Doma jsem si ze skříně vytáhla černou sukni a bílé volné tričko, lehce se nalíčila a nakulmovala vlasy.
Dole jsem si potom vzala boty na podpatku, ano! Slyšíte správně! Na podpatku, chci se dnes Cameronovi opravdu líbit.
Všechno jsem doplnila černou kabelkou a pak jen čekala na zazvonění domovního zvonku.
Když se rozezněl celým domem otevřela jsem natěšeně dveře.
,,Boxérko, páni, já nemám slov, si nádherná" řekl úžasle Cameron a já se s poděkováním zasmála.
,,Taky ti to sluší " oplatila jsem mu kompliment, který byl rozhodně oprávněný, hrozně mu to slušelo, měl černé uplé kalhoty a bílou košili s prvními dvěma rozepnutými knoflíčky.
,,Jo? Díky" zasmál se nervózně.
Popošla jsem k němu, spojila jsem ruce za jeho krkem a pak si ho přitáhla do polibku, i přes vysoké podpatky jsem byla skoro o půl hlavy menší než on.
Oba dva jsme se usmívali do polibku, možná proto to byl tak krásný moment.
,,Čeká nás večeře, pojď" propletl si semnou prsty a vyšel do nočního města. Došli jsme až k restauraci na kraji města, bylo to tu opravdu kouzelné, pouliční lampy vytvářely dekorací celého nočního města.
,,Dobrý den, rezervace na jméno Dallas" Cameron se opřel o malý stolek a mrkl na kluka, který tohle měl na starost, ten nad jeho pohledem a zároveň i gestem ihned zčervenal jako rajčátko, což mě donutilo k úsměvu.
,,Blbečku" špitla jsem směrem k němu, zatímco ten kluk hledal v nějaké knížce Cameronovo jméno.
,,Snad nežárlíš, Boxérko" vyplázl na mě jazyk a já se ho bouchla loktem do žeber.
,,Jistě, Váš stůl je připravený, pane a paní Dallasovi"usmál se nervózně kluk.
,,Uhm, to ne, nejsme- teda já nejsem, prostě jmenuji se Paddington" začala jsem blábolit, abych nějak nějak zamaskovala ten trapas se jmény, i když jsem to spíš jenom zhoršila. Cameron se vedle mě dusil smíchem.
,,Nejsme manželé " vysvětlila jsem to jednoduše, tak jak jsem to měla udělat hned na začátku.
,,Slušelo by ti jméno Dallas" usmál se najednou Cameron, když jsme si sedli ke stolu.
,,Tobě by Paddington rozhodně neslušelo" pokývala jsem rozhodně hlavou a Cameron se jenom usmál.
,,Co si dáš, pane Dallas?" zeptal se s úšklebekem.
,,Nejspíš ten stejk s hranolkama, co ty slečno Paddington? "
,,Velice dobrá volba, pane Dallas"
**
,,Večeře byla dokonalá, moc děkuji " usmála jsem se, když jsme společně šli parkem, hrozně mě už tlačili boty a každý krok byl jedno velké utrpení, ale snažila jsem se to pro Camerona vydržet.
,,Nemáš vůbec zač" usmál se se, když ale viděl můj špatně zakrytý bolestivý obličej ihned zvázněl.
,,Co se děje, Boxérko?"
,,Nic" křivě jsem se usmála, kolem Camerona se pořád motají holky, které jim podpatky nedělají sebemenší problém, musím se jim alespoň trochu vyrovnat.
,,Noták, řekni mi to"nechtěla jsem aby to věděl, ale on nahodil svůj úsměv a já nemohla dál zapírat.
,,Hrozně mě bolí boty z těch podpatků " přiznala jsem.
,,Proč sis ty boty teda brala?" zeptal se nechápavě Cameron.
,,Chtěla jsem se ti opravdu líbit"vysypala jsem to ze sebe.
,,Ale, boxérko, vždyť mě se líbíš i bez nějakých bot, si neuvěřitelně nádherná"nad jeho slovy jsem zčervenala.
,,Sundej si ty boty" pohladil mě po tváři a já s kývnutím si boty sundala.
Cameron ty boty vzal a rozešel se ke kontejneru.
,,Chci ti dokázat jak moc se mi líbíš i bez bot" a než jsem stačila zareagovat boty skončili v koši, ty boty mám od mámy a navíc stály hrozné peníze!
,,Camerone" protáhla jsem jeho jméno.
,,Ne, to je dobrý "
,,Ty boty stálý skoro celou mamčinu výplatu" zavřela jsem oči a zhluboka vydechla.
,,Jasně, boty" zasmál se Cameron a jedním pohybem je chtěl vytáhnout, ale místo toho tam spadl.
,,Panebože, co děláš?" smála jsem se na plné kolo.
,,Co bych dělal? Zachraňuji ti boty"
ČTEŠ
Different Way For Looking
Fanfiction,,Omluv se, boxérko" zašeptal mi blízko tváře, dech se mi zrychlil, přitom jsem už neběžela, stála jsem na místě a dívala se do jeho hnědých očí ,, Slyšíš , omluv se" řekl ještě blíž mé tváři. ,,Ani ve snu" zasmála jsem se a pak se jedním pohybem vy...
