THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XXV. 'You are angel.'

Láska. Je to nádherný pocit, když můžete bezmezně milovat. Když každé ráno vstávate s pocitem, že dnešek bude další úžasný den.
Láska. Jedno slovo a kolik toho dokáže vypovědět. Momentálně se vznášela nad hlavami dvou lidí, kteří si stále vraceli polibky. Na místě, kde to všechno mělo za chvíli skončit.

"Thomasi," vydechla Alexandra o nemalou chvíli později, čímž přerušila polibek.

"Co se děje?" Zeptal se se svraštělým obočím. Alexandra se rozesmála a chytila jeho tváře do svých horkých rukou, když si všimla Thomasova výrazu.

"Všechno je v pořádku," ujistila jej, "ale neměli bychom už jít? Mám dojem, že se za chvíli bude stmívat," dodala Alex a porozhlédla se po okolí.
Červánky naznačovaly, že za chvíli bude Plac pokrytý černočernou tmou.

"Jo no... Hm, jo, ano, tak b-běž," vykoktal ze sebe Thomas, jehož tváře nabraly lehce růžový odstín.

Alex nazvedla obočí, "Jsi v pohodě?"

"Jasně, že jo," odsekl ihned Thomas, "Ale ještě jsem ti ani pořádně neřekl to, co jsem chtěl."

"Myslím si, že tohle bylo dostatečně silné gesto. Navíc, nechci, aby sis myslel, že čekám nějaké skládání básní. Stačíš mi ty," usmála se a znovu Thomase políbila. On však polibek přerušil, zhluboka se nadechl, jaksi zvláštně se zavlnil a potom nechal vpít jeho hnědé oči jarní hlíny do těch tmavě čokoládových.

"Alex, ty jsi úžasná holka. A chci ti to dokazovat každý den, každou hodinu, minutu, sekundu... Každou chvíli, která bude s tebou jedinečná. Jsi... Jsi můj anděl. Krásný anděl." Thomas se pousmál a chytil Alexandru kolem pasu, "Potřebuju tě," zašeptal do jejích rtů.

Alex zavřela oči a než by stačil znovu Thomas něco namítnout, políbila ho tak vášnivě, že musel přešlápnout na místě, aby udržel rovnováhu.
Ani nezaregistrovali, že se k nim někdo blíží a dál se líbali, jako by to mělo být naposled.
Bylo to tak nádherné. Alexandra momentálně byla ta nejšťastnější na světě. Krásné je milovat, ale ještě krásnější, když cítíte, že je vaše láska opětována.
Alexandra vzdychla a skousla si ret, když Thomas své rty přemístil na její krk. Bylo to něco, co ještě nikdy nezažila a zároveň si přála, aby to nikdy neskončilo. Aby tahle kouzelná chvíle trvala do konce dnů.

"Ehm ehm ehm," odkašlal si někdo za jejími zády. Alex sebou škubla, pustila se Thomase, prudce se otočila a setkala se s pobaveným úsměvem Newta.
"Nerad vám to kazím, ale... Jde nám o život, bažanti. Za chvíli se bude stmívat a já opravdu nechci přijít o další členy. Máte deset minut na to přijít do velkého stanu. Ty se Thomasi běž prosím zchladit, aby jsi... No, zkrátka za deset minut ve velkém stanu. Potřebujeme v rychlosti probrat to, co jste našli v Labyrintu," Přikázal Newt, přejel po nich přísným pohledem a dokráčel zase pryč.

Alex si povzdechla a zamžourala na odcházejícího chlapce. Připadala si hloupě, ale polibky, které si vracela s Thomasem ji dostaly do hluboké propasti slasti a úplně zapomněla na mnohem důležitější věci než je život. Ne že by brala líbání s Thomasem jako blbost, to ne, ale pravdou nadále zůstává, že na tohle není úplně vhodná chvíle.

"Půjdu se v rychlosti osprchovat, chceš... Chceš už jít?" Zeptal se Thomas a Alex se pobaveně pousmála.

"Jsi nervózní?" Provokovala jej. Co se týče jí, tak je nervózní jak blázen. Připadá jí však roztomilé, jak zvláštně se Thomas chová.

"Ne, nejsem nervózní. Jen mi je trošku divně," přiznal chlapec, do kterého se zamilovala.

"Udělala jsem něco špatně?" Ach Alexandro, nezkušenost je opravdu zlá.

"Právě, že špatně úplně ne," zamumlal Thomas, hned na to se však usmál a krátce ji políbil, "běž za ostatními, hned budu zpátky."

