How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 2

Changkyun
Vracím se unaveně z práce domů a snažím se při chůzi neusnout. Snažím si bundu co nejvíc ovinout kolem těla, abych udržel co nejvíce tepla. V Jackson Mama restaurant je poslední dobou hodně stresové období. Ani to není kvůli velkým tržbám, ale spíš kvůli jmenovci a synovi majitelky restaurace Jacksonovi, který má ve zvyku vymýšlet úplné hovadiny a tím nás nechává v práci déle a přesčas. Kolikrát nám nechá i něco jako domácí úkol, aby jsme u jeho nápadů vymysleli, jak to převést do provozu. Prohrábnu si zničeně svoje skoro blond vlasy a povzdechnu si. Ještěže jsem mohl utéct domů dřív. Hlavně díky Yugyeomovi, který je můj kamarád a zároveň soused. Včera jsem zůstal déle já, tak mi to dnes oplatil. Ale i tak je skoro půlnoc. Mráz šlehá ze všech stran a já si nepřeji nic jiného než se zahrabat pod peřinu ve svém vyhřátém bytě. Začnu lovit klíče už  na ulici před svým panelákem, abych mohl jen odemknout a vyběhnout ty schody do 5 patra, ať žijí domy bez výtahů. Ale za to máme velké balkóny, skoro terasy. Díky úsporám, podpory rodičů a dobře placené práci si to můžu dovolit. Proto taky zůstávám. Normálně jsem člověk, který sebou nechá různě mávat a moc neprotestuje. Radši zavřu pusu a šoupu nohama a pak si sám v klidu doma zanadávám, ale když je to dost, nečekám a hned končím bez dalšího rozmýšlení. Normálně bych to udělal i tady, ale jelikož bych riskoval, že další měsíc nezaplatím nájem, tak zůstávám. Práce je to opravdu...moc dobře placená.
Doběhnu skoro ke dveřím, málem si rozbiji pusu na schodišti, které je namrzlé, ale ustojím to a jsem na sebe právem pyšný. Už bych i odemykal, kdyby mě nevyrušilo fouknutí a následné kýchnutí. Normálně bych to ignoroval. Ale je po vánocích, možná ta nálada má stále nějaký účinek, když klíče strčím zpět do kapsy a sejdu zase ty schody dolů. Je to jen pár schodů, možná 5, nevím, nikdy jsem je nepočítal. Zadívám se na keř jalovce, pokud je to jalovec, nikdy jsem nebyl dobrý na přírodopis... je to keř, to poznám, a je to klasická dekorace u paneláků. Aspoň v téhle čtvrti, pokud nemáš jalovec u baráku, tak je s vašim barákem něco špatně! Trochu se strachem otřepu, když uvidím osobu zabalenou v mikině? Bože, je asi -10 stupňů! Jak může být venku jen v mikině? Ještě sedí na zemi. Ale je vidět, že to není žádný otužilec, který i v zimě chodí v triku, protože se třepe zimou, že kdybych k němu dal jogurt, tak z něj budu mít shake. Zmrzlí a protřepaný, mhhh, dal bych si jahodový shake...
"H-Halo? Ahoj, um, jsi v pořádku?" špitnu, když se k osobě víc přiblížím. Prudce se na mě otočí a přijde mi jako bych slyšel tiché zavrčení. Polknu a o krok odstoupím, ale musím se zarazit, když vidím jeho oči. Ve světle jen pouliční lampy, nedaleko od nás, jsou jeho oči zbarvené do modré, do krásné modré, jako oceán, ale přes to špatné světlo nevím, jak hluboký ten oceán je. Ale jsou krásné a plné strachu. Polknu a dám si ruce před sebe. "vypadáš, že je ti zima, tak um ...jen...." podrbu se v zátylku. Co chci vlastně dělat, až zjistím, že mu zima je? Vezmu ho k sobě domů a on mě pak probodne a já vykrvácím na svém vlastním koberci, zatímco on vybrakuje moje úspory a uteče a nikdy ho nenajdou a moje tělo bude nalezené až o týden později!!!
"Do toho ti nic není!" chtěl mě asi odpálkovat, ale...jeho hlas ho zradí, protože přes drkotání jeho zubů nebyl až tak slyšet jeho vražedný tón.
"Máš kam jít?" zamrkám na něj.
"Nic...ti...do...toho...není!" zopakuje mi každé slovo, asi aby to pochopil debil jako já.
