Vir snů: Absurdní cíl

Nádech, výdech

K a p i t o l a_XXXI
- L e a m e_P a r t e i -

Přišlo mu to jako velmi dobré odreagování, když takhle viděl Dmitreye běhat po hladině a chechtat se tomu.

Nejspíš se musel uvolnit, aby něco takového dokázal. Do jaké míry? Nádech výdech? Musel svoji mysl zcela odprostit od reality, masivnímu toku podnětů?

Nadechl se a vydechl. Cítil, jak krev chrlila nový přísun kyslíku tam, kam měla.

„Jak jsi na něco takového přišel? Přijde mi hodně naivní přežít pád do propasti."

„Nevím, zdálo se mi to."

Tudy cesta nevedla. Měl něco zvládnout, místo toho slyšel svůj rozhovor s Dmitreyem, jenž nedával smysl.

Padání z propasti? Šílenost.

Přežít ten pád? Když si na předchozí otázku odpověděl šíleností, co bylo v tomhle případě tohle?

Uslyšel tlumené žblunknutí. Probudil se a rozhlédl se. Jednu z černovlasých kapesních potvor neviděl. Vzhledem k tomu, že se z hladiny za malý okamžik vynořila hlava, mohl si oddechnout. Nudit se nebude.

Každopádně nejspíš bude nějakou dobu trvat, než se Dmitrey dostane na břeh.

„Ani jsi to nezkusila," podotkl. Vážně? On do toho, taky něco dal. Sice se mu nepodařilo to, co předvedl Dmitrey, ale i tak to bral jako svůj menší úspěch v neúspěchu.

„Nemělo by to cenu. Zkoušela bych to nadarmo," povzdechla si Dmey.

Proč by to nešlo? Přece jen, kdyby se snažil a ty pomyslné konverzace ignoroval, možná se dostal do vzduchu, zvedal by skály, nebo mluvil se zvířaty.

Ona nehla ani brvou. Jako by tušila, že stojí před předem prohraným bojem.

„Vy jste ti, kdo sní."

Vir snů: Absurdní cíl se oficiálně stává mým prvním příběhem, co přesáhl počet třiceti kapitol. Rovných třicet kapitol pak má můj první Wattpadový příběh, který z jistých důvodů již nějaký ten pátek publikován není.

Jen já z toho můžu být paf víc jak dva týdny a kapitolu vůbec nevydat.