K a p i t o l a_III
-L e a m e_P a r t e i-
Prásknul dveřmi. Byl rozčilený. Nejradši by vše rozmlátil na prach.
Ztratil je, ztratil své rodiče. Už navždy. Nikdy by nečekal, že i oni se stanou oběťmi takzvaných Dárců smrti. Neochránil je.
Nebyl tak neschopný, ne? Jen byl nevšímavý. Neslyšel je volat o pomoc, ačkoli se nacházel poblíž. Vše se událo tak rychle, během mrknutí oka.
Oba je našel nehybné ležet v nepohodlných pózách. Otce v křesle, matku na zemi u plotny, kde se za jeho příchodu pálila kaše. Oba měli zlomený vaz.
Už od mala sníval, že se stane jedním z nich, ochránců. Chránili všechny proti oněm bestiím, i když ne vždy úspěšně.
Pracoval na sobě tak často, jak jen to šlo.
„Brý den, chtěl bych narukovat," pronesl rázně. Stále z něj čišela nenávist. I na jeho hlase se to dalo poznat.
Seděl za stolem z dubového dřeva. Schovaný za štosem papírů, vykoukl. S lehce pozdviženým obočím naň postarší pán hleděl.
Asi to krapet přehnal. Neovládal se, uvědomil si to teprve až teď. Pokazil to, určitě jej nevezmou.
Jeho sen se pomalu ale jistě rozplýval. Po několikaroční snaze ho jen tak opouští. Zničehonic.
Cítil se bezmocně, jako by nikdo nebyl. Existoval ještě? Dýchal?
„A jak se jmenujete, mladý muži?"
Několikrát zamrkal. Možná měl ještě šanci. „Co prosím?"
Pán se schoval za onen štos. Co si asi tak o něm myslel?
„Vaše jméno."
„Leame Partei."
Vyšlo mu to, byl přijat. Za pár měsíců zbaví tento svět všech těch vrahů. Se vší ctí pomstí své rodiče.
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Aventure! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
