Blok, tužka, telefon [CZ, FF]

část šestá

„Promiň Marcu. Snažil jsem se jen pomoct. Víš, všichni dole ti vzkazujou, že v nich máš oporu. Lin je blbá, když nás odepsala kvůli takové prkotině, všichni jsme se na tom shodli. Ale kdybys jen věděl, jak moc mě mrzí, že jsem ti tu možnost vzal.“ otevřel jsem dveře a objal tátu.
„Mrzí mě, že s náma teta nemluví kvůli mně.“ „Ale hovno, kvůli tobě. Je to její chyba. A smůla, že přišla o synovce a o bratra. Protože žádný takový nekoupí ani u čongů.“ zasmál jsem se.
„Víš, vlastně jsem docela rád, že to nemusím dělat. Nejspíš bych to nezvládl.“ „Tak to jsem rád. A víš co? Ještě jsme se nedostali k tomu nejhoršímu. Máš už nějakého kluka?“ mrkl na mě.
„Um, ne.“ „A co nějakého vyhlídnutého.“ přemýšlel jsem, ale nikdo mě nenapadal. Až na... Zacinkal mi telefon. Nathaniel. Zahořely mi tváře. My o vlku...
„Aa pozor, tady něco roste.“ „Tatiii...“ „No jo, no jo, už tě nechám. Zavolám tě na oběd, ano?“ a odešel.
Odemkl jsem telefon a podíval se na zprávy.

Neznámé číslo:
Ahoj Marcu. Chtěl bych tě poprosit, jestli bys mi nenapsal další část příběhu, abych měl co kreslit přes prázdniny ^^ Nathaniel

I tyto slova, která byla pouhou žádostí mě zahřála u srdce. Fajn, je to se mnou strašný. Stručně jsem mu přepsal část se štěstíčkem a pak radši zahodil telefon a sešel dolů. Já vím, že se tomu večer nevyhnu.
„Právě jsem chtěla pro tebe dojít.“ poplácala mě babička po tváři. „Sedni si a najez se, udělala jsem svíčkovou.“ „Děkuji babi.“ „Ale kdeže. A jez už.“

Chcete do budoucna i pohled zmateného Natha? Jakože bude fakt hodně confused.