How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 22

Changkyun
Když spolu dojedeme domů, tak pustím jeho ruku, ale on po ní zase hrábne a pak na mě vrhne zmatený výraz.
"Děje se něco, Kihyunnie?" usměju se na něj, ale on po chvíli co sdílíme tichý pohled zakroutí hlavou a uhne pohledem. Pohladím ho druhou rukou po tváři a přejedu na jeho krk, kde ho pohladím po obojku a on nadšeně zapřede. "Běž se osprchovat, připravím ti večeři, mh?" mrknu na něj a on po chvíli přikývne a vytratí se v koupelně. Začnu připravovat jeho oblíbeného lososa a dám ho péct. Já si udělám k němu brambory, ale minule mi Kihyun brambory hodil skoro na hlavu, takže ehm. Dám mu ohřát smetanu a pak se zadívám přes balkónové dveře ven. Už by se mohlo začít oteplovat. Chci si dát s Kihyunem snídani na balkóně. Zakroutím hlavou, když mě z přemýšlení vyruší cinknutí mikrovlnky. Vytáhnu smetanu a položím mu jí na stolek pak čekám než se losos dopeče. Kihyun vyjde ven v čistém oblečení a dojde hned ke mě. Dokonce přehlídne smetanu a zvedne ke mě oči a natáhne ke mě ruce. Zasměji se. Myslel jsem, že je Kihyun spíš ten typ té odtažité kočky, která se s vámi pomazlí jen, když jí po půlroce přijde, že by mohla navázat nějaký ten kontakt, ale teď mi tak dochází, že je Kihyun mazlivější než možná i Minhyuk. Taky k němu natáhnu ruce a on se nadšeně zaculí a přitulí se mi do náruče a zasměji se, když mi zaboří nos do krku a nasaje zhluboka mojí vůni. "Jsi ospalý?" pohladím ho po vlasech, zapřede a přikývne. "Tak se najíme a půjdeme spinkat?" zeptám se a on znovu přikývne a pak se ode mě oddálí a jde si sednout na sedačku. Po asi patnácti minutách vytáhnu lososa a dám mu pár filetů na talíř. Já si dám jednoho a k němu si dám brambory, donesu mu jeho porci a chci odejít, ale chytne mě za ruku.
"M-Můžeš jíst tady." špitne a uhne pohledem. Překvapeně se na něj zadívám a přikývnu. Vezmu si svoje jídlo a sednu si dál od něj na sedačku. Když jíme a při tom se díváme na nějaký pořad v televizi, tak si všimnu, jak se ke mě pomalu přisouvá, dokud se jeho ocásek nemůže obmotat kolem mojí nohy a tak zapřede a znovu sleduje televizi. Když dojím rychleji než Kihyun, tak ho zatím co papá pohladím po ocásku. Zapřede málem se zadusí, když pije smetanu. Opatrně ho poplácám po zádech a chci odnést nádobí, ale předběhne mě a vezme moje i svoje talíře a odnese je do dřezu a pak se na mě nadšeně usměje. Jako pochvalu ho podrbu za ouškem a on se šťastně usměje. Vezme mě za ruku asi, aby měl jistotu, že s ním půjdu do ložnice a zamrká na mě.
"Zatím si lehni, já si ještě skočím do sprchy." mrknu na něj. Přikývne a zahrabe se pod peřinu. Vysprchuji se a lehnu si pak za ním. Už napůl spal, ale hned, jak jsem si k němu lehl, tak se ke mě přisunul. Objal jsem ho a přitáhl si ho k sobě a sledoval, jak spí, dokud mě neuspalo jeho předení.
"Dneska budeš muset být doma, máme poradu a pojedeme do nějakých poboček, tak dneska půjdu sám, mh?" usměji se na něj, když se oblékám do práce. Vidím na něm, jak se zarazil a přiskočil ke mě.
"Nechci tu být ...sám." zašeptá. Prohrábnu mu vlásky a podrbu ho za ouškem, i když se tomu brání, tak zavře oči a zapřede.

"Budu spěchat domů, ano?" nakloním se k němu, že se skoro nosem otírám o ten jeho. Otevře očka a překvapeně na mě zamrká, a když cítím jeho dech na svých rtech, tak se snažím nemyslet na blbosti a skousnu si ret, když začne příst hlasitěji a to ho už ani nedrbu. "Tak se uvidíme večer." pohladím ho po tváři, když se od něj oddálím. Jde za mnou až ke dveřím a smutně na mě zamává. Bože, je těžké odejít. Usměji se na něj a taky mu zamávám.
Celý den bez něj je takový prázdný, ale těším se, až přijdu domů a budeme spolu. Přijde mi jako bych ho neviděl, tak týden minimálně při tom je to pár hodin. Přebíháme mezi firmou a autem a dalšími místy jen v tom lehkém saku a já cítím, jak se do mě dává zima a teplo zároveň. Začínám cítit, jak mi pulsuje hlava a při polknutí mi v krku drhne.  Ani nevím, jak se dostanu domů, když sedím u sebe v kanceláři. Kravatu mám hozenou pod stolem a hlava se mi motá. Určitě na mě při tom někdo hodil nějaký bacil, protože jinak by mě to tak rychle neskolilo. Prohrábnu si vlasy a zavolám si taxíka. Když jdu z kanceláře, musím se přidržovat stěny, abych sebou nešlehl a ve výtahu se snažím obléci aspoň to sako. Těžce si sednu do taxíku jako bych uběhl maraton. Nohy mě bolí, bolí mě i ruce, bolí mě celé tělo. Zakloním hlavou a nechám se odvést domů. Zaplatím a pak se zadívám na schody, na to, jak mě čeká pět pater než si budu moct konečně lehnout.
Když vyjdu poslední schody, tak se unaveně opřu o zeď a musím silou vůle donutit nohy k dalším krokům. Vyčerpaně vyhrabu klíče z kapsy a odemknu si. Zvládnu ještě zamknout a pak hodím na zem kufřík, klíče a boty si zouvám cestou po bytě. Odhodím sako ani nevím jak, ale vyčerpaně padnu do postele a ani nejsem schopný pozdravit Kihyuna, jak se mi točí hlava než vyčerpáním usnu.