K a p i t o l a_VII.
- D m e y_W e y l i n v e y -
Potulovala se ulicemi zdejšího městečka, vyhýbaje se světlům od lamp. Světla měla plné zuby a ve tmě se cítila stejně neviditelně, jakou byla v odrazech.
Cestou nikoho nepotkávala, město bylo mrtvé.
Ráda by poskakovala po obrubníku, zpívala si. Jen co zhasl poslední plamínek poslední lampy, učinila tak. Ruce rozpažené, cítila se volná. Nohu před nohu, ladně tančila na okraji chodníku.
Stala se malou holkou. Bezstarostnou, schopnou proběhnout celý svět.
Byla šťastná, těžko tomu uvěřit. Radovala se z ničeho, protože se jí vše zdálo být pravé.
Nechala se vést okamžikem. Tak pestrým, a přesto skromným odkrýt byť jen malý kousíček tajemství.
Zavřela oči, chytajíc se jedné z lamp. Točila se kolem ní, aniž by se pustila. Smála se a nemusela se starat o to, že by ji někdo slyšel. Alespoň v tom spočívalo ono kouzlo tohoto světa.
Smýšlela o sobě jako o královně noci. Jako jediná nespala, jako jediná tančila. Změnila se, ožila. Stále skoupá na slovo, ale už ne tak stydlivá, otrávená. Byla sama sebou.
Pustila se lampy a rozeběhla se vstříc městu. Rychlá jako nikdy dřív.
Dostala se na náměstí, uprostřed něho spatřila fontánu. Kamennou, jednoduchou.
Sedla si na okraj, nohy máchala ve vodě. Ani teď neviděla svůj odraz, nevadilo jí to. Milovala, když sledovala odraz noční oblohy v klidné vodní hladině. Obyčejně jí v tom překážela ona samotná.
S úsměvem na tváři pohladila hladinu, nechávajíc rozmazanou směsici křivých čárek coby hvězd. Její strasti se náhle rozplynuly.
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Aventura! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
