How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 29

Kihyun

Nemůžu si pomoct a musím se usmívat, protože takhle šťastně jsem se snad nikdy necítil. Chvíli jsem měl pocit, že Marka půjdu za jeho škádlení zabít, ale...když jeho škádlení vedlo k té nejkrásnější věci na světě, myslím, že si to s tím zabíjením ještě rozmyslím. Dělal si ze mě legraci, že to se mnou má Kyunnie těžké, že jsem moc paličatý a nemazlivý. S tou paličatostí má pravdu, ale s tím mazlením...už pravdu ani nemá. Myslel jsem si, že nejsem mazlivý, že nejsem ten správný typ pro tohle, ale...od té doby, co jsem poznal Kyunnieho je všechno jinak, všechno, co jsem si do té doby myslel, že vím jistě. Převrátil můj život vzhůru nohama a během zdánlivě krátké chvíle. Mark si mě dobíral i skrz to, že nejsem ten typ na pusinky a líbání a že si nemyslí, že bych toho vůbec byl schopný nebo že bych to Kyunniemu dovolil. Nevěděl jsem, co mu na to mám říct, nevěděl jsem, jak se mám bránit hlavně proto, že jsem mu nechtěl přiznávat, jak moc po tom toužím. A že to není zrovna krátká chvíle, co po tom toužím. Až teď, později, mě napadá spoustu věcí, které jsem mu mohl říct, ale na tom teď nezáleží...díky tomu, že si mě dobíral, mě Kyunnie políbil a na ničem jiném už nezáleží. Neoddalujeme se od sebe, koukáme si do očí a já se nemůžu přestat usmívat, moje srdce zběsile buší a moje předení se rozléhá celou místností. "B-Bylo to moc v pořádku." zašeptám po chvíli, až pak si uvědomím, jak křečovitě a divně to zní, ale na tom taky nezáleží, protože Kyunnie se na mě usměje tak nádherně, jako snad ještě nikdy. Měl jsem za to, že jeho úsměv nemůže být krásnější a že jeho oči už víc zářit nemohou, ale mýlil jsem se, teď jsem byl svědkem toho, že to jde. Nepřeji si nic jiného, jen aby byla tato chvíle věčná, abychom mi spolu mohli být navždy. Přesto všechno, co se v našich životech událo, nás osud dostal k sobě, všechno co bylo je minulostí a já mám teď nádhernou přítomnost a možná ještě nádhernější budoucnost, pokud zůstaneme spolu a...já doufám, že to takhle zůstane. "A bude v pořádku, když to udělám znovu?" zašeptá do ticha, naklání se ke mně a více méně ta slova zašeptá do mých rtů. Moje předení nabere na intenzitě a hlasitosti, lehoučce přikývnu a nosem se otřu o ten jeho. Úsměv v jeho tváři se ještě více rozšíří, celé mé tělo se zatřese, když mě jeho dech šimrá na rtech. Chvíle, než se naše rty zase potkají se zdá nekonečnou, natáhnu ruce a nasměruji je na jeho krk, po kterém ho pomalým a něžným dotekem pohladím. Uslyším jemné zavrnění, kterým mi dá najevo, že můj dotek byl krásný a já hlasitěji, než hlasitě, zapředu, když se něžně a pomalu vpije do mých rtů. Palcem mě hladí po tváři, mám pocit, že se tím nádherným pocitem snad rozteču. Zajedu oběma rukama do jeho vlasů, prsty nimi projedu a pevně je sevřu ve chvíli, kdy se na mě více natiskne. Nezahálím a taky se k němu nakloním o trošku blíž, on se do mých rtů vpije s větší vášní a já se tomu nebráním, oplácím mu každý nádherný dotek. Ani mě nezajímá, jak dlouhá je takhle chvíle, kolik je hodin nebo co je za den. Jediné co chci je tohle, chci si užít tuhle chvíli naplno. Chvíli váhám, ale nakonec začnu pomalu přecházet do lehu, opatrně chytím Kyunnieho za ramena a trošku