Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část první

Je po vyučování. Já a Nathaniel sedíme na schodech. Mám tužku v zubech a okusuji její konec. Nathaniel dokončuje podobu padoucha. Co by Beruška měla použít jako štěstíčko?
„Jestli máš hlad, tak mám v tašce tyčinku. Nenechám tě jíst tužky.“ usmál se Nathaniel. Zrudl jsem a tužku z pusy vyndal. Moje soustředění tvrdě dopadlo na nulu.
Nathaniel se uchechtl a pak mi podal náčrtník. „Co tohle?“ „To je skvělé! Jen možná bych na tu čelenku přidal nějaký krystal. Že by do něj mohl vlétnout ten akuma.“ Nathaniel obrátil svůj návrh k sobě. „To je dobrý nápad. Udělám z nich takovou menší mozaiku na vršku. Tvaru růže. Ne, sedmikrásky. A ty vrhací semena by mohly být pak taky krystaly. Ty jsi génius!“
Znovu jsem se začervenal. Jak už jste asi mohli poznat, ano, docela dost se mi Nathaniel líbí a ne, nemám v plánu s tím cokoliv dělat. I kdybyte mě za to chtěli kamenovat.
„Ale přejmenoval bych ji. Když už máme motiv květů a krystalů.“ Nathaniel kývl. „To je rozumné.“ „Co třeba Kryaisy? Jako krystal a daisy - sedmikráska.“ Kývl na souhlas.
Vytrhl jsem pár stránek a začal to přepisovat jinak. Přidal jsem pár věcí a nějaké zase ubral. Pořád jsem byl ale zaseklý u toho štěstíčka.
Nathaniel se protáhl a zívl. „Pro dnešek stačí. Zítra udělá me další kousek a domluvíme se, jak to uděláme přes ten týden prázdin.“ „Dobře.“ tiše jsem kývl. On se usmál a pomohl mi vstát. Myslím, že jsem na chvilku zapomněl, jak se dýchá. Rozloučil se a odešel domů. Chvilku jsem se za ním díval, pak jsem potřásl hlavou a šel taky.

Jako soráč, ale podle mého je Marc přesně takový jeden živoucí meme s nulovým sebevědomím a štěněcí myslí. Takže v podstatě memy jen ve své hlavě a žádný úchylný prasárny ^^ uwu
Přišla jsem zase zpět a doufám, že Váš první den školy byl lepší, než ten můj ^^;