K a p i t o l a_XXXII
- D m e y_W e y l i n v e y -
Mrzelo ji to, hodně. Nemohla zažít něco, co už učinil Dmitrey. Bylo jí líto, že se to za záhadných okolností nepovedlo i Leamemu. Kdo ví, co se mu tehdy honilo hlavou.
Od Dmitreyova vodního úletu již nějaký ten čas uplynul. Radost jí aspoň trochu dělal každý pohled na jeho rozzářené oči, když spatřil byť jen kapku vody.
Podle ní byli zcela odlišní, Dmitrey a Leame. Zatímco byl menší z chlapců volnomyšlenkář, věčně veselý snílek ochotný podstoupit kdejakou blbůstku, vyšší si nenechal žádnou z jeho myšlenek ujít. Byl až moc strnulý a věčně mimo realitu.
Zarazila se. Realitu? Dlouhý pobyt už drásal její mysl. Snad by se i zbláznila, kdyby tu zůstala déle.
Zaťala ruce v pěst a zkousla, co nejvíce jí to jen šlo.
Nemohla odejít, teď ne. Zvlášť, když chtěla přijít na kloub tomuhle zvěrstvu. Říši, co nikdy neměla existovat. Říši, co se stala po nespočet lidí přenádherným vězením.
Že nádherným?
Rozhlédla se kolem.
Každičký centimetr zde jí nic jiného neprozradil. Barvy pestřejší hrály radostně divadlo většině nic netušících objetí žijících životy, jež se samy o sobě tvářily být to nejsvatější pod smyšleným sluncem. I to zářilo více než kdy jindy ve skutečnosti.
A že nebyla chyba nikde k nalezení? Nic nikdy neoplývá dokonalostí.
I když zde našla jen jednu jedinou chybu v moři spektra těch nejjasnějších barev, byla nakonec přece jen ona tou jedinou, co zářila nejvíce.
ČTEŠ
Vir snů: Absurdní cíl
Aventure! Příběh prochází pomalou korekcí vlivem studia ! Tak nádherné, tak realistické. Ale nereálné. Svět plný iluzí, kde čas vyobrazují dny bez vnitřních prožitků a noci plné prázdnoty. Jako by vše jen bylo. Pestré, a přesto bezbarevné, v odstínech sivé...
