K a p i t o l a_XII
- L e a m e _P a r t e i -
Byl to hodně dobrý pocit, zbavit se někoho, kdo se jen tak zbavuje jiných.
Bylo to dobrodružství, plné touhy dotknout se cíle, plné štěstí, když se tak stalo.
Stál se skupinou na okraji města. Oslavovali, smáli se. Nic předtím je nestmelilo tak, jako to, co se stalo minulé noci. Vzali život dvěma, kdo vzali život stovkám.
„Tak tohle je lepší pocit, než jsem kdy čekala." Poprvé souhlasil s onou dívkou, jež mu byla proti srsti. Konečně ze sebe dostala něco smysluplného.
Neslavili dlouho. Za soumraku zmizeli mezi stromy. Vydali se vstříc nové misi ne příliš daleko od města. Jedna z osad poblíž jich byla plná. Plná vrahů.
Stínů už nedohledno, tiše se vkrádali hlouběji a hlouběji do lesa.
Zastavilo je až světlo, mihotající se v dáli, dokud nezmizelo úplně. Někdo byl na hlídce.
Chytali druhý dech. Potichu, velmi opatrně se kradli blíže. Pak se zastavili. Číhali na vhodnou chvíli.
Ne.
Čekali na posilu. Přišlo jich mnoho. Neznámé tváře postupně spolu s nimi obklíčili osadu. Počet jim hrál do karet.
Schovávali se za většími balvany, kmeny stromů nebo keři.
Správná chvíle ne a ne nastat.
Každého omámil klid, s jakým se v osadě dařilo. Žádný křik, hluk obecně. Jako by tam vůbec nikdo nežil.
Jediní živí obcházeli objekt zvenčí. S pochodněmi v rukách zapomínali na každá zákoutí. Přehlíželi je.
Tři.
Dva.
Jedna.
Správná chvíle nastala. Rychle opustili své úkryty a střemhlav se vrhali do bitvy. Bitvy, kterou očividně vyhrají.
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Avventura! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
