K a p i t o l a_XVI
- D m e y_W e y l i n v e y -
Překvapil jí ten pohled? Ano, čekala to horší. Ale co čekala a ono se to splnilo, bylo to, že tu viděla mnohem více těl Ochránců než Dárců smrti.
„Občas je něco takového potřeba," špitla si pro sebe, značně potěšena novým poznáním.
„Co?"
Zavrtěla hlavou. Tohle nebylo to, co by měl její společník slyšet. Ne teď, ne tady. Bylo ještě brzo.
„Chci to vědět," dupnul si Dmitrey.
„Občas je něco takového potřeba," zopakovala, ač se jí do toho velmi nechtělo. Neměla absolutní tušení, jak by chlapec mohl zareagovat.
„Jako smrt nebo vražda?"
Je mezi těma dvěma výrazy rozdíl? Žádný nenašla. Oba znamenaly jedno a to samé.
„Je v nich nějaký rozdíl?"
Žádná slovní odezva. Jen dlouhý frustrovaný povzdech. Nejspíš se ho právě dotkla, což nechtěla.
Jejich názory se v tomto ohledu rozcházely. V jakém rozsahu? To bylo potřeba časem zjistit.
Nejdřív ale musela zjistit, jak jej rozkecat. Největší oříšek, jaký kdy musela rozlousknout. Nejspíš by to mohla ponechat času, který, jak je známo, vyřeší vše.
Budovy mnohdy kolem sebe a uvnitř skrývaly mnohem zajímavější scenérie. Jako by ty lidi nezabili jiní lidé, ale nějaké potvory. Orgány mnohdy byly roztroušené všude, buďto po místnosti nebo bytě. Krev často překrývala různé vzory na nábytcích, podlahách nebo i na stěnách.
Horší, než pohled na to, byl pach. Všude šlo cítit železo, až tolik bylo prolité krve.
Kdyby jen tušila o tom zvěrstvu, nikdy by nevyslovila tu otázku.
Smrt je mnohem klidnější než vražda.
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Adventure! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
