How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 14

Changkyun
Jak se ráno probudím, tak si hodím rychlou sprchu a opatrně nakouknu do ložnice. Spokojeně spinkal. Usměju se a po špičkách dojdu ke skříni a vytáhnu z ní černý oblek, bílou košili a kravatu. Opatrně a hlavně potichu zase dojdu do obýváku a zavřu za sebou dveře do ložnice. Obleču se a učešu si vlasy. Shlédnu se v zrcadle. Vypadám seriózně, přece jen chci zapůsobit. Vůbec nevím, co ta firma dělá, ale snad to zvládnu. Napíšu Kihyunovi na lísteček, že jdu na ten pohovor, a že se vrátím brzo odpoledne. Ještě mu položím k lístečku hrnek se smetanou a připravím mu tam tuňáka. Potichu projdu bytem, obuji se do bot, které jsou přímo k tomu obleku a zamknu za sebou, když vyjdu ven. Nasednu na autobus, který mě doveze hned před firmu, která je od nás vzdálená asi 20 minut. Když vylezu z autobusu, tak musím zaklonit hlavu, abych se zadívá na budovu TOP Enterlachtan. Je celá skleněná. Dojdu dovnitř a zastavím se u velkého pultu recepce. Slečna se mě zeptá, za kým jdu. Když jí řeknu, že jdu za ředitelem Choi Seunghyunem, tak na mě trochu vytřeští oči. Nechápavě se na ní zadívám a on mi dá návštěvní kartičku a nasměruje mě směrem k výtahům s tím, že mám jet do dvacátého patra.
Když vyjedu nahoru, kde jsou jen jedny dveře, tak zaklepu a po vyzvání vejdu opatrně dovnitř. Jeho pracovna je obrovská. Naproti dveřím má stůl, který je skleněný a vedou k němu dva schody. Po pravé straně je pohovka, na které odpočívá hybrid. Hádám, že je to ten Jiyong, o kterém mi říkal Kihyun. Má černou srst, a když mě postřehne, tak zastřihá ušima a hlavou pokyne jedním směrem. Odkašlu si a následuji jeho pohled k oknu, který je přes celou stěnu a z něho se kouká vysoký muž. Polknu a dojdu k němu.
"D-Dobrý den, jsem Lim Changkyun. Včera jsme si volali." snažím se znít klidně.
"Oh, jasně, Kihyunův pán," otočí se na mě a usměje se. "rád tě poznávám, jsem Choi Seunghyun." dojde ke mě a potře se si s mojí rukou. Pokyne rukou směrem se stolu, abych si sedl a sedne si naproti mě. Začne mi popisovat náplň práce. Což by spočívalo v 8mi hodinových směnách od 8 do 16h s tím, že některé dny bych měl home office. Celková náplň mojí práce by bylo vyřizování a zakládání smluv, měl bych několik firem, které jsou evidované pod Top Enterlachtan, na starost. Kdybych neměl vystudovanou obchodku, tak bych si na to netroufnu, ale studoval jsem střední a vysokou školu tohoto oboru. Akorát kvůli Jacksonovi jsem skončil v té restauraci. Přikývnu a začneme se spolu bavit dál, a když mi řekne plat, tak zalapám po dechu a možná se i začnu dusit, ale snažím se to nevnímat. To je jako můj plat v té restauraci...krát 3, ehm.
"Tak co, zní to dobře?" usměje se na mě.
"Z-Zní to skvěle," nevěřím tomu, že by se to dělo. "navíc aspoň nebude Kihyun tak často sám doma, když budu mít ten home office."usměju se.
"Ale i tak se divím, že jsi ho dokázal zkrotit." dojde k nám Jiyong a sedne s Seunghyunovi na klín a zapřede.
"Um, to asi ne....spíš mu poskytuji jen domov," podrbu se v zátylku " jen střechu nad hlavou, myslím, že ke mě necítí moc velkou náklonnost, pořád na mě prská a obmotává mi ocas kolem stehna, asi aby mi mohl snadněji vyškrábat oči." zasměji se a Jiyoung plácne dlaní do stolu.
"To je ale dobré znamení!!" nadšeně vyjekne až se leknu. "Hybridi, hlavně tedy ti kočičí, tak když se jim ocásek obmotává kolem někoho, tak to znamená, že ho má rád!" zamrká na mě. Rád? "Ocásek a uši jsou u nás nejcitlivější a naše nálada se na nich projevuje nejvíce a pokud se okolo někoho náš ocásek obmotá, tak mu tím dáváme najevo, že mu věříme, že našemu ocásku neublíží a zároveň tím dáváme najevo,  že k té osobě cítíme náklonnost. Že ji máme rádi." usměje se na mě. Překvapeně na ně zamrkám a Seunghyun jen tak pokyvuje hlavou. "Třeba čeká jen na to, až uděláš první krok." zamyslí se.
