THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

IV. 'Thank you for being here for me'

Obličeje a voda.
To v její hlavě zůstalo, když se probudila ze zvláštního snu. Nemohla ale říct, že to byla noční můra.

"V pohodě?" Vyrušil ji Chuck, který byl polosedu a zaraženě hleděl před sebe.

Podívala se směrem, kde se Chuck díval.

"Jo. A co ty?" Zeptala se.

Chuck se na ní tázavě podíval. Zřejmě nepochopil, proč se ho ptá.

"Kam to koukáš?" Usmála se.

Chuck jí úsměv oplatil a kývl.

"Jen tak přemýšlím, kde asi jsou moji rodiče," řekl nakonec a vytáhl něco ze své kapsy. Dívka se na onu věc zadívala a poznala, že je to nějaká figurka ze dřeva.

" lUrčitě jsou v pořádku, neboj se."

Věděla co to pro třináctiletého kluka musí být. Jednoho dne se probudí v Kleci, úplně sám mezi staršími kluky.

Ano, chápala ho.

"Hm... Je to všechno těžký, " řekl Chuck a natáhl k dívce ruku, kde figurka byla.
Ona si jí vzala a prohlédla si ji.

"To jsi dělal ty?" Divila se. Byla moc hezky propracovaná.

"Jo, chci jim to dát až je uvidím... Teda pokud je vůbec někdy uvidím," setřel si stékající slzu.

Dívce Chucka bylo líto. Byl ještě moc malý na to, aby čelil těm hrůzám. Ale byla si jistá, že i když je malý, má velké srdce a zvládne to.
Vrátila mu jeho figurku a upřeně ho pozorovala.

"Chucku, uvidíš je. Tím jsem si jistá." Řekla mu a sedla si, aby na černovlasého kluka viděla lépe.
Chuck na to nic neřekl. Nejspíš o tom nechtěl mluvit, a tak se rozhodla změnit téma.

"A vůbec... Těšíš se na Vatru?" Zeptala se mile a čekala na odpověď.

Chuckovi se rozzářily očička a okamžitě si přesedl na její, tedy Thomasovu, síť.

"Těším a to hrozně moc. Když jsem přijel já, tak to bylo taky moc super. Je to takové odlehčení situace, navíc jsem se víc poznal s ostatníma z Placu a nejvíc jsem si asi sedl s Minhem a Newtem, potom i s Thomasem..." Rozpovídal se nadšeně.

Bavilo ji sledovat někoho tak šťastného, i když mluví o tak malých věcech. Zdálo se jí však, že Chuck tohle jako malou věc nevnímal.

"Tak doufám, že si také s někým sednu... I když vlastně jsem si sedla už s tebou a Thomasem." Usmála se.

"Jo, Thomas je vážně jako můj starší brácha, " narážel Chuck na jejich první shledání," v podstatě je něco jako můj brácha." Uznal po chvíli, "stará se o mě a jednou, když mě zpucoval Gally řekl, že to byla jeho chyba a tak místo mě strávil noc v lochu Thomas." Řekl Chuck.

To jak se o Thomasovi vyjádřil, jí pomohlo vytvořit si ještě lepší obrázek o něm. Poznala, že Thomas je opravdu obětavý a je ráda, že to byl právě on, kdo se jí ujal.

"To je od Thomase hrozně moc hezké," řekla dívka a zamyslela se. S Chuckem se jí opravdu dobře povídalo a možná že by se ho mohla zeptat na ostatní tady v Placu. První ji napadal Newt a jako druhý Minho.

"Chucku?" Řekla směrem k Chuckovi, který měl pořád rozzářenou tvář.

"Ano?" Kývl.

"Jaký je Newt?" zeptala se.

Chuck se nadechl a zapřemýšlel.

"Je to hrozně fajn kluk, jak už jsem říkal, byl mezi prvními kdo mě z tudma vzal takového jaký jsem. Dobře se s ním povídá, ale je pravda že je trochu tichej." Odpověděl mile Chuck.

"A co Minho?" Zeptala se a když se Chuck nadechoval pro další slovo, někdo začal mluvit za něj.

"Já? Já jsem přece nejlepší." Vynořil se za nimi Minho.
Oba dva k němu vzhlédli a rozesmáli se. Minho si přisedl a prohlédl si dívku.

"Ale ne, snad jsi pochopila jak jsem to myslel." řekl po chvíli s milým úsměvem.

"Pochopila. Vypadáš, jako fajn kluk, Minho." Odpověděla mu a Chuck se začal vyloženě dusit vlastním smíchem.
Minho po něm střelil vražedný pohled a vrátil se opět k ní.

"Víš, Chuck je trošku postižený. " Konstatoval Minho.

Dívka se rozesmála ještě víc.

"Fajn, oba se smějte," odfrkl si Minho.

"A Minhovo ego je vyšší než ty frasácký zdi." Smál se Chuck.

"Zavři zobák, grinde. Přišel jsem vám říct, že se začíná konat Vatra a myslím, že by jste tam měli být. Takže pohyb!" Zakřičel Minho a rukou je uvedl do pohybu.

"Minho?" zašeptala a Minho se na ní otočil s šibalským úsměvem.

"Škoda, že tam musíš jít." Ignoroval oslovení a podíval se na jednu ze sítí.

"Umíš být někdy normální?" Zeptala se a založila si ruce.

Minho zopakoval její pohyb a přivřel oči, což udělalo dojem, že je má zavřené.

"Ano, umím, ale zrovna teď se mi nechce." Odpověděl a vydal se k ohništi.
Protočila očima a stejně jako Minho, se rozešla za ostatními.

***

"Zapalte to!" Zvolal Alby a kluci se svými pochodněmi zapálili dlouhé klacky, které byly svázané provázky.

Dívka to celou dobu pozorovala a začala se smiřovat s tím, že tihle praštění kluci jsou něco jako její rodina.

Z nenadání ji ale pohltil strach. Stále nezjistila její jméno, a tak si začala dělat závěry typu:'co když si nevzpomenu?'

Tahle otázka ji běhala v hlavě. Proto si sedla k ohni a složila hlavu na kolena.

"Vzpomeneš si." Přisedl k ní Thomas a zároveň přišel i Chuck.

"Ale kdy?"

Thomas se na ní lítostivě podíval a objal ji. Jeho stisk byl silný a dodával pocit bezpečí.

"Co nejdřív." Ujistil ji.

Nadějně se usmála, avšak moc přesvědčena nebyla. Pořád jí uvnitř sžíral divný pocit. Thomas ukázal na Minha, který se momentálně něčemu smál.

"Minho mi říkal, že si na jméno vzpomenul až za dva dny." Řekl Thomas.

"Panebože, to muselo být hrozné." Ošila se dívka.

Chuck mezitím odešel pro nějaké jídlo a pití.

"No to teda," zasmál se Thomas.

Nakonec usoudila, že je na tom dobře, tedy lépe než Minho.

"A Thomasi?" Usmála se.

Thomas nazvedl zvědavě obočí a poté jí úsměv oplatil.

"Děkuji, že jsi tady pro mě." Dodala a opět Thomase objala.

***

Další kapitolka na světě! :)

Jsem hrozně moc ráda, že si příběh čtěte. Dělá mi to obrovskou radost❤️.

Děkuji za čtení, komentáře a hvězdičky! :)

Vaše Zichia01 🖤