How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 24

Changkyun
Když se probudím, nevím, jestli je ráno nebo večer, ale cítím, jak mě někdo drží za ruku. Opatrně otevřu oči a zaúpím, když mě napadne sluneční svit, to si budu brát osobně!
Zadívám se vedle sebe a vytřeštím oči víc. Kihyun seděl, nebo spíš klečel u postele a pevně svíral mojí ruku. Druhou rukou ho opatrně pohladím po vlasech. Hned se probudí a zadívá se na mě.

"Kyunnie!" vyjekne a sedne si na kraj postele. "Jak se cítíš!" zamrká na mě a vidím na něm, jakou starost o mě má.
"Už je to lepší." pokusím se na něj usmát, ale můj hlas mě zradí, když vyjde jako přidušený sípot. Kihyun se zašklebí jako bych na něm viděl ty slova 'to ti tak věřím'.
"Udělal jsem polévku, tak ti jí donesu," zvedne se a odejde do kuchyně. Sklopím hlavu a zakašlu a natáhnu se pro prášky, které mám na nočním stolku, a když je chci sníst, tak přijde Kihyun a vyjekne, až se překvapím. "NE! Ty teď nesmíš! Mužeš je až po jídle a to až po půl hodině a měl by jsi je brát až po 8mi hodinách! A měl jsi je před 6!!" starostlivě zastřihá ušima. Zasměju se a přikývnu a prášky zase položím a vezmu si od něj podnos s polévkou. Sedne si na druhou půlku postele a sleduje ně s mrkajícím ocáskem, jak si dám první sousto.
"Je výborná, Kihyunnie." zamlaskám, protože je opravdu moc dobrá. Spokojeně se na mě usměje a pobídne mě, abych jedl dál. Sice jí celou nesním, protože i přes všechno jsem stále nemocný a víc toho do sebe nedostanu, ale Kihyun vypadá spokojeně a zbytek polévky odnese. Zadívám se na mobil, a když vidím, že je 9 ráno, tak vezmu telefon a zavolám do práce, že nedorazím kvůli nemoci. To už tedy asi věděli, protože jsem měl v práci být už 2 hodiny, ale i tak vím, že si nemůžu vzít úplně volno. Všimnu si, že mi Kihyun přinesl věci, co jsem po cestě odhodil k posteli a tak z kufříku vytáhnu notebook a opřu se o čelo postele, zatímco začnu zpracovávat emaily, které mi přišli. Kihyun mi vejde do ložnice s hrnečkem od čaje a zaprská na mě, když vidí, že nespím.
"Neměl by jsi pracovat." zaprská na mě a sedne si na postel.
"Neměl, ale musím," povzdechnu si, když cítím, že mi zase začíná třeštit hlava a tak, i když je to jen 6 hodin, mi Kihyun dovolí vzít si prášek a pak si lehne ke mě a přitulí se k mému boku. "měl by jsi si hajnout na gauč Kihyunnie, budeš nemocný." pohladím ho po vláscích. Zakroutí hlavou a víc se ke mě natiskne.
"Nechám tě pracovat jen do jedenácti, pak tě donutím spát!" vážně se na mě zadívá. Zasměji se a přikývnu. Rychle tedy vyřeším emaily, napíši jim, aby se v případě obrátili na moje asistenty a před jedenáctou vypnu počítač a položím ho na noční stolek. Kihyun se na mě spokojeně usměje, když vidí, že si dávám polštář dolů a lehám si k němu.
"Udělám ti ještě čaj." chce se zvednou, ale obmotám ruce kolem jeho pasu a zabořím mu hlavu do hrudi, aby nevstával.
"Nechoď." zavrním a víc se k němu přitulím. Cítím jeho ruce, jak mi prohrábnou vlasy a já se tím pohybem dostávám do lehkého spánku. Cítím, jak mi bolest hlavy ustupuje, když tentokrát já nasávám jeho vůni a cítím jeho prsty ve svých vlasech. Hladí mě po zádech a i přes to, že vím, že bych ho takhle mohl nakazit, nenacházím sílu se od něj odtáhnout, protože přes vše, díky němu se cítím méně nemocný.