THE LAST SMILE [Thomas] - TMR FF - Dokončeno, probíhá korekce✓

XI. 'You think he's gonna be okay?'

Všichni se nahromadili kolem Thomase,  který bezvládně ležel na trávě.
Alexandra si klekla na kolena a jeho hlavu si položila na stehno.

"Co se mu stalo? " zeptala se udýchaného Minha.

Mávl rukou,  načež se mírně uchechtl.

" To je jedno. Potřebuju Clinta. Clinte,  hej! " zavolal Minho.

Alexandra svůj pohled stočila zpátky na Thomase.
Hlavu měl celou od krve a ztěžka dýchal. Bylo jí ho tak moc líto a ke všemu se o něho bála.

" Ach," nahl se přes Alexino rameno Clint,  aby  na něj mohl lépe dohlédnout dohlédnout.

" Okamžitě na ošetřovnu, jo a Minho,  musíš mi říct,  co se tam stalo. " přikázal Clint a následně nějací Placeři vzali Thomase do svých rukou. Minho přikývl a rozešel se za Clintem.

" Myslíš,  že bude v pořádku? " zeptal se Chuck.

Alexandra se na malého kluka otočila a usmála se.

"Neboj se, to víš že jo. " odpověděla a vzhlédla zpátky ke směru,  kudy odnesli Thomase.

" Potom půjdeme za Clintem a zeptáme se ho,  co se mu stalo. " řekla Alexandra a na patě se otočila k jídelně.

Chuck vypadal,  že souhlasil,  a tak se držel jejího kroku.

Posadili se zpátky na svoje místa a dali se do jídla.
Alexandra se jako minulý večer v jídle rýpala,  neboť stále myslela na Thomase a přemýšlela,  co se v Labyrintu mohlo stát. Nakonec ji však žaludek přinesl nepěkné bolesti a ona začala jíst.

Chuck z ničeho nic zamručel.

" Děje se něco? " zeptala se dívka a Chuck své jídlo odsunul na druhý konec stolu.

" Je to nějaký celý divný. " pronesl tiše a poposedl na své židli.

" Ale Chucku, už klid. Thomas bude v pořádku. " odpověděla mu Alexandra a přisunula mu zpátky jeho tácek s nedojezeným jídlem.

" Jez. " přikázala.

Chuck ale neposlechl a nesouhlasně kroutil hlavou.

" Ne,  ty to nechápeš. " řekl a opřel si lokty o stůl.  Alexandra tázavě nazvedla obočí a přestala jíst.

" Mám strach,  že je Thomas uštknutej. Když jsi tady totiž ještě nebyla,  něco podobného se stalo Albymu,  a Minho mu prej musel kamenem 'rozbít' " ukázal Chuck na svých prstech uvozovky"  hlavu. Nevím sice proč,  ale musel. On byl totiž uštknutej rmutem. " řekl nepřetržitě Chuck a chytl se za bradu.

" Cože? Takže Thomas je uštknutý? " zeptala se tiše Alexandra, i když nevěděla co to znamená.

Nemohla ani na chvíli spustit z Chucka oči.

" Já nevím,  doufám že ne... Ale odpovídalo by to tomu. Raději se však zeptej Albyho. " odpověděl Chuck a zvedl se ze židle.

Alexandra udělala totéž a jejich tácky odnesla na pult k Pánvičkovi.

Následně se oba dva odebrali ven.
Chuck ji popadl za ruku a rychlým tempem se rozešel k ošetřovně,  a Alexandra pochopila oč mu jde.

" To jako vážně Chucku? " zeptala se s úsměvem."  Neměli by jsme tam chodit. " dodala a snažila se Chucka zastavit,  ale kupodivu měl větší sílu.

" Musíme se přesvědčit. " řekl rozhodně a Alexandra si nemohla odpustit myšlenku,  že se Chuck chová jakoby řešili nějaký případ.

Do její mysli se usadila vzpomínka na pány a ženy,  kteří se snažili vyřešit těžké případy zločinu.

Zastavili se před ošetřovnou a Chuck si přiložil ukazováček na rty.

"Tiše. " pronesl a rázem se rozletěli dveře.

Oba dva zůstali nehybně stát na místě,  protože se ve dveřích objevil Clint a oba je propaloval zlostným pohledem.

" Nemyslete si,  že jsem vás neviděl,  jak sem jdete. " řekl Clint,  přičemž si své ruce od krve otřel o hadru,  kterou měl přehozenou přes rameno.

" Jak je na tom Thomas? " zeptala se Alexandra.

Clint se zamyslel.

" No,  byla to pořádná šlupka,  ale bude během pár dní v pořádku. Má mírný otřes mozku a do hlavy zasetou pěknou ránu." odpověděl Clint tak přehnaně odborně,  až si Alexandra začala myslet,  že to neřekl on,  nýbrž nějaký odborný doktor.

" Dobře,  děkujeme. A kdy se za ním můžeme přijít podívat? "  Alexandra se snažila být milá a ne zbrklá,  jako Chuck.

" Uvidíme. Možná ještě dneska,  ale spíš až zítra. A teď jděte. " řekl Clint a během chvíle už se ztratil za bambusovými dveřmi.

Alexandra se podívala na Chucka a hlavou kývla k sítím.

" Pojď,  půjdeme si povídat. " řekla a oba  odešli ke svým sítím.

Alexandra si na tu svou sedla a rozhlédla se přes celý Plac.
Bylo to zvláštní místo, ale byl to její nový domov a ona věděla,  že si na to musí zvyknout. Tak či tak.

Dobrý večer,  přátelé. :)
Omlouvám se,  že jsem kapitolu vydala opět pozdě. :(
Doufám však,  že se Vám líbila. ❤️

Děkuji moc za komentáře,  hvězdičky a čtení,  dělá mi to velkou radost!

Vaše Zichia01 🖤