How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

YuMark 34

Mark

Snažím se neudusit mlékem, ale uculím se. Pořád ho sleduju, když pracuje a pokaždé se cítím tak zvláštně, když se na mě taky podívá a usměje se na mě tím krásným pohledem. Dám si ruce na bar a položím si na ně bradu a pozoruju ho, jak leští skleničky. Všimnu si, jak mi blázní ocásek, když ho sleduju. Usměje se, když vidí, v jaké pozici sedím u baru. Doleští skleničku a vše odloží a dojde naproti mě přes bar a opře si hlavu stejně o bar jako já. A vzdálenost mezi námi je až moc malá na to, abych se nezačervenal a nezastřihal ušima. Můj ocásek jako by se znovu zbláznil začne mávat, rychle si ho chytím a ohrnu spodní ret přes horní. Yugyeom se krátce ale sladce zasměje. "Jsi roztomilý." pohladí mě po vlasech. Lehce palcem zavadí o moje ouško, nadskočím a krátce, ale za to hlasitě a jinak než předtím zapředu, pustím si ocásek a ním shodím vázu na baru. "Proboha, co děláte za hovadiny? Ta váza stála víc, než si dovedete představit!" vyprskne ten Yugyeomův šéf a chytí vázu. Leknutím nad jeho pohledem a tónem hlasu seskočím z barové stoličky, schovám se za Yugyeoma a pevně svírám jeho ruku. Ale co víc, mám do jeho ruky skoro zaťaté nehty. Sklopím provinile uši, málem jsem ji rozbil a...přidělal bych tím Yugyeomovi tak akorát problémy. "Nech toho, Jackson, neudělal to schválně." svraští Yugyeom obočí a pohladí mě po rukou, trošku se uvolním a uvolním i ruce. "To je mi jedno, ty bys to zaplatil, pokud by to rozbil." odfrkne si a já sklopím uši víc smutně. "B-Biane." smutně na Yugyeoma zamrkám. Ale on se na mě hned zase zářivě usměje. "To nic," zakroutí hlavou. "stejně jsem za to mohl já, já tě vystrašil." dolije mi mléko a usměje se. Popožene mě, abych si sedl nazpátek a já to s přikývnutím udělám. Uhnu pohledem, nevěděl jsem, že mám až tak citlivá ouška...věděl jsem, že jsou naše ouška citlivá, ale netušil jsem, že až takhle...byl to jen letmý dotek a přesto to byl tak nádherný pocit. Neumím si představit, jaký pocit to musí být, kdyby je pohladil víc. Asi bych...vyskočil z kůže nebo dostal infarkt, teď si tím nejsem jistý. I když pracuje Yugyeom až do noci, tak mi čas překvapivě utíká, když jsme spolu. Stará se o to, jestli nemám hlad, žízeň, jestli mi není zima. Je to nezvyk, když se o mě takhle někdo stará. Kihyun se o mě taky staral, ale mám pocit jako by tohle bylo jiné. Ani nevím proč, vlastně ani nevím, jak přesně jiné by to mělo být. Yugyeom začne uklízet, když odejdou poslední zákazníci a začne zvedat židle. Seskočím z barové stoličky, abych mu mohl začít pomáhat. Několikrát se podívám, jak to dělá a pak to taky zkusím, ale ani nevím, jak se mi podaří do té židle zamotat takovým způsobem, jakým jsem se do ní zamotal. Místo, abych ji dal na stůl, tak jsem si na ni spíš zvláštním stylem sedl a ocásek se mi zamotal do jejího opěradla. "Mark." zasměje se Yugyeom, když mě uvidí, lehce nafouknu tvářičky. Dojde ke mně, dřepne si a natáhne ruce, aby mi začal rozmotávat ocásek. Lehoučce zaprskám a vyděšeně se na něj zadívám. "Budu opatrný, dobře? Nějak ho z té židle musíme dostat, když ses tak zamotal." usměje se na mě. Drží můj ocásek tak jemně, ale snažím se na to nemyslet, protože jako bych cítil znovu ten pocit, který jsem cítil, když se dotkl mého ouška. "Hotovo." hřejivě se na mě usměje a já zakývu hlavou. Pustí můj ocásek a vezme mě za ruku, aby mi pomohl vstát a pak židli zvedne a dá ji tak, jak má být. "Moc jsem ti nepomohl." ohrnu smutně spodní ret přes horní. "Ale pomohl," usměje se na mě, překvapeně na mě zamrká. "nejsem tu sám, když jsi tu ty." jeho oči vyzařovali tak zvláštní a krásnou jiskru a já mám za to, že jeho úsměv nemůže být krásnější. Sklopím hlavu, jednak kvůli němu a jednak kvůli svým myšlenkám.Udělá všechno, co musí, než zamkne a mi se vydáme domů. Zatřesu se zimou. "Musíš si to pořádně zapnout." zastaví se a začne mi spravovat knoflíčky u kabátu a pak mi ještě upraví šálu, aby mě víc hřála. "Lepší, hm?" usměje se a já s úsměvem přikývnu. Doma si dáme jen rychlou večeři, jsem taky unavený, ale na něm vidím, že je unavený mnohem víc, než já. Nechám ho, aby se osprchoval jako první, než sním večeři a pak se jdu osprchovat já. Sice mi říkal, že si můžu dát vanu, ale...když vím, že si šel lehnout do postele, tak mě něco pohání, abych se okoupal rychle a šel taky do postele. A tak to vezmu rychlovkou, převléknu se do pyžama a v ložnici zamrkám, protože už dávno vyčerpaně spal. Opatrně si vlezu za ním do postele a zhasnu lampičku. Když spí tak bych možná mohl...přisunu se k němu blíž, když se mi k nosu dostane jeho vůně, tak se mi zastřihají ouška a zavlní se mi ocásek. Známe se tak krátce...jak se můžu za tak krátkou dobu cítit s někým tak krásně? Chvilku váhám, ale nakonec vezmu opatrně jeho ruku a přehodím si ji přes bok. Snažím se nevyjeknout a zrudnu, když ze spaní zamumlá a stáhne si mě víc na sebe. Na spícího člověka má větší sílu, než které bych se dokázal ubránit...možná se ani tak moc bránit nechci. Ocásek obmotám kolem jeho ruky, kterou jsem si přehodil přes bok a začnu spokojeně příst, dokud s nádhernými sny neusnu.