Vir snů: Absurdní cíl

Jako v cele

K a p i t o l a_II
-D m i t r e y_A s h u-

Četl, četl a četl. Za ty dny pomalu nic nedělal. Knížky jej osvobozovaly z reality, kde musel dennodenně jen a jen sedět doma, nic jiného.

Jak rád by si alespoň sedl na schody před domem. Jak rád by spatřil svět venku. To by ovšem chtěl moc, opravdu hodně.

Rodiče se o něj báli. Nikdy se nedozvěděl důvod jejich počínání, neměl odvahu se ptát. Bál se toho, že by je naštval, ne-li přímo vytočil.

A proto miloval knihy. Miloval ty chvíle, kdy mu propůjčily své světy, kdy měl možnost si povídat s jejich postavami, které mu byly jedinými přáteli.

Něco mu chybělo. Světy byly příliš dokonalé, s postavami si velmi dobře rozuměl, stávaly se pro něj pouhými kývajícími se panáky neschopnými myslet za sebe. Slepě jej následovaly při každém jeho kroku. Více a více ho nudily. Ztrácel jakýkoliv zájem s nima komunikovat, ba i ho mnohdy deptala jejich přítomnost.

Tlumočily jeho mysl a on si tak připadal hloupě. Nelíbila se mu skutečnost, že mluvil sám se sebou. Přece nebyl blázen, nemohl být.

A přesto knihy četl dál. Každá měla svojí vlastní cestu. Jedna se vrhala do akcí. Druhá své čtenáře děsila. Třetí svojí líbezností barvila líce dočervena. Zatímco čtvrtá hnala slzy ven, pátá nenechala žerty v ústraní. Miloval jejich různorodost, barevnost. Představoval si, že ono obrovské dějství za zdmi domu je jedno velké spektrum, že to není zase tak šedivé jako tady uvnitř.

Za hlasu své matky, která jej volala k večeři, zavřel knihu a odložil jí před sebe na stolek. Zvedl se z křesla, jež patřilo jen jemu, a vydal se vstříc kuchyni, kde ho přivítali nejen rodiče, ale i úžasná vůně masa.

Jaký si myslíte, že bude tento příběh? První, která nezná slovo klid? Druhá, kterou byste rozhodně nečetli po večerech? Třetí, co vás za každých okolností nenechá chladnými? Čtvrtá, tak trochu studna pro vaše slzy? Nebo pátá, ze které se budete smíchy popadat za břicho?