Different Way For Looking

t h i r t y - s e v e n

,,Venku už je skoro tma, půjdeme udělat táborák?" vypískla jsem nadšeně, ale od mé party se ozvalo jen tiché zamručení.

,,Doneseš dřevo?" zeptala se Abby se smíchem, protože se nikomu nechtělo, takže si mysela, že mě tím oddradí.

,,No, tak dobře" vyhoupla jsem se ze sedačky, u které jsme doteď seděli a hráli monopoly, které jsem mimochodem prohrála na plné čáře.

,,Pomůžu ti" nabídl se s úsměvem Cameron a já na něj jen letmo kývla.

Myšlenka, že budeme sami s Cameronem v lese mi v břiše probudila motýlky.

,,Půjdu s vámi" ozval se Nick a Cameron se nuceně usmál a já poznala, že chtěl být semnou sám a nejspíš to poznal i Nick a proto se k nám přidal.

,,Tak zatím připravte to, co se bude grilovat, prosím" mile jsem je požádala a oni kývli, teda spíše holky, protože Harry a Niall byli moc zaneprázdněni rty toho druhého.

,,Narry, najděte si pokoj"

,,Jak si nám to řekla?"zareagoval Harry s úsměvem a konečně se odlepil od Nialla.

,,Narry, to je přece jasné spojení vás dvou" řekla jsem to jen tak ledabyle, ikdyž jsem v duchu byla na sebe pyšná, jak dobře jsem to vymyslela.

,,Narry, to se mi líbí!"zvolal radostně Ni, nad čím jsem s úsměvem pokroutila hlavou a pak odešla společně s Nickem a Cameronem na dříví do blízkého lesa.

,,Hailey, myslíš si, že tady bude ještě ten bunkr, co jsme stavěli, když jsme byli ještě malé děti?" zeptal se mě Nick, když sbíral dřívka na táborák, budeme muset jít minimálně dvakrát, aby nán to vystačilo na celou noc.

V mých očí mi zajiskřilo, ten bunkr jsem naprosto milovala!

Ani nevím, co mě to popadlo pustila jsem všechno dřevo, které jsem do teď nesla v rukou a rozeběhla se k místu, kde by náš dětský 'dům' měl být.

,,Ona je fakt magor" uslyšela jsem za sebou Nicka a Camerona. Snažila jsem se, co nejvíce utíkat, ale podmínky v lese jako je třeba spadený strom, mi to zrovna moc neusnaďovaly, proto jsem se taky nejdenou poškrábala o ostružiny.

'Vyběhla' jsem malý kopec a uviděla ho, sice byl už na rozpadnutí a jeho listí, kterého mělo zakrývat jako správný vojenský bunkr už nezářilo tak zeleně, ale i tak to byla hromada klacků plná vzpomínek.

,,Tady náš už nikdo nikdy nenajde, budeme tady špolu bydlet, tohle bude naše klaloství, já budu plinč a ty plinčezna"

Usmála jsem se a popošla blíž, chodili sme jsem každé léto, ikdyž jsem trochu povyrostli.

,,Hailey, neplakej, bude to dobrý, uvidíš, táta se ti za chvíly vrátí a bude ještě odvážnéjší a hodnější než, kdy předtím"

Oddělala jsem velkou desku na stranu, která sloužila jako takové pomyslné dveře a vešla do vnitř, bylo to tu malinké, ale zároveň přesně takové jaké si pamatuju.

,,A žili šťastně až do smrti, konec"

,,Ještě jednu pohádku, prosím" Nick si povzdechl, ale potom vzal další knížku a začal číst.

,,Takže tady ještě je" usmál se zadýchaně Nick s Cameronem v patách.

,,Je, a je ještě kouzelnější než, kdy předtím" usmála jsem se na ně a oni se oba nasoukali do bunkru za mnou, kupudivu se jim to povedlo a ještě jsme se tady nemačkali jako sardinky v plechovce.