***

Velký stan se už naplnil všemi Placery. Tedy těmi, kteří přežili dvě katastrofické noci. Zbylo jich třicet dva - tedy třicet chlapců a dvě dívky.
Byl to žalostný pohled. Vždycky jich bylo mnoho a teď jich je tak málo.
Newt, který po smrti Albyho převzal roli vůdce, si vyžádal klid. V ruce držel zvláštní věc, která připomínala časovanou bombu, na konci byly vidět drátky.
"Thomas s Minhem našly tohle," zvedl ruku, ve které měl tu věc, "klíč k východu z Labyrintu." Dodal a v místnosti to zašumělo šepotem.

Alexandra, která stála vedle Teresy a Chucka, se nepatrně pousmála a přiložila si prsty ke rtům.

"To je pitomost! Jak mohli ti dva grindi najít něco, co hledali už dlouho jen tak z čista jasna?!" Ozval se Gally a někteří souhlasně přikývli. Newt ho probodl očima.

"Newte, viděli jsme to. Přímo před námi se otevřel východ, chtěl po nás heslo," řekl Thomas.

"V tom se ale ty stěny začaly rychle pohybovat a my měli sakra štěstí, že jsme tady s vámi," doplnil jej Minho, načež se uchechtl.

"Musíme jednat, Newte. Co nejdřív," naléhal Thomas.

"Kecy! Tohle je náš domov!" Zakřičel Gally.

Minho si hluboce povzdechl.
"Domov? To sotva," odfrkl si.

"Dost!" Zahřměl Newt a všichni ztichli. Byl sice drobné postavy, ale šel z něj respekt.

"Newte," promluvil Thomas tichým hlasem," je to naše jediná šance, dostat se odtud pryč."

Newt na něj hleděl svýma nečitelnýma očima a vypadalo to, že nad něčím uvažuje. Párkrát přejel pohledem po ostatních a zadíval se na zem. Otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale přerušil jej zvuk, jim tak dobře známý.
Thomas se otočil za sebe a přiběhl k Alex.

"Ochráním tě," zašeptal a políbil ji na čelo. Alexandra se zhluboka nadechla a pokusila se ignorovat srdce, které se změnilo ve zběsilou bouřku.

"Chopte se zbraní!" Zvolal Newt a ostatní popadly různé typy zbraní. Vidle, řetězy, dřevěné kůly.

Všechno se seběhlo rychle. Jedno klepeto odporného tvora vtrhlo do stanu, načež někdo zakřičel. Byl to Chuck. V očích měl hrůzu a křičel Thomasovo jméno. Placeři okamžitě jednali a v čele s Thomasem se chopili jej zachránit.
Alexandra se chopila zbraně, stejně jako Teresa, a obě dvě se přitiskly sobě na záda.
"Zvládneme to," řekla Alexandra.

"Já vím," přisvědčila Teresa.

Další výkřiky a další umírání se nesly jako na stříbrném podnose.
Všichni bojovali a snažili se své přátele chránit jak jen to šlo. Ovšem, nedalo se bojovat ve stanu. Museli jít těm příšerám čelit tváří v tvář. Proto udělali jakousi obranou formaci a snažili se rmuty zatlačit zpátky do Labyrintu. S tímto nápadem přišel Minho. Nikdo nic nenamítal, jen udělali to, co řekl a spolupracovi.

"Pánvy!" Thomas pustil svou zbraň, oběhl dva Placery a sprintem vyrazil pomoct Pánvičkovi, kterého rmut uchopil za tričko a táhl ho pryč. Alexandra, jež stála vedle Minha a právě jednomu rmutovi zapíchla osten do tlamy, se rozeběhla směrem za Thomasem. Bylo to jako ve zpomaleném záběru.

"Alex!" Zakřičel Minho, který se hned rozeběhl za ní, a chytil ji za ruku, "zůstaň u nich, pomůžu mu," přikázal a ona přikývla, načež se Minho vydal na pomoc svým dvoum přátelům.

Matně viděla, jak Thomas zabil rmuta a jak Minhovi vytrhl z ruky onu záhadnou věc, s rychlým pohybem si ji zarazil do břicha a padl k zemi.

"THOMASI!"

***

Zdravím.🤗

Další kapitola je na světě... Chtěla bych Vám říct, že tohle je bronzová kapitola. Tudíž nás čekají už jen dvě a potom bude konec této povídky. Ovšem, připravuji další díl, který nese název THE LAST ESCAPE, čehož jste si mohli všimnout v mém biu.

Další poděkování je na místě. Nevěřila bych totiž, že se někdy bude můj příběh blížit 800 přečtení. Je to neuvěřitelné a já se usmívám jako měsícem na hnoji, když si to uvědomím. Moc Vám Všem děkuji. Jste úžasní!❤️

Vaše Zichia01.💜