"Ale tady umrzneš," snažím se nenechat odbít a dřepnu si k němu. Viditelně sebou trhne s táhne se víc do sebe. Když jsem u něj blíž, tak si všimnu jeho špinavého oblečení, které je na několika místech potrhané. "poslyš...vím, že mi do toho nic není,..ale...bydlím tady," ukážu na vchod. "hádám, že mi nemáš proč věřit a já ani nemám, proč věřit tobě. Mohl bych být zlý člověk, zároveň by jsi ale mohl být zlý člověk i ty, tak co, um,...to udělat takhle...vezmu tě k sobě...osprchuješ se a zahřeješ, dám ti věci na převlečení, pokud budeš mít hlad, tak nakrmím a půjdeme spát a pak ráno....můžeš odejít jakoby jsme se nikdy nepotkali." zadívám se na něj v naději, že mojí nabídku přijme. Je vidět, že nad tím přemýšlí. Nevím, jestli toho nebudu litovat, když se ráno probudím s proříznutým hrdlem, počkat, nemůžu se probudit když budu mrtvý...
"Stejně už mi nemůžeš udělat nic, co jsem nezažil." špitne a vstane, tím pohybem se trochu zakolébám a rychle se taky postavím, zadívá se na mě. Usměji se a cítím takový hezký pocit. Asi to bude tou charitou, odbyl jsem si letošní dobrý skutek hned na začátku roku a můžu si říkat, že jsem o něco dál od pekla...ale bůh ví, jak to se mnou dopadne, když jsem byl mladší ukradl jsem časopis ze stánku u trafiky....moje jméno je vytesané do kamene na pekelné bráně...moje temná minulost....
Otřepu se zimou a pomalu vyjdu schody, nechci se před ním natáhnout na zem kvůli kluzkému schodišti. Třeba by si myslel, že um já nevím, jsem ještě lehčí kořist než jsem se zdál. Odemknu a vydám se ke schodišti. Jde pomalými kroky za mnou, vyjdeme do pátého patra, plíce většinou nechávám ve druhém patře a po cestě do práce je seberu. Odemknu a ukážu mu, že může jít dál. Hned se slastně usměji, když mě do těla uhodí to nádherné teplo. Zuji se a vejdu dál.
"Dej mi tu mikinu, je celá promočená, ale není potrhaná, tak ti jí vyperu, zbytek můžeš asi vyhodit." ukážu na jeho mikinu. Trhne sebou a zakroutí hlavou. Pozvednu obočí a znovu mu rukou pokynu. Povzdechne si a mikinu si rozepne a pak si jí sundá a já vytřeštím oči. "T-T-Ty jsi hybrid!!" vyjeknu, proto byl tak vystrašený. Slyšel jsem, jaké to s nimi je. Jsou považováni jako mazlíčci bohatých, dokud nedosáhnou puberty, ti se štěstím najdou nějakého hodného pána a nebo se dokážou nějak začlenit do života jinak, ti bez štěstí buď skončí v barech jako příjemné zboží nebo jak tomu říkají, nebo v útulcích, či u nějakého surového pána. Já osobně se znám s jedním hybridem, je to napůl pes, myslím, že rasa je to přímo Labrador. Minyhuk se jmenuje a je to hyperaktivní psí hybrid. Nic proti nim nemám a tak se na něj usměji. "Máš moc hezkou srst." natáhnu ruku k jeho ouškům, jsou sněhově bílá a je vidět, že i přes stav svého oblečení se o ně stará nejvíc, všimnu si jeho ocásku, který má omotaný kolem nohy, je taky sněhově bílý.
"Nesahej na ně." zaprská a sekne mě přes ruku. Jeho modré oči, které jsou hluboké jako samotný oceán a při tom jsou čisté, jak voda ve studánce. Chytnu si ruku a syknu bolestí. Hádám, že i osobnost má jako kočka.
"P-Promiň, nechtěl jsem být nějak neslušný," polknu. Nevím, jaká je správná interakce s hybridy. Mají nějaký kodex, co já vím, jako u nás lidí, že nepřijdeš k holce a neplácneš jí přes zadek v první sekundě, co jí znáš, tak třeba je to samé s jejich ušima...sakra, je ze mě perverzák??? "t-tady je koupelna, připravím ti ještě oblečení na převlečení," Zakývám hlavou a zmizím v pokoji a vrátím se s komínkem oblečení a položím je na skříňku v koupelně. "vody je dost, tak si dej i koupel, jestli chceš." usměje se, počkat, je to kočka, co když nemá rád vodu? Ale..um...proč se tím vlastně stresuji. Nechám ho v koupelně sám a oblepím si škrábanec náplastí a s povzdechem se vydám do kuchyně, abych připravil...půlnoční večeři.