How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 13

Kihyun

Upřeně ho sleduju, jak sedí u stolu a dívá se do notebooku. A cítím, že ho něco trápí. Přece jen jsem napůl kočka a máme cit pro to, když osobu, ke které cítíme náklonnost něco trápí. Počkat...cítím k němu náklonnost? Já vím, že...za ten den, co jsem ho neviděl mi moc chyběl, ale nepřemýšlel jsem nad tím, jak nebo co cítím. Ten pocit, že ho něco trápí je ale silnější a silnější, opatrně slezu ze sedačky a zarazím se...když tohle udělám, tak to bude znamenat, že udělám krok vpřed. Znamená to, že mu tím ukážu, že mi na něm záleží a tím pádem mu i ukážu kousek svojí zranitelnosti. Ale...měl bych to udělat...za to všechno, co pro mě udělal. Opatrně dojdu ke stolu a sednu si na zem k jeho židli. Než stihnu zareagovat nebo tomu nějak zabránit, tak se mi zase ocásek obtočí kolem jeho nohy a já sklopím hlavu, aby Kyunnie neviděl, že se stydím. Trošku k němu hlavičku zvednu, abych viděl jeho překvapený výraz, který se ale hned změní na hřejivý úsměv. Opatrně natáhne ruku k mé hlavě, trošku se přikrčím, ale neuhnu...ne, dokud neucítím jeho ruku, jak mě lehoučce pohladí po vlasech. A tak u něj sedím a předu, ale nepomáhá to, cítím, že to zvláštní napětí, které z něj vyzařuje nepřestává. Podívám se na monitor notebooku a zjistím, že si hledá práci. Je to moje vina...asi ho vyhodili z práce kvůli tomu, že se tam pobil...kvůli mě přišel o práci a já si myslím, že to napětí je proto, že se teď cítí i zodpovědný za mě a přece jen...v dnešní člověk potřebuje peníze a já jsem mu přítěží, protože já žádné peníze nemám ani nevydělávám. A pak mě něco napadne, vytřeštím oči a prudce vstanu, Kyunnie se lekne, když natáhnu ruce k notebooku a něco mu do vyhledávače napíšu a pak mu naskočí webové stránka jedné známé firmy - TOP Enterlachtan. "Kihyunnie?" nechápavě a překvapeně zamrká, když si sednu nazpět na zem k jeho židli. "Z-Zkus tam zavolat. M-Majitel té firmy je TOP a...on má doma hybrida...Jiyonga, kterého jsem znal a párkrát jsem ho zachránil, než se k němu dostal a on...mi slíbil, že mi to jednou vrátí, že jsem mu pomohl, tak...by ti mohl zajistit práci. J-Jen mu řekni, že mě máš doma a...on i TOP mě zná a ví to, tak...třeba ti budu nějak...nápomocný." špitnu a pak si uvědomím, že tolik slov, co jsem teď řekl pohromadě, jsem Kyunniemu snad neřekl za celou tu dobu. Překvapeně se na mě zadívá a pak se usměje. "S tím si přece nemusíš dělat starosti, Kihyunnie." sladce se na mě usměje."M-Musím, je to moje vina, že jsi přišel o práci." zuřivě zakroutím hlavou a on se znovu překvapí. Hádám, že...dneska má víc překvapení, než kdy jindy. Ale vezme do ruky telefon, aby vytočil číslo a začne nervózně chodit po místnosti, zatímco já se přesunu zpátky na gauč a tak nervózně jak on chodí, tak tak nervózně máchám ocáskem. Telefonují spolu dlouho, tak si zajdu do sprchy, abych se okoupal a pak v pyžamu dojdu opatrně zpátky do obýváku, kde vidím, že Kyunnie už dotelefonoval. "T-Tak?" opatrně se se špitnutím zeptám a vezmu si ze stolu hrnek se smetanou, kterou Kyunnie ohřál, než jsem se osprchoval. "Mám se zítra zastavit, prý se uvidí, co se s tím bude moct dělat," zářivě se na mě usměje. "děkuju, Kihyunnie." jeho úsměv mě donutí se začervenat, tak hned sklopím hlavu a zalezu si k topení, abych se zahřál. "Mimochodem, mám tě pozdravovat od toho jeho hybrida...zněl hodně překvapeně, že už máš svého...no...že jsi u mě." zarazí se, protože nevěděl, jestli může pokračovat a já...nad tím začnu přemýšlet. Jsem tu už tak dlouho a vlastně jsme o tom spolu ani nemluvili, jestli chce, abych byl....jeho. A pak si uvědomím, že on už ty první kroky, udělal...U hybridů to probíhá tak, že když si hybrid a člověk sednou natolik, že se člověk rozhodne, že si hybrida vezme pod svá křídla, tak mu většinou dává dárek. Dříve to byl většinou náhrdelník s jménem pána anebo rolnička...tím byl hybrid jako by označený, že někomu patří. A já nevím...jak bych tohle Kyunniemu řekl, přijde mi to...nevím, nedokázal bych mu to asi říct. Navíc on už mi dárek dal, koupil mi oblečení a navíc...dal mi domov. A já se nejvíc bojím toho, že kdybych se ho zeptal...že by třeba řekl, že ne, že si jen myslel, že tu budu dočasně, než budu schopný se postavit na vlastní nohy, že třeba ani nechtěl a nechce mít doma někoho jako jsem já. Ztratím se v myšlenkách natolik, že si ani nevšimnu, že Kyunnie u televize usnul. Vypnu opatrně televizi a opatrně ho přikryji dekou. Trhnu sebou, když ho můj ocásek pohladí po ruce. Ya, zlobivý ocas!! Pozhasínám světla a dojdu do postele, kde se zahrabu...měl bych mu to říct anebo...mu to nemám říkat, mám počkat, až mě třeba vykopne ven nebo až mi sám řekne, abych u něj zůstal navždy?