How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 3

Kihyun

Rozhlédnu se po koupelně...vypadá to tady moc hezky. Útulně a příjemně a je to tu čisté. Začnu očima těkat mezi vanou a sprchou. Kočky vodu většinou nesnáší a u nás hybridů je to...u každýho jinak. Mě vana nevadí, ale dávám si ji jen jednou za čas jako třeba teď, když se potřebuju zahřát...jinak raději volím sprchu. Mark je třeba můj pravý opak ten miluje vanu, čvachtal by se ve vodě od rána do večera, někdy přemýšlím, jestli není spíš pes, no, ehm. Já jsem byl vždycky takový...bojácný a odtažitý, ale Mark je...je to děsný trdlo, od doby, co jsem ho poznal jsem se za něj cítil odpovědný, protože on není typ, který by se sám dokázal ubránit. Je to spíš kočka, co miluje mazlení, byl by nejradši, kdyby se o něj pořád někdo staral a aby se mohl pořád k němu tulit. Já se nikdy s nikým nemazlil. Nevím, jaký to je, když mě někdo po ouškách pohladí. Nebo když někdo opatrně vezme můj ocas do rukou. Neznám ten pocit. Lidi, které jsem poznal nebo u kterých jsem si myslel, že by se mohli stát mými pány, se ke mně vždy chovali hrubě, chtěli mě zneužívat. Proto mám taky ocas plný jizev, ačkoliv to přes srst, o kterou se starám, nejde tolik vidět. Horší jsou jizvy na duši. Napustím si vanu a opatrně do ní vlezu. Začne mě obklopovat příjemné teplo...vážně jsem si myslel, že tam umrznu...netušil jsem, že bude až taková obrovská zima. Vlastně mě ten kluk zachránil...myslím, že bych to do rána vážně nezvládl. Pokud by mě někdo nezmlátil nebo někam neodtáhl, tak bych určitě umrzl. Opatrně se celý vykoupu a vydrbu a podaří se mi dostat i zbytky ztvrdlého bahna z ocásku. Vylezu opatrně z vany a celý se utřu, abych mu tu neudělal nepořádek a pak se na sebe zadívám do zrcadla...je to už nějakou dobu, co jsem byl někde, kde je zrcadlo a kde bych se mohl podívat. Růžové vlasy mám různě zpřeházené na hlavě, povzdechnu si a po pár pokusech se mi podaří vlasy trošku zkrotit, tak spokojeně pokynu hlavou. Obléknu se do oblečení, které mi nachystal, je mi to trošku volnější a nemám si kam schovat ocásek, i když...on už stejně ví, že jsem hybrid...ale i tak...nechci, aby mi zase někdo ubližoval tak, jak jsem to zažil naposledy. I když jsem si za to mohl sám, tu drahou vázu v pracovně toho, komu patří útulek pro hybridy, původně shodil Mark...ale nemohl jsem to nechat tak, aby si podali jeho...už takhle na tom byl špatně, tak jsem to vzal na sebe. A taky jsem si to pořádně vypil až do dna. Opatrně odemknu koupelnu a vystrčím hlavu ze dveří. Bytem se šířilo nádherné teplo, ani jsem netušil, že se může tak obrovský byt vytopit za tak krátkou dobu. Našlapuju opatrně a ocásek se mi zase obtočí kolem nohy, když ho zahlédnu v kuchyni. Hned si mě všimne a vřele se usměje. Co je to s ním? Nesetkal jsem se s někým, kdo by ze sebe vyzařoval takové teplo. "Ohřál jsem ti trochu mléka," usměje se a postaví na stůl, který je mezi námi, obrovský hrníček s mlékem. "t-teda já nevím, jestli piješ mléko, ale doufal jsem, že jo, ale pokud ne, tak já udělám něco jiného." začne nervózně máchat rukama. Zakroutím hlavou, vezmu si hrnek s mlékem a zalezu si k topení, ke kterému si sednu, abych se o něj opíral zády. Opatrně piju, ale ošiju se a zaprskám, když se ke mně přiblíží. "J-Já jen jestli ti mám jídlo podat k tomu topení nebo chceš jíst u stolu." uskočí, než se po něm oženu. Pomalu se zvednu a opatrně si sednu ke stolu co nejdál od něj. "D-Dobrou chuť." opatrně se na mě zadívá, zastřihám nebezpečně ušima, tak sebou s leknutím trhne. Jím pomalu...je to už nějaká doba, co jsem naposledy jedl, tak se snažím nehltat a vypadat...normálně. Ačkoliv nevím, jestli mě za moje prskání a sekání nevykopne zpátky na mráz. Zvláštní...většinou mám pocit, že nesmím ani dýchat, natož tak dávat najevo nějaký nesouhlas, ale teď najednou...jako bych cítil jistotu, že můžu být takový, jaký jsem. Jsem idiot? Chytl jsem od Marka jeho...lehkou demenci? "Tady jsem ti nachystal postel, trošku jsem ti nahřál peřinu, aby ti nebyla zima." usměje se, když mě zavede do ložnice, kde na mě čeká obrovská postel. Snažím se, aby mi nezářili oči jako dva majáky. To si musím nechat na potom. "Budu spát v obýváku. Až se vyspíš, tak klidně můžeš odejít, ale pokud budeš chtít zůstat...tak zůstaň." usměje se na mě a já chvíli na to znovu zasyčím. Lekne se a raději zaběhne do obýváku. Opatrně si vlezu do postele, ze které sálá obrovské teplo. Začnu vrtět ocáskem, jak moc se mi to teplo a pohodlí zamlouvá a vlastně ani nevím, jestli jsem usnul za vteřinu anebo za dvě.