"Um, ale jaký, když se k němu přiblížím, tak na mě prská." povzdechnu si a nechce se mi věřit, že by ke mě cítil jen kladné pocity.
"Většinou...hybrid se tě neptá, jestli budeš jeho pán, jsou to bojácní a hrdí jedinci a Kihyun je něco jako řádný příklad svojí rasy. Musíš udělat první krok a zeptat se ho, jestli bude tvůj hybrid, jestli můžeš být jeho pán," obejme jednou rukou Jiyonga kolem pasu a ten hned začne příst hlasitěji a jeho ocas se obmotá kolem té ruky. "vidíš?" ukáže na rolničku, kterou má kolem krku na úzkém obojku. "Tobě to může přijít třeba, jak bych to řekl, ponižující, že to je něco pro zvířata a ne pro lidi, ale oni to vidí jinak. Pro ně je to jako slib, že budeš navždy jejich pán. Když mu ho koupíš a dáš mu ho, tak on si ho vezme a bude přemýšlet, jestli to chce. Pokud ano, tak za tebou přijde, ať mu ho nasadíš, pokud ne, tak ti ho položí k nohám a odejde." usměje se na mě. Zakývám hlavou.
"No, mám ještě nějaké schůzky, tak pro dnešek to budeme muset ukončit, ale kdyby jsi něco potřeboval, jak pracovně, tak soukromě ohledně Kihyuna, tak zavolej. A Jiyong by určitě rád Kihyuna viděl, tak se ozvy, ať se můžou sejít." pohladí ho po uších a on zapřede, jak jsem nikdy neslyšel. Zadívám se na něj. Třeba někdy, budeme mít s Kihyunem takový vztah. "Jinak zítra přijď na 8, provedu tě tu a ukážu ti tvou kancelář. Nechám ti tam taky dopravit kanape a můžeš do práce chodit i s Kihyunem, aby nemusel být doma sám." mrkne na mě a doprovodí mě ke dveřím. Rozloučím se s oběma a zalezu do výtahu.
Když jedu domů, tak přemýšlím zda...mu mám opravdu ten obojek koupit. Sklopím hlavu. Co se může stát, buď to přijme nebo odmítne. Nic se nezmění. Nebude to tak, že když mě odmítne, tak ho vykopnu.
Když jdu pomalým a zamyšleným krokem domů, tak se zastavím před jedním z obchodů, který má na sobě obrázek kočičího hybrida. Toho já znám, jmenuje se Taemin a je to hvězda reklam. Jeden z mála hybridů, které se prosadili a jsou vlastně nedotknutelní. Zadívám se na obchod, to jsou potřeby pro hybridy. Nadechnu se a vejdu dovnitř. Přejdu všechny ty, oh my god, erotické pomůcky. Zakryji si více méně oči a projdu to až k oblečení, kde najdu obyčejný úzký černý obojek s malou stříbrnou rolničkou. Kolem rolničky je růžová mašlička z uzounké látky. Hned si v tom Kihyuna představím a vím, že by mu tenhle slušel. Vezmu ho z regálu a dojdu k pokladně, kde mi ho slečna zabalí. Dá ho do bílé polstrované krabičky, oboje je velice kvalitní. Nevím, jestli víc stojí ten obojek nebo ta krabička, ale když mi řekne účet, tak se snažím nezalapat po dechu. To jsou moje poslední úspory. Ale když mám teď tak dobře placenou práci, tak mě to až tak nebolí. Ale ten obojek je dražší než můj nájem za tři měsíce. Dostanu na něj i taštičku a pak o několik desítek tisíc lehčí se vydám domů. Odemknu a hned ze dveří, které vedou do obýváku vykoukne Kihyun.
"Jsem doma." usměju se na něj a on zmrská ocáskem. Nechá mě, abych došel do obýváku. Nemluví, spíš si mě jen tak prohlíží a mrká na mě.
"J-Jak to šlo?" špitne. Usměju se a ukážu na něj palce a on zlehka zajásá.
"U-uum, Kihyun, já...něco jsem ti koupil," sednu si na sedačku, dojde ke mě a sedne si na druhou stranu. Vyndám z tašky krabičku a položím ji před něj. "slyšel jsem, že...um, takhle se to dělá, ale nebudu na tebe tlačit, ať se rozhodneš jakkoliv, nic se nezmění. Budeš tu moct pořád být, budeš pořád moc dostávat lahodné a čerstvé ryby a chlazené smetany...a pořád pro mě budeš...stejně důležitý, tak um si to nech projít hlavou." usměju se na něj a vychrlím to ze sebe nervózně a zvednu se a dojdu se převléct. Chci, aby byl o samotě, aby měl čas si to vše promyslet a rozhodnout se tak, jak se cítí. Ne proto, že na něj koukám tlačím jeho rozhodnutí někam, kam nechce.