THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XVI. 'Woman's voice' - část první

Hnědovlasá dívka ležela pod velkým stromem, nedaleko od Krchálku.
Užívala si zatažené počasí, neb v Placu bývá skoro pořád horko.
Některé malé kapičky dopadly na její obličej a ona se pousmála. Bylo to příjemné ochlazení, ale také příjemné počasí pro spánek.
Mnoho Placerů totiž odmítli pracovat, a tak složili hlavu na sítích, kde následně usnuli. Jen teda někteří... Alexandra, ačkoliv měla dobrou náladu, si nemohla nevšimnout podivného chování Albyho a některých Kápů, kteří se dnes chovali podezíravě a ostražitě. Dokocne i Mnoho, což ji zaráželo asi úplně nejvíce.

"Zdravím," usmál se na ni Newt, načež se vedle ní posadil do trávy a opřel se o kmen stromu.

Alexandra se nazvedla na loktech a kývla na pozdrav.

"Tohle počasí je fajn, alespoň Zrt nenadává, že je furt sucho," povzdechl si chlapec se zlatými vlasy.

"To ano... A hlavně se dá pořádně přemýšlet," podotkla naopak Alex a zamžourala na Bránu.

"Proč vlastně dnes nikdo do Labyrintu nešel? Kvůli tomu počasí?" Zeptala se po chvíli ticha dívka.

Newt se zarazil a začal si žmoulat ret.

"Proto jsem právě tady... Dnes večer bude porada a ty s Thomasem tam musíte být," oznámil Newt a zvedl se z vlhké země.

Alexandra se na něho nechápavě podívala a napodobila ho.

"Proč my?" Nechápala.

Newt se zastavil uprostřed kroku a otočil se na ni.

"Protože máme pocit, že potřebujeme pár vašich informací. Musím jít," rozloučil se a belhavým krokem se vydal ke kuchyni.

Tak tohle bylo teda zatraceně rychlá a dost podivná konverzace...

***

Večer. Večer, který patrně ovlivní dění tady v Placu.
Jak už bylo řečeno, Alby dnes svolá radu Kápů, kde se mimo jiné bude muset dostavit i Alexandra s Thomasem, kterému to meďoši dovolili, neboť už na tom není tak zle jako předtím.

Alexandra, první dívka, která se ocitla mezi ostatními Placer, dojídala svou večeři.
Pánvička se dnes rozhodl udělat nějakou rychlovku, protože se bude muset účastnit rady, jakožto Kápo kuchařů.
Byla to dobrá večeře, taková zdravá a teplá, a obyvatelé tohoto místa si na ní dnes pochutnali.
Dívka, která už měla dojezeno, si stoupla a vzala prázdný talíř do ruky, nečež se sklonila pro talíř další. Přesněji Chuckův, jenž seděl vedle ní a propaloval ji zvláštním pohledem.
Odebrala se k pultu ze dřeva, položila na něj dva talíře, poděkovala za večeři a odešla si zpátky sednou.

"Bojíš se?" Zeptal se Chuck, zatímco si položil ruce stůl.

Alexandra pokrčila rameny.

"Ani nevím," odvětila upřímně, "Jsem především zvědavá, na co se nás chtějí zeptat." Dodala a Chuck pokýval hlavou.

"Na tvém místě bych se teda jakože bál, ale... Ty jsi zřejmě statečná dívka," zasmál se a Alexandra s ním.

Nedalo by se říct, že by se nějak strašlivě bála, ačkoliv jí to bylo poněkud nepříjemné, ale na druhou stranu si nebyla stále jistá tím, zda jim řekne úplně všechno. Chtěl to totiž prvně probrat s Thomasem a až s ním se dohodnout, jak s tím naloží, jenže... Plány se trošku změnily, že?

"Už bych měla jít," prohlásila Alexandra, zvedla se ze židle a pohladila Chucka po vlasech.

"Fajn, tak dobrou, Lex," povzdechl si tlustý klučina.