K a p i t o l a_XXVIII
- L e a m e_P a r t e i -
Dmey nic víc neprozradila. Nemohl na ní být naštvaný, ale přesto byl. Tajila před ním a Dmitreyem něco důležitého.
Přestával jí věřit. Proč by se s tím namáhal u někoho, kdo zrovna tak nedůvěřoval jemu.
Chtěl být jako Dmitrey. Ten vypadal, že se o to nijak zvlášť nezajímal. Mávnutím kouzelného proutku zapomněl, že on tu byl jediný, kdo slepě následoval druhé.
Nebo se o něm mýlil? Co když s nima šel jen proto, že jednoduše chtěl? Neměl nic na práci, a tak potkal Dmey, aby se jí držel bok po boku.
Nejspíš se nechal unést. Nejspíš vše až moc hrotil. Měl by být trochu více jako oni, starat se o sebe a ne o okolí.
Nezešílel by.
Určitě blouznil, připadalo mu to tak. Vše se mu najednou zdálo matné, obličeje svých přátel ne a ne rozeznat.
Proč?
Zase to pípání. Měl chuť se pořádně probudit. Najednou mu veškerý objekt, živý či neživý, přišel zdánlivý. Jako by tento svět existoval jen a pouze v jeho mysli.
Od té doby, co poznal ty dva, se mu jeho vnímání okolí zcela změnilo.
Nic už pro něj nebylo tak barevné a syté jako předtím.
Jediné, co mu nedávalo smysl, byli Dmey s Dmitreyem. Ti zůstávali každý den stejní alespoň si to myslel. Důvěřoval tomu, co viděl.
Docela jej zajímalo, co si o jeho novém zjištění myslí i jeho společníci.
„Jak vidíte svět vy?"
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Aventure! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
