Different Way For Looking

t h i r t y - t h r e e

Vběhla jsem do domu a nechala Camerona, jak si křičí, co chce, zklamal mě.

To všechno, pro mě tohle znamenalo spoustu, ty polibky, jezero, něžná slova. Ale on to všechno vzal a rozdrtil na malinkaté kousíčky, jediným jeho rozhodnutím to všechno zničil.

Potichu jsem vešla do pokoje,kromě slyšela mého zrychleného dechu jsem slyšela Nickovo jemné oddychování.

Vytáhla jsem si ze skříně suché oblečení, do kterého jsem se převlékla, zvedla jsem peřinu a potichu jsem pod ní skouzla.

Jak mi to mohl udělat? Chtěl mi způsobit to stejné, co ten chlap, neměla jsem si ho nikdy, tak moc připouštět k tělu, tohle se nemělo stát.

Už se to nebude opakovat.

Nikdy.

Z hluboka jsem se nadechla, musela jsem si snad prokousnout ret, jak moc jsem nechtěla začít brečet.

Dneší noc byla tmavá, ikdyž hvězdy a měsíc dělaly své, byla tmavá. Nepřijémná a chladivá, i přesto, že venku bylo něco kolem dvaceti pěti stupňů.

Slyšela jsem sevření kliky, rychle jsem vyskočila, abych byla u dveří, dřív než je otevře, to se mi bohužel nepovedlo, lehce jsem zabořila dlaně do jeho hrudi a tím ho vytlačila na chodbě.

,,Já-"

,,Ne, myslím si, že už si řekl, teda, spíš udělal dost"

,,Vždyť se toho zase tolik nestalo" obhájil se a já nevěřícně zakroutila hlavou.

,,Chtěl si mě znásilnit, to je nic?"

,,Znásilnit?" vyjekl trošku jako holka, čemu bych se normálně zasmála, ale teď nebyl pro smích v naší hádce místo.

,,Boxérko, já jsem tě nechtěl znásilnit jak tě to napadlo?" můj dech se nepřirozeně zrychlil, chtěl mě znásilnit stejně jako ten chlap. Šahal na mě jako on, ty slova, doteky.

,,Ally, utíkej, běž" křičela jsem na mojí malou malou sestřičku.
,,Ally!" zakřičela jsem z plných plic a snažila jsem se odtrhnout toho chlapa od ní. Všude byla krev.

Slzy se draly na povrch, špatně se mi dýchalo. Sjela jsem po zdi dolů.

,,Ne, ne, ne, prosím" flustrovaně jsem si tahala za vlasy a tu bolest ignorovala.

,,Ally, hezké jméno, je tě škoda"

,,Ally, prosím" brečela jsem a Cameron se ke mně přisunul, avšak, když mi chtěl položit ruku na rameno nepříjemně jsem sebou škubla a o nepatrný kousek jsem se od něho odsunula.

,,Kdo je Ally?" zeptal se Cameron nechápavě a znovu se ke mně přisunul i já svůj pohyb zopakovala a o nepatrný kus se od něho posunula.

Zvedla jsem své uslzené oči od země a podívala se na něj. Vypadal ustaraně, v té tmě jeho oči vypadaly jako černé, ale i tak v nich něco zářilo něco jako naděje. Při pohledu do jeho očí jsem hluboce vydechla, dech se mi zklidnil a v hlavě se mi přestal přehrávat to všechno.

,,Moje sestra" zašeptala jsem potichu jako bych se snad bála, že to uslyší ještě někdo jiný.

,,Ale vždyť si říkala, že sestru nemáš"

Napočítala jsem v duchu do tří, abych se dostatečně uklidnila a mohla mu tak všechno říct. Myslím si, že je čas.

,,Je mrtvá, já- je to na dlouhé vypravění"

,,Máš přesně tolik času kolik budeš potřebuješ"

Je čas. Je až neuvěřitelně, že mu to říkám přitom ho znám tak kratkou dobu.
Nejpíš za to můžou jeho čokoládové oči nebo uhrančivý úsměv.
Zhluboka jsem se nadechla, musím se teď vrátit o pár let dozadu, do doby, kdy se to stalo.