brány mával.

"To vidím... Tak já jdu, divoženko," řekl a přistoupil k ní, načež si ji stáhl znovu do svého objetí, jako včera večer.

"Dávej pozor!" zavolala na něho ještě Alexandra, když už byl téměř u vchodu do Labyrintu.

Ohlédl se přes rameno a kývl hlavou na náznak, že rozumí. Poté už jen viděla čtyři postavy, které vběhli do stále nevyřešitelného bludiště.

Alex si stoupla a zase se posadila, protože ji do nohy něco štíplo.
Ujistila se, že žádná figurka neleží na zemi a poté vzala svou nohu do rukou a zamračila se, když na své patě uviděla malou dírku od zaschlé krve - nejspíše od oné Chuckovy figurky. Nazula si tenisky a jala se role vzbudit malého kloučka vedle ní.
Jakmile si zajde na ošetřovnu, aby si ranku vydesinfikovala, navštíví Thomase se a okamžitě s ním začne rozebírat svůj sen. Tohle už totiž nemůže být možné a Alexandra má pocit, že není jen tak nějakým Placerem - musela být poslána za nějakým účelem, stejně jako Thomas a ta černovlasá holka v bezvědomí.

Pěkný večer 😄.
Jak vidíte, tak kapitola o něco dříve, tak snad se Vám líbí.🧡
Nebudu to tady dlouho obkecávat, protože jsem unavená a půjdu brzo spát - jen doufám, že jste si všichni užili státní svátek a že jste si odpočinuli od té prokleté školy.😁

Jinak, co si myslíte o dnešní kapitole? Myslíte, že ten Alexandřin sen něco znamenal?🤔🧐

Děkuji moc za stálé čtení, hvězdičky a přidávání do knihovny!🧡 Vážím si Vás všech.🧡

Vaše Zichia01 💜