,, kde si byla?" zeptal se Cameron s úsměvem, když jsem se snažila potichu vejít do pokoje.
,,Nick přišel, usmířili jsme se" lehla si vedle něj pod deku, úsměv pořád pohrával na mé tváři.
,,Já ti to říkal" řekl už zase se zavřenýma očima a ještě mě poslepu obejmul kolem pasu. Usnula jsem s úsměvem, protože jsem nemyslela na zítra, teď jsem žila ještě v těch pár minutách dneška a bylo to nejlepší rozhodnutí.
**
,,Máš strach?" zeptal se mě Cameron v autě, když jsem mu až nepřirozeně drtila ruku. Mamka řídila, a my spolu jeli v zadních sedadlech, taťka musel do práce.
,,Ani nevíš jak moc, nechci jím to celé říkat, jsou pro mě naprosto cizí " podívala jsem se na něj se strachem v očích. Tohle je pro mě jedno z nejtěžších věcí, které jsem, kdy musela udělat.
,,Budu tam s tebou, celou dobu tě budu držet za ruku, bude to dobré, navíc přijde Nick a tvoje mamka, nemáš se čeho bát" usmál se zatímco mě hladil ve vlasech.
,,Děkuji" jemně jsem ho políbila nal rty, nevím, či bych si bez něj počala.
Auto zastavilo před policií, mamka vytáhla klíčky a pak se na mě otočila.
,,Bude to v pohodě, Hailey, neboj se jsem tu s tebou a vždycky budu, víš, že bych tě do něčeho podobného nikdy nenutila, ale Ally tě tam nahoře hodně potřebuje, si moje silná holčička, ano?"
Kývla jsem a pak vyšla ven z auta, uviděla jsem Nicka, v modré mikině a černých džínách, usmála jsem se a pak ho šla obejmout.
,,Ahoj Nicku, jsem ráda, že si přišel" usmála jsem se na něj a on mi věnoval pusu do vlasů.
,,Ahoj Nicku" usmál se na Nicka Cameron i Nick se pokusil o úsměv, mamka se s Nickem taky pozdravila a pak už jsme jako ozbrojené komando vešli dovnitř budovy. Když jsme se však chtěli rozejít k recepci uslyšela jsem za sebou známý hlas.
,,Ahoj Hailey" otočila jsem se a uviděla Willa v policejní uniformě.
,,Ahoj Wille" usmála jsem se na něj.
,,Jdeme na to?" na odpověď jsem jen kývla. Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem vyšla v těsném závěsu za Willem.
Přišli jsme do výslechové místnosti. I přes světlo v pokoji jsem viděla tu tmu, která tady byla, ta místnost byla tmavá a chladná. Kamkoliv jsem se podívala jakoby na mě zdi křičeli všechny přiznání vrahů a zlodějů. Rychle jsem zakroutila hlavou, aby všechny hlasy utichly.
Pomalu jsem se posadila do židle, vedle mě Cameron, Nick a mamka.
,,Až budeš připravená, můžeš začít mluvit. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. A pak začala vyprávět, všechno zase od začátku.
ČTEŠ
Different Way For Looking
Fanfiction,,Omluv se, boxérko" zašeptal mi blízko tváře, dech se mi zrychlil, přitom jsem už neběžela, stála jsem na místě a dívala se do jeho hnědých očí ,, Slyšíš , omluv se" řekl ještě blíž mé tváři. ,,Ani ve snu" zasmála jsem se a pak se jedním pohybem vy...
