How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 17

Kihyun

Ostražitě sleduju přes okno Yugyeoma, jestli náhodou...jestli náhodou co? Nesáhá na Kyunnieho? Měl bych ho shodit z balkónu, abych měl klid a aby byl Kyunnie jenom můj? Není to trošku...sobecké? "Naa, Mark, a on je tvůj pán?" nechápavě zamrkám na to blonďaté stvoření, co pomaličku upíjí mléko ze svého hrníčku. Nechápavě a překvapeně na mě zamrká. "Jen mě...našel včera venku. A vzal k sobě." zakroutí hlavičkou, přijde mi...zklamaný?"Třeba u něj budeš moct zůstat." usměju se na něj, zavrtí zaujatě ocáskem. "Možná." chytí si svůj ocásek a začne si ho opatrně mnout a čechrat. "Třeba nemá rád hybridy." špitně po chvíli. Zacuká mi koutek, ehm, jestli je nemá rád, tak se obávám, že na tom mám jistý...podíl viny, vzhledem k tomu, že má ode mně rozdrásané ruce. "Kdyby neměl, tak by si tě k sobě nevzal, ne?" snažím se nějak zachránit situaci a odprostit se od tohoto ožehavého tématu. Několikrát jsem přemýšlel, co mi na něm vadí. Spíš jde o kočičí věc, než o to, že by mi nějakým způsobem vadil. Je to taková kočičí sobeckost, chceme, aby pán byl jenom náš, aby trávil čas s námi a dotýkal se jen nás...ačkoliv mě se Kyunnie dotýkat moc nemůže, protože mu to nedovoluji. Možná je v tom nějaký způsob žárlivosti...vždycky, když je spolu vidím, mám pocit, že by ho Kyunnie mohl mít raději, než mě. Že by byl raději s ním, než se mnou. Možná mu se mnou není moc příjemně...navíc, když jsem ho dneska ráno zase sekl. Ale já si nemůžu pomoct, nevím, jak v sobě vzbudit více důvěry. Ouška pro mě byli vždycky něco, na co nikdo nesměl sáhnout a já...nedokážu to někomu jen tak dovolit a...nevím. Předtím se stalo tolik věcí, že si pořád nejsem jistý, jestli se Kyunniemu dokážu otevřít tak, jak si zaslouží. A on si zaslouží, abych byl lepší...abych se choval líp, mnohem líp, než se teď chovám. Ale já se bojím, bojím se víc, než ukazuji, bojím se víc, než jsem si schopný přiznat. Možná nikdy nebudu schopný být úplně sám sebou. Možná se mu nebudu schopný nikdy otevřít, možná nikdy nesnesu, aby se jeho ruce o mě starali. V jakémkoliv směru. Počkat...v jakým?!! Snažím se zahnat ty myšlenky, které zaplavují moji hlavu. Začnu vést vnitřní monolog, vlastně spíš vnitřní rvačku...může ve svém nitru člověk zabít sám sebe? No..."Ale máš se dobře, viď, že jo." zamrká na mě Mark. Je to, zvláštní. Snad ani nevím, kdy naposledy jsem ho viděl takhle, v útulku se vždycky snažil, aby nebyly vidět jeho blond vlasy ani barva jeho srsti. Je to pro mě velký nezvyk ho vidět takhle. "Um." zakývám hlavou."Už si mu dovolil, aby ti sáhnul na ouška?" píchne do mě prstem a rošťácky se zakření, zaprskám a shodím ho ze sedačky, ne, že by mu to vadilo, začne se na podlaze ještě víc smát. "Ya, přestaň." hodím po něm polštář a zaprskám víc nebezpečně. "A necháš ho někdy, aby to udělal?" zamrká na mě svýma zelenýma očima a vleze si zpátky na sedačku. "Ještě...nevím." šeptnu. "Řekneš mi pak, jaký to je?" zalesknou se mu oči a koutky se mu rozšíří do úsměvu, jen maličko přikývnu a on se víc usměje. Tak nějak si ještě chvíli povídáme a pak z balkónu vyjde Kyunnie a Yugyeom. Zaprskám na něj a on si dá ruce dál od těla, zatímco Mark zaprská po Kyunniem. Prsknu na Marka a on na oplátku prskne na mě. Nějak teď nevím, na koho mám teda útočit. Yugyeom si s Markem vymění pár pohledů, hádám, že po tom dnu si neřekli, jak to bude dál, takže se Mark bojí, jestli může jít zpátky k němu. Musím to vzít do svých rukou. "Tak už běžte, mám hlad a nechci se dělit." nafouknu tváře a postrčím Marka k Yugyeomovi. "D-De." Yugyeoma to trošku překvapí a Mark si chytne bojácně ocásek. Dám Yugyeomovi dost jasně najevo, že ho chci zabít krutou smrtí a pokračuji gestem jako bych mu řezal krk, dokud se za nimi nezabouchnou dveře. Oddechnu si. Je pryč. Chtěl jsem na něj prskat víc, ale v cestě mi stál Mark, který nějakým zvláštním způsobem prskal víc na mě, abych neprskal na Yugyeoma, než aby prskal na Kyunnieho. Kyunnie mi dá na talířek tuňáka a já ho hned hladově a nadšeně sním. Ozve se zvonek. Ya! Co nepochopil na tom, že ho chci zabít! Teď už ho fakt zabiju, vražedně zvednu ocásek a nastražím uši, ale hned, jak vidím, kdo stojí ve dveřích, tak vyjeknu, zaprskám a zalezu za sedačku. Pes?! Pes tu tak chyběl!!"Ah, Minhyukkie, nevěděl jsem, že přijdeš." Kyunnie se na něj usměje a obejme ho, ten přivandrovalec nadšeně zavrtí ocáskem a pak se zadívá na mě a já zalezu víc za sedačku a začnu víc prskat, když se pověsí Kyunniemu kolem krku. To přece...to je můj páníček!