Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část dvacátá první

Byl bych běžel až do pokoje a tam umřel na přehřátí, ale babička mě zastavila s tím, ať si vezmu kus koláče a nechtěla slyšet žádný odpor. Takže jsem vyfasoval talíř s koláčem, hrnek s čajem, dvě lžičky, cukřenku a asi patnáct ubrousků.
Všechno jsem opatrně donesl do pokoje a pak začal znovu panikařit. Sednul jsem si do rohu, zrudnul až do morku kostí a začal kvíkat.
Nevyčítejte mi, že jsem utekl. Zpanikařil jsem! A při panice vyhledávám samotu. A že tohle byla pořádná panika, ne že ne.
Když pominul prvotní šok, začal jsem sám sobě nadávat. Kolik by to vyřešilo věcí, kdybych zůstal! Mohli jsme si šťastně padnout do náruče a všechno zakončit happy endem! Ale to bych nebyl já, abych něco nepodělal!
Počkat! Ne, nejpíš to byla chyba. Co když jsem byl jen nějaký pokusný králík! Experiment na jeho sexualitu, který se kvůli mě nevydařil! Není možná, aby to udělal ze své přítomnosti díky tomu, že jsem to já! To vůbec nedávalo smysl, ale chápete, ne?
Nebo test na mě! Aby se mi potom mohl vysmívat. Cože, Narhaniel? Ne, já věřím, že to je na něj už moc hrozný. No jo, ale co když?
Třeba je nemocný. No jo, co když je nemocný a já ho tam nechal umírat s horečkou! Omdlel, leží na zemi, zapadl mu jazyk a zadáví se jen protože jsem zbaběle utekl! To bych si nikdy neodpustil!
Klid. Napočítal jsem do dvaapadesáti, než jsem se rozhodl, že už jsem dostatečně klidný, a vzal si kus toho koláče. Myslím, že mi ten cukr v povidlech taky napomohl ke klidu.
No, jo, ale co teď? Až se příště uvidíme, jak se budeme chovat? Budem dělat jako že nic? Protože to je činnost, ve které moc dobrý nejsem.
Zhluboka jsem vydechl. Teď se tím nezaobírat. Tři dny do konce malých prázdnin. To je dost času ne něco přijít, ne?

Mno takže jsem asi našla Marca jako rybu. Ne, vážně. Koukněte na ní!

Když na ní tak zpětně koukám, tak už tolik ne, ale byla to první věc, co mě napadla, než mě kamarádka rozesmála, že se určitě jmenuje Darth Vader (je to napsané správně?). Well, to je asi všechno. ᐠ( ᐛ )ᐟ tak se mějte