ho navedu, aby věděl, že mu tím dovoluju se dostat nade mně. A náš polibek se stane ještě vášnivějším, když jeho tělo zakryje to mé, naše těsná blízkost, šílené bušení našich srdcí...je mi tak blízko, až se bojím, že to bušení mého srdce uslyší, že ho musí cítit, zároveň doufám, že jeho srdce se chová stejně. Jednou rukou se opře u mé hlavy, aby mě neudusil váhou svého těla, ačkoliv bych se jeho nádherným tělem klidně nechal udusit. Jeho hebké prsty přejedou po mém krku a ucítím jeho lehký dotek na své klíční kosti. Můj ocásek se začne cítit zanedbaně, chvíli ho jen tak lechtá na noze, ale pak ho donutí sundat ruku z mého krku. Přejede opatrně po mém ocásku, skoro po celé jeho délce a mě do polibku uteče zdlouhavé a slastné vzdychnutí. Na chvíli se od sebe oddálíme, začervenám se, ale překvapeně na sebe koukáme. Skousnu si ret a dám mu pohledem najevo, že tohle bylo taky v pořádku, usměje se a udělá to znovu, zatímco se znovu vpije do mých rtů. S vášní daleko větší, než jsem byl kdy schopný si představit se vrhne na mé rty a já překvapuji sám sebe s jakou vášní mu polibky oplácím. Jak moc chci, aby ty polibky pokračovali a jak moc se obávám toho, že přestane. Jazykem lehce pošimrá můj spodní ret, lehce se prohnu v zádech a zavrním. Nějakou chvíli nevím, co mám dělat, nikdy jsme nic podobného nedělal, ale vyženu z hlavy veškeré přemýšlení a se zavrněním pootevřu ústa. Nechávám se vést jeho doteky, když vklouzne jazykem do mých rtů a lehce pošimrá můj jazyk, tak zapředu skoro až bouřlivě, chvíli mám pocit, že to museli slyšet po celém městě. Začne svým jazykem lehce pohybovat a narážet do toho mého, chvíli tápu, ale začnu dělat do samé. Mé tělo je jako v elektrické křeči, každý jeho dotek, každé dotknutí našich jazyků ve mně víc a víc podněcuje vzrušení. Skoro až vyčerpaně se od sebe po chvíli odtrhneme, opatrně si na mě lehne a hlavu položí na moji hruď. Oba zrychleně dýcháme, dlouho, dlouho jsme oddalovali nadechnutí. Oba dva se dostatečně vydýcháme a Kyunnie mě políbí na nos. "Je pozdě, musíme do sprchy a pak spát. Zítra je pondělí." zašeptá a za každým slovem obdaruje mé rty polibkem. Zavrním a pohladím ho po zádech. Nechci přestávat, ale povinnosti jsou povinnosti. Ještě několik pusinek trvá, než se vůbec zvedneme z gauče, Kyunnie mi nachystá jídlo a než se najím, tak se skočí vysprchovat a zatímco já se sprchuji, tak se nají on, abychom si spolu potom mohli v těsném objetí lehnout do postele. Nevím, kolik pus jsme si dali na dobrou noc, jestli tisíc nebo milion, ale vím, že jich bylo málo a zároveň vím, že jich bude ještě mnoho, šíleně moc. A to, že vím, že společně můžeme trávit čas v práci i doma, mě uklidňuje a činí šťastným. Kdykoliv si člověk myslí, že má pevné hranice, že s jeho životem nic nepohne a nic ho nerozhází, tak do dveří vejde láska, něco, co člověk nečeká, ale ono se to objeví. A převrátí ten pevný svět vzhůru nohama a učiní v něm chaos, člověk se skoro stane někým jiným, ale hlavně se člověk stane...šťastným. A ještě šťastnějším, když si uvědomí, že dokáže obšťastnit ještě někoho dalšího jen svojí přítomností. A já začal znovu milovat to, že jsem hybridem, Kyunnieho láska mě naučila spoustu věcí a hlavně tu nejdůležitější - naučil mě milovat a znovu věřit.