How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 4

Changkyun
Přikryji se a snažím se uvelebit na gauči. Není to ani o tom, že to není pohodlné, ale... jsem zvyklý spát v posteli a jsem hlavně zvyklý se rozvalovat, takže krčit se na jednom nebo druhém boku není zrovna moje hobby, ale jsem skromný člověk, přizpůsobím se situaci a nenadávám. Podaří se mi najít polohu, která mi vyhovuje. Hádám, že on je jeden z těch nešťastných hybridů. Soudím podle toho, jak na mě prská nebo prostě...mě jen nemá rád. Slyšel jsem, že kočky jsou vybíravá zvířata. Pokud jim jejich pán nesedne, budou na něj prskat a vrčet, i když jim bude dávat každý den tři jídla na zlatém podnose...já osobně žádné zvíře nikdy neměl. Máma je alergická snad na všechny druhy srsti, takže jsme nikdy nemohli mít žádného mazlíčka, takže vše co o kočkách nebo psech vím, tak je jen z doslechu a všeobecných znalostech. Ani nevím, jak dlouho přemýšlím, jestli ráno až se vzbudím, tak tu ještě bude nebo ne, ale usnu u toho.
Ráno zamručím a protáhnu si ztuhlé tělo. Po tom, co jsem spal v jedné poloze mám tělo, jak kus klády. Pomalu otevřu oči a překvapím se, když vidím toho hybrida, jak sedí dál ode mě a mrská ocáskem. Uši má nastražené a upřeně se na mě dívá. Odkašlu si a usměji se na něj.
"Dobré ráno," zanadávám si za to, jak zní můj hlas. Všichni říkají, jak krásný a hluboký hlas mám, ale mě se nikdy moc nelíbil a obzvlášť ráno, kdy je nakřáplý a ne zrovna atraktivní. Při zvuku mého hlasu sebou trhne. Odkašlu si a omluvně si usměju. "máš hlad?" zakývá hlavou, a když vstanu a projdu kolem něj, tak na mě zasyčí. Dám si ruce od těla a odskočím od něj. Dojdu do kuchyně, prohrabávám si po cestě vlasy a zívám na celé kolo. Skoro se zavřenýma očima se mi podaří udělat toasty s volským okem a zeleninou jako oblohu. Znovu mu ohřeji mléko, protože vypadal, že by mu chutnalo a zadívám se na stůl. Včera vypadal, že by mě chtěl přes stůl zabít a je mi jasné, že vzdálenost ode mě mu byla velice malá, tak mu jídlo odnesu na konferenční stolek. Vražedně se na mě dívá. Položím mu mléko na stolek a usměji se na něj.
"Klidně se najez tady, ať můžeš jíst v klidu." usměji se na něj a ukážu na jídlo a sám si vlezu ke stolu. Svoje jídlo sním během sekundy. Vidím, že i on spokojeně jí a nevím proč, ale dělá mě to šťastným. Uklidím svoje nádobí a dojdu do ložnice, abych uklidil postel, ale překvapím se, když je postel už ustlaná. Usměji se a vytáhnu si ze skříně věci na převlečení. Projdu oklikou kolem něj, abych si vzal z topení ručník a skočím si dát rychlou sprchu než půjdu do práce. Kam se mimo jiné hrozně těším..další únavný den.
Snažím se nad tím nepřemýšlet a užívat si tu krásně teplou vodu, jak mi uvolňuje svaly. Zabalím se do ručníku a ještě si vyčistím zuby a dám prát rychlou pračku i s jeho mikinou. Převléknu se do černých džínsů a bílého trika, přes které si natáhnu béžový svetr. Vyjdu ven a usměji se, když ho vidím, jak se choulí u jednoho z topení. Seberu nádobí ze stolku a položím ho do dřezu. Když na něj sjedu pohledem, tak si nemůžu pomoct a musím myslet na to, jak je roztomilý. Jeho růžové vlásky mu padají do obličeje. Je vidět, že odpočívá, ale uši má vzpřímené na vrcholku hlavy, hádám, že i tak poslouchá moje kroky a kdybych se přiblížil, tak mě hned sekne. Jeho ocásek je obtočený kolem jeho nohy. Dojdu do ložnice a vytáhnu svetr ze skříně. Je krásně bílý jako jeho srst. Dojdu zpět do obýváku a položím ho na sedačku.
"U-Um, tady máš kdyžtak svetr, kdyby ti byla zima...um, já musím do práce...tak...zabavíš se tu nějak?" řeknu opatrně. Vidím jeho modrá kukadla, jak se na mě upřela a beze slova přikývl. "Vrátím se pozdě v noci, tak si v lednici vezmi cokoliv budeš chtít a běž klidně spát." usměji se na něj a zarazím se, proč jsem si myslel, že by čekal než bych se vrátil? Zakroutím hlavou a obléknu se, a když odcházím, tak přemýšlím, jestli mám zamknout, ale... možná by si myslel, že jsem ho uvěznil, tak radši nechám odemčeno.
V práci je další náročný den, Jackson všude poletuje a všem akorát přidělává práci. Yugyeom vypadá, že ho brzo pobodá.
"Já ho fakt zabiju," prohrábne si svoje rudé vlasy a zakloní unaveně hlavou. "hele, klidně běž domů, stejně je tu hovno co na práci a přesčasů máš mraky, já za svoje, ehm, pozdní příchody tu musím zůstat déle, ten idiot se mnou chce stejně mluvit." povzdechne si Yugyeom. Chci namítnout, že ne, že jsem šel domů dřív včera, ale on zakroutí hlavou a popožene mě ven. Je teprve deset. Dlouho se mi nestalo, abych odcházel takhle brzo. Na to, že zavíráme v 8, je to docela...úspěch? Normální doba, kdy s Yugyeomem odcházíme, je jedenáctá až půl jedná. Ale nezlobím se, ehm. Po cestě domů si vzpomenu na bílosrstou kočičku, co mám doma a musím se usmát. Vzpomenu si, jak nadšeně pil to mléko a tak se stavím ještě v nonstopu a koupím mu smetanu a tuňáka v plechovce, třeba má rád i ryby?
Dojdu rychlými kroky domů a tentokrát to není kvůli zimě. Odemknu si do bytu a zuji se. Našlapuji opatrně, protože nevím, jestli spí. Ale najdu ho v kuchyni, jak sedí na zemi a kouká na rozbitý talíř. Když mě uvidí, tak ztuhne. Jeho uši, které byli přilepené sklesle k jeho hlavě se hned vzpřímí a ocas se vztyčí jako pravítko. Nadskočí a schová se za sedačku. Překvapeně na něj zakoukám. Položím nákup na linku a dřepnu si k talíři a nametu ho na lopatku a vyhodím. Zadívám se na něj a povzdechnu si. Vyndám smetanu z tašky a naleju ji do hrnku a z plechovky vyklopím tuňáka na talíř a donesu to na konferenční stolek.

"Jedl jsi? Jestli ne, tak tady máš jídlo, je to tuňák, tak snad ti bude chutnat," usměji se na něj. "a o ten talíř se nestarej, stejně jich tolik nepotřebuji," zasměji se a ukážu na jídlo. " nepořezal jsi se o něj? Jestli jo, tak tu mám náplasti," usměji se na něj. " v klidu se najez, já se dojdu osprchovat." sladce se na něj usměji a vidím, jak se trochu uvolnil. To mě nutí se usmát ještě víc, hned na to se zvednu a dojdu do koupelny.