K a p i t o l a_XXI
- L e a m e_P a r t e i -
„Kdo jsi?" zajímal se černovlasý chlapec.
Ten hlas! Odněkud ho znal.
Pitomost, toho kluka viděl prvně v životě. Nebo snad ne?
„Leo! Leo! Chci znát tvůj názor," znenadání uslyšel černovláskův hlas v hlavě. Svraštil obočí, možná by se tak těch slyšin zbavil.
Pomohlo to.
„Leame Partei," představil se zdvořile, „co tu děláte?"
Jeho pohled spočinul na dívce, která se zdála být mimo skutečnost. Něco na něm se jí nezdálo. Mohl na to vsadit svůj krk.
Ten kluk pro něj byl momentálně tabu. Kdyby mu věnoval sebemenší pozornost, uslyšel by opět onen hlas. Bál se toho.
„Dmitrey," ten kluk s ním musel mít nějaký problém. Proč zrovna on odpovídal? „A tohle je Dmey."
„Těší mě," vyhrkl. Určitě by se potýkal s hlasem.
Musel se ho alespoň na chvilku zbavit. A věděl jak.
Dmey.
Natáhl k ní ruku, chtěl si potřást. Ona se ale zdráhala.
Možná byla jednou z nich.
„Možná pomůže tohle." Sundal si bundu. Třeba jí to bude stačit jako ukázka, že k nim už nepatřil. Nepotřeboval se dál mstít.
Zabralo to.
„Slyšel jsem vás," zarazil se, asi by bylo blbé pokračovat. Ale když to nakousl. „S těma dvěma stranama. Proč je zabíjí?"
Připadal si jako pitomec, kterému unikla jedna velmi výrazná věc. Dmey se tak podle něj tvářila.
„Aby jim pomohli dostat se ven," vyřkla tak, jako by tomu ani ona sama nevěřila.
Ono existuje něco víc než tento svět?
Proč Leame slyší Dmitreyův hlas v hlavě?
Fun fact: Tohle se drží už od první verze.
Předešlá a tahle kapitola jsou příkladem těch dvacetiminutových kapitol, jak jsem o nich nedávno psala.😅
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Adventure! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
