K a p i t o l a_XXIX
- D m e y_W e y l i n v e y -
Netrvalo dlouho, dorazili k jezeru. Oblaka si hrála nejen nad jejich hlavami, korunami stromů, ale i na vodní hladině, kde je rušily malé vlnky.
Rozhlédla se kolem sebe a zavzpomínala si.
„Jak vidíte svět vy?"
Čím déle se soustředila na scenérii, které byla svědkem, tím více se jí vybavovaly sny, jež mívala jako malá. Létala, dotýkala se mraků. Teleportovala se, jen aby si ukradla jednu zmrzlinu či lízátko. Dýchala pod vodou, jen aby se kochala nad světem, jenž její hladina skrývala.
Sundala si boty a sedla si na pláži tak, aby si mohla nohy máchat ve vodě.
„Vidím ho jako sen, kde si můžu dělat co se mi zlíbí."
Vykopla kousek vody do vzduchu. Při pohledu na její kapky slyšela dětský smích, takhle se smála, když byla malá.
„Jako, že udělám něco, co bych normálně neudělal?" Dmitreye přehlušil Leame.
„To je pitomost. Plno věcí nejde ani kdybych chtěl."
Nejspíš měl pravdu. Možná tohle bylo jen prach prosté vězení.
Proč musela říct takovou pitomost? Měla si to nejdřív rozmyslet. Ale na to byla příliš blbá.
„Páni!" uslyšela Dmitreyův smích.
Vzhlédla směrem k místu, kde jej slyšela. Oči se jí určitě musely rozzářit štěstím. Chlapec běhal po vodě, smál se. Spatřila při něm svobodu, jež jej ladně vedla vpřed.
On se na rozdíl od ní dokázal odprostit od reality, něčeho krutého.
Z jeho noční můry se stal sen, kterého ona nikdy nedosáhne.
Dokáže Dmey to samé, co Dmitrey? A co Leame dokáže si podmanit sen a udělat něco neuvěřitelného?
Co přesně Dmitrey udělal, aby svištěl po vodě?
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Aventure! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
