Cena času

16. Kapitola - Jediná noc

Otázka byla na světě dřív, než jsem se stihla profackovat, za tak blbou poznámku o jeho jméně. Jenže Hyp, místo toho aby se urazil, se dal do hurónského smíchu. „Jako pes? Nejdřív sis myslela, že Hyp je jméno podle hrocha, ne?"

Byla jsem rudá jako řepa a tváře mi hořely, ačkoliv venku bylo pod nulou. „Omlouvám se, neměla jsem ..."

„To je v pořádku. Ale abych ti odpověděl – Já se nejmenuju Hyp."

„Jak jako že se tak nejmenuješ? Vždyť si říkal, ..." Zastavila jsem se, protože jsem si vybavila celou situaci a najednou mi došlo, že nikdy netvrdil, že je to jeho jméno.

„Ano, říkají mi tak. Ale není to moje jméno. Moje jméno je ..." Najednou se zasekl. „Když to řeknu, nebude cesty zpět."

„To jméno." Tentokrát jsem neprosila. Tohle byl rozkaz.

Hyp se nadechl a já mohla cítit, že se mu ta hranice nechce přecházet. „Moje jméno je Hypnos."

Já jsem mlčela. On mlčel. A dokonce bych řekla, že město taky ztichlo a čekalo, na jakoukoliv reakci.

Pomalu jsem usrkla svého kakaa. Už nebylo tak teplé.

„Hypnos?" zeptala jsem se pro jistotu, kdybych náhodou jen špatně slyšela.

„Hypnos." Přikývl opatrně jako by se bál, aby mě nevyděsil.

„Hype, já nejsem v historii a tak úplně kovaná, ale mám takový pocit, že Hypnos je podle mytologie nějaký bůh. Tvoji rodiče měli asi rádi pohádky, co?" Nějak jsem nevěděla, jak jinak mám reagovat. I já jsem měla debilní jméno, takže jsem neměla právo někoho soudit.

„Ano, jsem bůh spánku, spánek sám."

Tímhle mě dostal. On o sobě tvrdí, že je bůh spánku?

„Hype, ty se znáš nějak s Oliverem, že jo. Vy máte společnou doktorku!" Najednou mi to všechno došlo. „Chodíte spolu na nějaké terapie, a proto jsi věděl, že pracuju v nemocnici a že bydlím ve stejném domě jako Oliver."

Hyp vyvalil oči. „Ty si myslíš, že jsem blázen?"

„To ty jsi o sobě právě prohlásil, že jsi bůh."

„Ale já jsem opravdu Hypnos."

Tentokrát už jsem se ale smíchu neubránila. Začala jsem se řehtat jako šílená, ačkoliv jsem věděla, že tím můžu blázna vytočit do nepříčetnosti. Ale nemohla jsem si pomoct.

Za to Hyp byl v klidu. Počkal, než jsem se dosmála, přešel ke mně a čapnul mě za ruku. Než jsem se nadála, seděla jsem na svém gauči v teple svého bytu a Hyp se na mě šklebil z křesla. „Dokázal by tohle někdo jiný než bůh?"

Byla jsem šokovaná. Jen jsem valila oči a žmoulala hrnek kakaa v ruce. Stále jsem na sobě měla bundu a deku. Prostě mě jen se vším všudy přenesl do mého bytu.

Nějakou chvilku mi trvalo, než jsem si sundala teplé vrstvy oblečení a přizpůsobila se vnitřnímu prostředí, do kterého jsem byla tak nenormálně vtažena.

Pak jsem si zpříma sedla naproti Hypovi. „Pokud je to všechno pravda, tak jak je možný, že jsi právě teď a tady se mou. Neměl bys běhat venku a dávat lidem spánek a sny?"

„Jsi pro mě důležitější. Holt dneska pár lidí bude mít bezesnou noc." Pokrčil rameny Hyp a dál na mě upíral ty skvostné oči.

„Proč jsem pro tebe důležitá?" zeptala jsem se potichu, protože jsem najednou cítila, že se něco mezi námi mění. Ihned mi došlo, že jde o jakousi hranici, kterou jsme společně mazali.