THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

VIII. 'Go to peace'

Alexandra se snažila odpovídat na všechny otázky,  na které se jí kápo meďochů zeptal.
Občas musela zavřít oči a zhluboka přemýšlet,  zda si něco nebude pamatovat. Byl to zvláštní pocit,  když skoro pokaždé jí hlavou proletěla rozmazaná vzpomínka,  která náhle zmizela. Důležité ale bylo,  že téměř cokoliv věděla.

Clint se posunul s židlí dozadu,  aby mohl na malý stolek za ním,  položit svoje poznámky.

" Zajímavý... " řekl si pro sebe, avšak Alexandra ho slyšela.

Clint se náhle otočil a zamyšleně se podíval na dívku,  která seděla před ním a mnula si ruce nervozitou.

" Skoro všechno jsi odpověděla dobře,  takže uděláme to následovně. Jeffe? " přemístil pohled na chlapce opírajícího se o dřevěnou stěnu.

" Já bych navrhoval,  aby jsi ještě zítra přišla a uděláme nějakou tu praxi,  " mrkl a skoro neviditelně se usmál.

" Fajn,  tak děkuju. " Alexandra se na oba dva široce usmála a poté,  za doprovodu Clinta,  opustila lékařskou místnost.

Když vyšla ven, nad celou touhle události začala přemýšlet.
Byla ráda,  že má tu šanci se připojit k meďochům.
Z nějakého důvodu jí přišla tato práce zajímavá.
Před sebou spatřila Newta,  který se jen tak plahočil po Placu a koukal všemi směry.
Jakmile se jejich oči střetly,  otočil se a odcházel pryč.
Alexandra si uvědomila,  že ráno to přehnala a tak se rozběhla,  aby ho mohla doběhnout.

" Newte! " zavolala na něj,  pro jistotu,  neboť chtěla,  aby na ní počkal.

Newt se zastavil a obrátil se zpátky.
" Promiň mi to ráno. Byla jsem fakt hloupá,  že jsem si svou zlost vybila na tobě... Moc se omlouvám,  " řekla a Newt zaklonil hlavu,  nadechl se a podíval se zpět.

" Nic se neděje. Já jsem byl zase moc zvědavý,  takže omluva je i z mé strany. Ale vážně jsem se bál,  co se děje. " odpověděl.

Alexandra si frustrovaně projela vlasy a rychle zakývala hlavou. Když teď byla u Clinta a Jeffa,  úplně zapomněla,  co se před tím stalo.

" No a jsme u toho. " prohlásil Newt. Alex se na něho poněkud nechápavě podívala, i když moc dobře věděla,  proč to řekl.

" U čeho? " zeptala se a dělala,  jako by nic.

Newt mávl rukou.

" Ale nic,  až mi to budeš chtít říct,  nebudu mít problém." dodal nakonec.

" Ještě jsem taková rozhozená z toho všeho. " odpověděla.

Newt si ji letmo přejel očima.

" Jo,  dobře, tak fajn. Kdyby cokoliv,  víš co máš dělat, " rozešel se dál,  ale prudce se zastavil, " a ještě něco. Chuck se mě už několikrát ptal,  kdy přijdeš ,tak by jsi za ním mohla jít,  než  z něho dostaneme infarkt." řekl Newt a tentokrát si to opravdu namířil jiným směrem.

Alexandra se usmála a poklusem se vydala k sítím,  kde by měl být Chuck.

Když však došla na dané místo,  nikde nikdo k nalezení.
Nahlédla do jeho sítě a všimla si oné malé vyřezávané postavičky.
Natáhla k ní ruku,  aby si jí mohla vzít, ale zvuk který se ozval, to dívce zarazil. Otočila se k Bráně a uviděla,  jak se začíná zavírat. Před ní se protahoval Minho a Thomas.
Málem zakřičela radostí,  když je viděla a tak nechala všeho být a vydala se za nimi.

" Nazdar,  " poznamenal Minho už mnohem vlídnějším tónem,  než ráno.

Oba dva si přejela pohledem.