Different Way For Looking

f i f t y - f o u r

Po úžasném obědě jsme se opět vydali ke mně domů, kde jsem se i přesto jak dlouho jsem se ho snažila přemluvit nakonec odjel a já zůstala doma sama.

Bylo něco kolem třetí, což znamenalo že mám jeste minimálně tři hodiny než se budu muset začít vypravovat, nejdřív jsem si chtěla pustit další díl mého oblíbeného seriálu, ale pak mě napadl lepší způsob využití volného času, vyšla jsem na zahradu, kde jsem zahradnickýma nůžkama ostříhala čtyři růže a pak vyšla ven.

Nebylo to daleko, takže jsem za deset minut už otevírala velkou bránu, která byla u hřbitova.

Hrob 234 byl můj cíl a nohy mě automaticky začaly vést správnou cestou.

Byla jsem tu, ihned jsem vyměnila kytky a nalila vodu do vázy, vytrhala plevel z kamínků a pak si sedla vedle hrobu.

,,Ahoj, Ally" smutně jsem se usmála na její fotku. Byla tak malinká. Teď už by chodila do první třídy.

Setřela jsem si slzu, která mi stekla po tváři a pohladila její fotku.

,,Strašně moc mi chybíš, Ally" začala jsem brečet, bylo toho na mě moc. Brečela jsem a přitom hladila její fotku ve zlatém rámečku. Byla tak krásná, milá, tohle si nezasloužila.

,,Je mi to tak líto, že jsem tě tehdy před tím chlapem dobře neochránila, neměla bych být z toho pořád tak zničená, jsou to přece už dva roky, ale pořád to bolí a to strašně moc"

,,Ztráta člověka, kterého jste milovali vás bolí po zbytek života" uslyšela jsem za sebou hlas. Otočila jsem se na a upřela na osobu své uplakané oči.

Stála tam dívka, měla zrzavé vlasy a bílé krajkové šaty. Vypadala jako andělíček, tak nějak lehce a jemně.

,,Taky si někoho ztratila?" zeptala jsem se, kdyby odpoveď byla kladná, tak by to bylo pro ní tak těžké, že bych pochopila, kdyby o tom nechtěla mluvit.

,,Dceru" pověděla smutně, vykulila jsem oči, vždyť jí mohlo být maximálně dvacet.

,,Měla jsem jí hodně brzo, měla tři roky, když dostala leukemii, kterou nevzládla" po tváři jí stekla slza i tak se ale usmála.

,,Ally byla moje sestra" pokynula jsem hlavou k náhrobku a taky se pokusila o úsměv.

,,Jmenuji se Hailey"

,,Těší mě, jsem Sun" potřásla si semnou rukou a pak si sedla blízko vedle mě.

,,Jaká byla tvoje dcera?"

,,Byla jedním slovem naprosto dokonalá, zrzavé vlásky a velké modré oči, byla moc hodná a chytrá" utřela si s úsměvem slzu. Podívala jsem se na hrob, na který se tak láskyplně usmívala.

,,Je ti hrozně moc podobná, mrzí mě, že umřela, je mi to líto" řekla jsem upřímně.

,,Mě je zase líto tvé sestry" pověděla i ona, věděla jsem, že to myslí doopravdy.

,,Chodíš jsem často? Nikdy jsem tě tu neviděla " zeptala se po chvíli.

,,Dlouho jsem tady nebyla, bylo toho na mě moc"podívala jsem se na hodinky a zjistila, že už musím jít.

,,Sun, budu muset jít, ale uvidíme se někdy?"

,,Strašně ráda, jsem tu každý den, někdy přijď" usmála se a já na ní taky s tichým ahoj jsem se rozloučila a utíkala domů se připravit.

-----------------------------------------------------------

Váš nejoblíbenější motivační citát?