How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

YuMark 38

Mark

Sklopím hlavu a cítím, jak tu zase zavládne ta těžká atmosféra, když Yugyeommie odejde. Ztěžka polknu a úplně mě přejde chuť k jídlu, naštěstí mi zbývá už jen pár kousků, které do sebe zuřivě nacpu a zapiji to mlékem.

„Ztěžoval sis?" zatarasí mi Youngjae cestu, když dám talíř do dřezu.

„O čem to mluvíš." Nejistě vyjeknu, ocásek se mi strachem obmotá kolem nohy.

„Yugyeom se ke mně takhle nikdy nechoval," vražedně se na mě zadívá. „ztěžoval sis mu, že se k tobě nechovám hezky?" natáhne ruku a pevně mezi prsty sevře moje ouško a já bolestně vyjeknu. „A že chce, abych si našel jinej nocleh? Řekl jsi mu, že se ti tady se mnou nelíbí?" zvýší na mě hlas, zabodnu svůj pohled do země a snažím se nevyjeknout, když mě prudce odstrčí a já bolestně narazím zády do kuchyňské linky.

„N-Nic jsem mu neříkal..." vydám na svoji obranu po chvíli. Vražedně se na mě otočí a pozvedne obočí.

„Ale on mi toho říkal spoustu." Založí si ruce a zvláštně se zasměje. Vytřeštím oči.

„C-Co říkal?" nejistě vyjeknu a ani nevím, jestli to vůbec chci slyšet. Ale ne...Gyeommie by o mě přece nemluvil špatně.

„Když vynechám to, jak jsi pro něj přítěží a otravou," dlouze si povzdechne. „mluvil o tom, že přemýšlí, jak ti taktně říct, abys šel pryč. Ah, možná to, co řekl, než odcházel nemyslel na mě, ale myslel to na tebe, jen čekal, jestli ti to dojde." Lehce se zasměje.

„A-Ale on...on ví, že nemám kam jít." Bolestně si skousne ret.

„To ale není jeho problém, číčo." Vážně a hnusně se na mě zadívá. „Holt budeš tam, kam patříš...na ulici." Těžce polknu a sklopím hlavu...asi...má pravdu.

Jestli to tak Yugyeommie cítí...

„Tak já...se s ním večer alespoň...rozloučím..." začnu šeptat a u toho se snažím zadržet svoje vzlyky.

„Chceš dělat chudinku, aby si to rozmyslel a nechal si tě tady? Je až moc hodný na to, aby ti to dokázal říct do očí, proto to nechal na mě." Vážně mě sjíždí pohledem.

Je...je moc hodný. Vždycky ke mně byl tak hodný a jeho doteky byly vždycky tak něžné. Já...mu tady nechci překážet a nechci mu být přítěží...nechci. A Youngjae...vytáhl na mě tu nejbolestivější zbraň, kterou mohl a to jsou moje city k Yugyeomovi. Ví, že mu nechci být přítěží.

„To oblečení mi tu můžeš nechat, určitě mi bude." Zasměje se, když dojdu ke skříni. Smutně si skousnu ret a přejedu po komíncích oblečení. Ne svého, toho, co mi Gyeommie koupil, ale přejedu po jeho komíncích. Ložnice je celá nasáklá jeho vůní...tou nádhernou vůní, kterou já už nikdy neucítím.

Asi to takhle má být. Vezmu si svoji starou mikinu, tu roztrhanou, ve které mě Gyeommie našel a...pomohl mi. Se sklopenou hlavou dojdu až ke dveřím a opatrně sáhnu na kliku.

„Popřál bych ti hezkej život na ulici, ale spíš ti dám varování. Jestli se tu ještě ukážeš nebo se budeš snažit nějakým způsobem Yugyeoma vidět, tak tě zabiju." Zašeptá mi za zády, celý nadskočím.

Na chodbě chvíli přemýšlím, jestli mám zaklepat na Kihyuna, ale nakonec se slzami zakroutím hlavou a rychle se rozběhnu ven.

Bloudím městem, začíná se pomaličku stmívat a já přemýšlím...kam se vlastně schovám? Nemám, kam bych šel. Smutně dojdu před restauraci, kde pracuje Yugyeom. Ne, nemůžu se s ním loučit...bude to tak akorát horší. Posmrknu a vylezu si na strom naproti restauraci. Koukám do vitríny, jestli ho náhodou nezahlédnu. Začnu se schovávat v koruně stromů, když vyleze ven a zamyká restauraci. Neměl bych, ale já...chci ho alespoň naposledy vidět, omluvit se mu, že jsem ho otravoval. Chci seskočit ze stromu, ale zarazím se.

„Yugyeom!" zavolá na něj Youngjae a doběhne k němu. Takhle je to asi lepší...takhle to má asi být. Sednu si zpátky na větev a smutně si obejmu nohy.