How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 8

Changkyun
Sedím doma. V prázdném bytě, který mi připadá větší a temnější než včera, ne...než před pár hodinami. Když jsem pak došel domů, uvědomil jsem si, jak jsem vlastně osamělý. Jak snadno jsem si zvykl na to, že tu na mě někdo čeká, když se vrátím z práce. Že se mnou někdo jí, že tu nejsem sám. I když mám topení zapnuté skoro na plno, tak mi byt přijde chladnější než kdy dřív. Necítím žádné teplo, které by se mohlo v tuto chvíli dotknout mého těla. Nic, co by zahřálo moje tělo. Zvednu se ze sedačky po několika hodinách tichého smutku a dojdu do kuchyně. Otevřu lednici a skoro se mi chce brečet, kolik tu mám smetan. Když se zadívám na poličky, tak jsou plné konzerv s rybami a v mrazáku mám několik filetů lososa, které...asi už nikdo nesní s takovou chutí jako on. Smutně si vytáhnu z ledničky pivo a sednu si zpět na sedačku. Projíždím nahrané pořady, potřebuji něco nad čím bych nemusel přemýšlet. Potřebuji jen kulisu, ale znovu se mi chce brečet, když vidím kolik pořadů o rybaření jsem stihl nahrát. Povzdechnu si. Ještě jak...jak ho oslovil Kiki...mě málem vyškrábal oči, když jsem mu tak řekl, ale u něj...na to nic neřekl. Přišlo mi divné, že by někdo jako on byl bez pána. Naivně jsem si myslel, že bych mu mohl dát domov....haha, Changkyun, to bylo hezky naivní. Byl jsi jen střecha nad jeho hlavou. Jen někdo, kdo mu nosil rybu a smetanu. Byl jsi jen někdo, kdo se o něj postará než najde cestu domů. Proč jsem si myslel, že by se mnou třeba zůstal? Že bych mohl být něco víc? Jak jsem si mohl myslet, že bych zrovna já byl jeho pán. Vypiji pivo skoro na ex a chci ho hodit do koše. Chci, ano ale je plný až po okraj. Hlasitě si povzdechnu. Bože, přijde mi jako bych zrovna prošel těžkým rozchodem. Sklopím hlavu a podrbu se zuřivě v zátylku. Obléknu si mikinu a vezmu pytel do ruky a vydám se do popelnic před barákem.
Vyjdu ven a se sklopenou hlavou doběhnu v pantoflích k popelnicím a hodím tam svůj koš. Strčím ruce do kapes ve snaze si je trochu zahřát a popoběhnu zpět do paneláku, ale zarazím se v kroku, když kousek od sebe uvidím postavu. Normálně bych to ignoroval, ale ta postava má na sobě můj svetr a nějaký mini nevím, co to je, ale má úplně holé a bosé nohy.
"K-Kihyun?" špitnu v naději. Asi mám halucinace, nebo jsem se ožral z jednoho piva? Ale slyším vzlyknutí a on se ke mě rozeběhne. Překvapeně zamrkám, když vím, že je to on. Už jen podle růžových vlasů a bílých oušek. Udělám k němu krok a chci se ho zeptat, co tu dělá, ale nemám na nic čas, protože doběhne až ke mě a nezastavuje se. Jeho ruce mě obejmou v půli a zaboří hlavu do mé hrudi s hlasitým vzlykem. Ćhvíli nevím, jak reagovat, tohle je nejblíž, kdy u mě je za celou dobu, co se známe. ale to není důležité, protože tady vůbec nemá být a hlavně ne takhle oblečený. "Ki-Kihyun." polknu, hlasitěji vzlykne a víc se na mě namáčkne. Hned, jak ho opatrně obejmu, tak jeho tělo povolí. Rychle ho chytnu. "Kihyun?" vyjeknu, ale nereaguje na moje slova. Bez váhání ho vezmu do náruče a doběhnu s ním domů. No, i když chvíli zápasím s klíči, ale podaří se mi to a hned ho položím na sedačku a dojdu zavřít a zamknout. Topení mám naštěstí naplno, ale i tak mi přijde, že je na něj zima. Prohrábnu si zničené vlasy. Dojdu k němu a teď na světle se musím zamračit. Má natržený ret a pár modřin po tváři a krku a pak na nohách. Zmlátil ho někdo? Že by snad ten chlap? Jak... jak mohl někomu jako Kihyun ublížit? Někomu, kdo se jako on snaží, je tichý a nenáročný, jedna ryba a hlt smetany a je spokojený, je čistotný a nedělá problémy. Proč by mu...někdo ubližoval. Všimnu si, jak se otřese zimou. Jeho zranění budu řešit až se probere, teď ho musím hlavně zahřát, jinak bude mít vážné problémy. Doběhnu do ložnice pro tepláky a ponožky. Podaří se mi ho obléci a po tom, co ho zabalím do deky ho odnesu do postele a přikryji oběma peřinami, co na svém dvojlůžku mám. Pohladím ho po tváři. "Co se ti stalo, Kihyunnie." ustaraně si povzdechnu. Pořád se klepe, mám strach, že bude hodně nemocný a já nemám už nic, čim bych ho zahřál. Chvíli přemýšlím, ale pak dojdu pozhasínat do kuchyně a obýváku a opatrně dojdu za ním do ložnice. Převléknu se do pyžama a lehnu si vedle něj. Maximálně mi zítra vyškrábe oči, ale třeba ho zahřeji. Oddechuje normálně, takže to vypadá, že neomdlel ze zimy nebo z nemoci, ale prostě jen vyčerpaně usnul. Alespoň nějaká dobrá zpráva. Usměji se a pak se k němu přisunu a zalezu si pod peřiny a nalepím se na jeho bok. Hned, jak se ho dotknu, tak se ke mě otočí čelem. Zasměji se. Nevím, jestli je to mým pachem, že poznal, že jsem to já, ale když se mu tak roztomile hýbe nosánek, tak to tím musí být. Otevřu mu svojí náruč, když se ke mě začne přisouvat a lehce se zatřesu, když mi nos zaboří do krku a několikrát se nadechne. Jeho ruce se mi zaseknou v tričku na zádech, kde  je začne zatínat a povolovat, jako to kočka dělá s drápky. Pohladím ho po vlasech a vytřeštím oči, když se ozve předení. Trošku se odtáhnu, abych se na něj mohl zadívat, ale zanaříká a nosem mě začne hledat a svraští obočí. Zasměji se a znovu se k němu přitulím a jeho předení začne na novo, ocáskem se mi omotá kolem nohy. Pevně ho držím ve své náruči a je mi jasné, že tohle vše je jen teď...že ráno to bude jiné, bude na mě prskat a střihat nebezpečně ušima, ale i tak si to užívám. I tu jeho odtažitost, přijde mi to roztomilé, ale ehm děsivé zároveň. Hned, jak se probudí, musím si s ním promluvit, chci vědět, co se mu stalo, ale teď opravdu potřebuje spánek. I já a s ním v náruči se mi bude spát přímo báječně. Jeho předení mě uspává a já sem rád, že i po několika minutách jeho předení nepřestává a právě to mi pomůže usnout.