THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XXVI. 'Either now or never.'

Byl další den, bez mála už skoro poslední na tomto místě. Placeři se probouzeli s bolestí hlavy, zad a všeho možného na těle, neboť noc, která proběhla, byla ještě horší. Bylo to jako stupňování - zlé, horší, nejhorší.
Od minulé noci nemohla hlavní hrdinka usnout. Stále se jí před očima mihal obrázek, který z hlavy nemohla vypudit.

"Minho!" Zakřičela na asijského chlapce dívka s hnědýma očima. Skláněl se u Thomase a dle výrazu ve tváři byl zamyšlený, možná krapet vylekaný.

"Co to provedl?" Vzlykla při pohledu na svého blízkého, který volně držel jakési cosi. Minho vzhlédl, krátce ji sjel pohledem, načež začal řvát na celé kolo na ostatní Placery, aby jim přiběhli na pomoc. Alexandra poklekla vedle Tommyho, vzala jeho hlavu do dlaní a zkoušela jen probudit, zatímco její slzy si probojovaly cestu ven.

"Vemte ho okamžitě do bezpečí, ihned!" Štekl Minho na dva chlapce a ti uposlechli příkazu. Jeden z nich hrubě strčil do Alexandry, která neudržela rovnováhu a přepadla do zadu. Sykla bolestí, neboť se zády narazila o něčí dost tvrdé koleno.

"Do lochu s ním!" Zahřměl Gally, kterému se Alex připletla pod nohy. Jakmile poznala jeho hlas, tak typický, okamžitě se vyškrábala na nohy a poodstoupila pár kroků vzad.

"Tak jsi krysa? Myslíš si-"

"Mlč, Minho. Je to všivák, který nám všem lhal. Nemyslíš si, že nevím, co ti říkal než se píchl tím sérem? 'Musím si vzpomenout, jsem si vědom, že mám s Tvůrci něco společného'. Podrazák jeden. Uříznu mu tu jeho zablešenou hlavu, jen co se vzbudí!" Nadával Gally a Minho měl ve tváři svůj klasický, výsměšný výraz. Hned na to však nasadil kamennou masku a pohlédl za Gallyho.

"Vemte ho do lochu, hned." Alexandra strnula a zamračeně se podívala na Newta, který se netvářil o moc líp.

Bylo to divné, ale postupně jí to začalo docházet. Jedné noci se totiž Alexandra, totiž když jí Minho nabídl procházku po Placu, dožádala odpověď na Proměnu. Minho sice moc nechtěl, ale nakonec jí to celé vyžvanil.
Proměnu proděláte poté, co absolujete uštknutí rmutem, abyste nezemřeli. Proměna je vlastně lék, takzvané sérum, jímž se večer píchl Thomas.

A proč?

Díky séru a Proměně si totiž dokáže rozpomenout události, které se staly ještě než vás zavřely sem do Labyrintu. Vzpomenete si na rodiče, na svůj bývalý domov a na to, jak vás ZLOSIN zachránil před děním tam venku. Pamatujete si každou jedinou vzpomínku, jež vám vzali.
Z toho plyne, proč vlastně Thomas jednou Alexandře říkal, že na Krchálek nemá dobré vzpomínky. Přece na něj zaútočil běžec Ben, který byl uštknutý, a to kvůli tomu, že ho viděl spolupracovat s těmi, kvůli kterým tu jsou. Thomas to dlouhou dobu popíral, ale když se stala souhra událostí, prostě to udělat musel ať to stojí, co to stojí. Doufal, že to alespoň něčemu pomůže...

Kousek tam dál byla udělaná klícka z klacků a provázku, které každý Placer říkal Loch.
V ní seděla Alexandra, pod očima velké černé kruhy, vlasy slepené od pláče a tváře umazané od hlíny a ostatního smetí. Na jejím klíně spočívala hlava Thomase, coby zachránce. Vedle ní seděla Teresa, unaveně se opírala o stěnu z klacků a pravou rukou do písku ryla jakési pentagramy. Naopak před Klecí seděl Newt, tvářící se jako vždycky dost vážně, Chuck, který měl hlavu opřenou o dvířka a Minho, spící na trávě.
Jak už bylo mnohokrát řečeno, minulá noc všem dala dost zabrat. Bylo nespočet úmrtí, protože těch příšer přibylo a oni se nedokázali ubránit, na to byli příliš vysílení. Bojovat několik hodin v kuse jim bylo těžké.
Fyzicky byli vyčerpání už po pár dlouhých minutách, kdy běhali z místa na místo, snažili se zabíjet rmuty a ochránit ostatní.
Z psychického rázu však dostali zabrat ještě víc. Viděli opět umírat svou rodinu, jedinou, kterou měli.